Miláčku, co je ti?

Dlouhé tóny úderů do bubnů mě přiměly vzhlédnout k minimalizovanému Winampu v levém horním rohu plochy. Divokej Bill – Miláčku… říkal jsem si to. Skloním zrak do středu plochy a dál si čtu jeden spot. Spíše z nudy. Dočtu jej, tahem myší dolů zavřu tab (ach ten roztomiloučký Firefox… btw, když hledáš na googlu, máš u nalezených stránek náhledy? Ne? Příteli, jsi si jistý, že jedeš ve správném vlaku? ;) ) a pozornost se zaměří na hudbu. Slova Miláčka…

So… hergot, až teď jsem si vzpomněl, že když jsem přišel ze sprchy k pc, na displeji mobilu blikala smska (na 99% od ivky). Ještě jsem kamsi šel, tak jsem ji nechal být. A doteď tu leží a čeká… ach jo. Takže momentík.

So… jo, songy, které jsem dříve poslouchal opravdu až do zemdlení, mi nějak uvíznou v paměti. Vynesou na povrch určitou náladu, nezřetelný pocit. Nevysvětlím to, ale třeba to znáš… poslouchám Miláčka, poslouchám ho už potřetí. A o každém jeho slově mám svoje představy.

Vkrádá se do duší, to nikdo netuší, jemná… melodie temná!

Smska… a osloven jako Miláček. Ale to je od ivky časté. Vsází se, že si beztak zase sednu k pc. Vyhrála, ještě než zprávu poslala. Vyhrála dlouho před tím.

Ani se mi nechce psát… ani programovat. Podívám se na Věčný svit neposkvrněné mysli a pak uvidíme. Ale o tom, jak jsem vstal v osm do naprosté mlhy psát nebudu. Ani o odpoledním výletu s djem na místní kopečky na kolech. Hardcore, hardcore a ještě jednou hardcore terénní výprava, kterou mi moje kolo nezapomene. Opuštěné cesty, odletující štěrk, švihající větve, poskakující kolo, táhlá stoupání i strmé sjezdy, skákání přes odtokové drenáže, smyky v zatáčkách, jedno přebrodění potoka… tolik krás jsem dnes viděl! Jednou si to musím zajet znovu. Ale popravdě, hned při pomyšlení na uskutečnění tohoto plánu mi někde v mysli zahlodal červíček. Jde totiž o odlehlé cesty, kde můžu jet jak prase, protože za zatáčkou nikoho nepotkám. Ale to je i ten problém. Tam vylítnout a něco si udělat, tak mě dřív sežerou vlci, než mě kdokoli najde. I signál je tam mizernej, jak jsem si stihl všimnout. Jenže ta divočina… ta fantastika! Svědí mě ruce, už se asi vzpomatovaly z permanentních otřesů a chvění, už v nich necukají křeče z vysílení v důsledku neustálého svírání brzd…

Ale ta jízda… to je prostě ono, to je životní náboj, to je power-up nálady jako nic jiného. Nepotřebuji chlastat, nepotřebuji kouřit nebo hulit, nic si tímhle pochybně dokazovat… stačí mi rychlost, chlad větru, oranžové brýle a díky nim zářivé okolí, zrak těkající na horizontu patnácti metrů před kolem, neboť musím vědět, na co v příští sekundě najedu, chladnokrevné a rychlé uvažování, okamžitý úsudek… píšu tahle (ego ego ego) slova a před očima mám jeden z dnešních sjezdů. Vše tam bylo a vše jsem potřeboval. Na hrubém povrchu se nechvěje jen neodpružené kolo, ale i ty… a s tebou tvůj zrak, až to není tak zřejmé. Sama o sobě vidíš houbeles, dva pruhy lesní cesty, mezi nimi zelený pruh, větve sklánějící se k zemi, občasné tmavší šmouhy na světlém povrchu jízdního pruhu (větší kamení), delší útvary (větve)… odtokový rigol, máš dvě sekundy na rozhodnutí co dělat. Zastavit? Ani omylem, sekunda než zareaguješ a během další se ti stěží zaseknou kola do smyku. Brzdný účinek? Nulový. Vyhnout se? Proč ne, můžeš rovnou vylítnout mezi stromy. Přeskočit? Co jiného! Odrazit se ve stupátkách, přitáhnout řidítka, zvednout celé kolo, metrový skočík a už zase víříš prach o desítky metrů dál… miluju to, miluju to jako nic jiného na světě. Rychlost, nebezpečí, adrenalin… a jediné, co mám, je spoleh sám na sebe, na svoje schopnosti.

Což očividně chybí djovi, který se při návratu již na asfaltu extrémně vytlemil. Otočil jsem se za zdrojem hluku a uviděl ho dvacet metrů za mnou, jak se skládá s kolem k zemi, to padá na něj a společně jedou tak dva tři metry po asfaltu a písku. První, co mi blesklo hlavou: nemáme už vodu, nemůžu mu opláchnout odřeniny. A to jsem prosím teprve šel do smyku, abych se k němu vrátil. Zvedal se ze země, dobitý a uválený, já zkoumám silnici. Nic. Hladká jak sklo, jen poprašek písku. Ani on prý nic neudělal, jakoby mu prý cukly řidítka a hotovo. Koukám na jeho odřené koleno… půlka lýtka v krvi, do kolena hluboká díra velikosti palce. Ale žije. Na asfaltu kapky rudé krve, ale ta z nohy není. Že se prý ještě svezl po rameni, chce si sundat triko a já uvidím jeho rozedřený loket, dolů k dlani stéká několik potůčků krve, jež odkapávají na zem… chuťový. O sto metrů dál bydlí čikita. Zastavit si u ní a všimnout si jí? Po tom roce důsledného nevšímání? Z nejstarších archivů ji možná znáš… dj nechce, chce jen domů, dvoukilákový sjezd z kopce po nejdrsnější lesní cestě v okolí, kam si rozumné auto netroufne. Čikita se opalovala na lavičce před domem, krásné tělo, blond vlasy, sexy brýle, svůdný pohled… na to vše jsem si vzpomněl, ale… hergot, ne že bych nelitoval! Ale dnes jsem (pokolikáté už) prosvištěl s kolem kolem a jejím směrem nepohlédl. Tak to bude prostě lepší. Tečka.

Volejbal dj z nepochopitelného důvodu vynechal, já osobně to tam jen dvě hodiny mrvil. Nějak mi to dnes nešlo, a to to byl poslední mač prázdnin. Večer na mě sestra ke komplu houkne a o minutku později vybíhám z domu s foťákem pod les. Od západu přicházel naprosto fenomenální bouřkový komplex, který nepopíšu jinak než fotkou… Den nezávislosti asi viděl každý, ilustrativní obrázek najdeš tady. Prostě jak nad NY plul ten obří kruhový mrak a náhle se zněj vyvalil létající megatalíř. To samé jsem pozoroval zpod lesa, neskutečnou hru přírody… ale byla to hra přírody? V ten okamžik jsem si jistý nebyl, něco tak impozantního jsem na nebi spatřil jen jednou o pár let dříve. Tohle ovšem bylo zlověstnější. 200mb fotek, videa 640×480×30fp… jen jsem skrze hledáček zíral na nebe… a chvílemi měl strach. Když jsem třeba po minutě pohlédl na mraky i mimo displej a svým ostřejším viděním (vzhledem k displeji) viděl, že se první vlny mraků „valí“ dopředu a valí se rychle… najdu nějakou fotku. Bohužel to bylo vpodvečer a šero pod mrakem mi moc nepomohlo…

Úchvatná mračna nad údolím

Tři plochy mraků nad sebou valící se přes krajinu. Pod nimi se okamžitě setmělo… a na vrch se ještě přes fotografovaný kopec náhle přelil roztrhaný sněhobílý mrak. Prostě se objevil za ním, chvilku za ním (a pod tou temnou nádherou) plul, pak se překulil přes kopec a zase klesl do našeho údolí, kterým odplul pryč. Že by mi pohled na tohle divadlo přinesl nějaké uklidnění, to ani v nejmenším… byl to zážitek, co ti budu povídat. A já fotil a fotil, a natáčel videa v nejkvalitnějším možném nastavení.

Tak, na film jsem se chtěl začít dívat asi před hodinou. A tohle píšu hodinu dvacet…

před 14 roky | Ze života | 12 komentářů

Komentáře

1 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

dneska byla vazne krasna noc, ach ;)) mraky a vse

reagovat

2 | lucinka | před 14 roky

…máš slzy dojetí, já vim, já vim…

náhoda, koukám a další song, který mi ve Winampu bude hrát je (Miláček ne, bohužel :) písnička s názvem Reality Show :)

fotka s mrakama je výborná :)

reagovat

3 | juneau | před 14 roky

nahoda za nahodou…

reagovat

4 | Hughhh | před 14 roky

tak co, prepadli vas mimozemstani?? ;)

reagovat

5 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

ta fotka mi trosicku pirpomina kolaz na pifikovi… takovy trochu podobny barvy

reagovat

6 | juneau | před 14 roky

hughhh> tak znas to… pokecal jsem s nima, smotnul brcko… ale nikam neletel :)

pif> to je mozny :)

reagovat

7 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

jojo ale to je tak vse ;)))))

reagovat

8 | Carpenter | před 14 roky | www.zeitgeistig.euweb.cz/5pres9

Život je jako džezová trubka, když do ní nefoukáš, nic z ní nevyjde. Armstrong

.…jo, starej dobrej Armstrong,… Má ovšem pravdu.

reagovat

9 | Czicza | před 14 roky | jill.mysteria.cz

Pekny mracky…

reagovat

10 | juneau | před 14 roky

carpenter> citat znam. ale stejne tak trochu nevim, na co presne jim v textu poukazujes :)

czicza> jo, jsem proste na mraky, s tim nic nenadelam :)

reagovat

11 | Carpenter | před 14 roky | www.zeitgeistig.euweb.cz/5pres9

Juj, já si prostě nevšiml, že citáty se pod článkem generují náhodně. Pod tímhle článkem byla právě tahle Armstrongova větička. S článkem to nijak nesouvisí….; i když by možná mohlo.

reagovat

12 | juneau | před 14 roky

prave trochu by to s clankem souviset mohlo (odvazana jizda na kole), ale prislo mi to od tebe divny, tak jsem se chtel ujistit :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.