Miluji oranžovou záři měst...

Miluji oranžovou záři měst… tu noční, klidnou, opuštěnou záři, to ticho na náměstí, kde není človíčka, a když ano, o to více opuštěněji náměstí vypadá… utopené v oranžové záři. Psal jsem to již kdysi: Nebe nad evropou nikdy nespí. A je to tak… tako myšlenka mě nutila přemýšlet při cestě do anglie, do paříže… kdykoli jsem vykoukl skrze okno do noci, vždy jsem spatřil nad obzorem oranžovou záři. Nebe nad evropou nikdy nespí…

Dnes tomu nebylo jinak. Ovšem předně bych tě chtěl o něco poprosit…

  • Nevšímej si gramat. chyb, neboť jsem nalitý jak dělo.
  • Ne, jak dělo ne, ale střízlivý rozhodně nejsem.
  • Je mi fajn.

A o tom to je. Co věta, to chyba… úžasný, splednidní. Že ještě vůbec žiju, jak jsem unavený… tělák první dvě hodiny, zašil jsem se do bazénu a hodinku si tam poplavával, existoval, byl… jenže jsem se utahal… strašně. Plavání je v mnohém náročnější než obyčejné aktivity v hale… a tak jsem se po škole plížil jako stín, hýkal při vylézání schodů, usínal kde se dalo. Z písemky z čj osklasifikován za tři, o půl bodu a měl bych za dvě (to mi vrásky nedělá), v matice jsem zintegroval neintegrovatelné, takže uvidíme, ale pocit mám dobrý. Od posledních hodin mě bedny ukecával, abych s nimi zůstal až do haleluja. Občas to tak dělají, konec týdne, zremcnou se a zustanou tu do div ne noci, hrajou šipky, fotbálek, pijou, rozumujou… já nechtěl. Chtěl jsem domů, sednout na net, serfovat, zabíjet čas… a předtím jít do knihovny a číst si Marťanskou kroniku… nešel jsem, zamířil jsem s nimi k bohovi do hospody. Jedny šipky, druhý, třetí, fotbálek, další, ještě jeden, a ještě, šipky, pokec v boxu… ubíhalo to. Sestře jsem napsal, ať se na netu koukne na trasy autobusů večer, zda mám šanci se v noci dostat domů. Jeden v půl deváté jel :) A tak jsem s nimi zůstal.

A teď tu sedím, hlava se mi motá, prsty běhají po klávesnici rychleji než slova myslí, hlava samotná třeští jak střep, ale to je dědictví školy, do hospody jsem si to už přinesl. Vypil jsem pět dvanáctek, na těch šest hodin či kolik tak akorát… jen ta únava z těláku mě otravovala, byl bych spal jak alík. Víte, tohle mi bude chybět. Tyhle společné chvíle. V téhle partě. S nima.

V osm jsme tam již seděli jen já, lácek a peťa. Nakonec i pěťa vyšuměl a já s láckem se sebrali a také zamířili jinam… a náměstí prázdné, tiché, opuštěné, oranžové… nádherné.

Já musel na nádr, sám, v tichu skřípající led cest pod podrážkami, oranžová záře všude kolem, chlad zimy a noci… nádherné. Na nádru jedna holka, kolem dvaceti, a ač jsem měl lákavou na ni promluvit, rozsmyslel jsem si to. Chvíli jsem si tam hrál s kouskem sněhu jako s hagisem, a pak přijel bus. Nastoupili jsme čtyři :)

Za okny ubíhala zasněžené krajina, ale kam nedosáhly reflektory, tam jsem všechno jen tušil. Je takhle černá šmouha les? Samozřejmě, vždycky tam byl les. A tohle? A tamto? Kochal jsem se tajuplnou scénerií, jako bych tam dnes jel poprvé… také ano, nikdy jsem tak pozdě ze školy nejel. A jet busem a autem je rozdíl…

Pálí mě oči, motám se, chtěl bych jít spát, úspěšně se zde ztrapňuji, nebo jen upoutávám pozornost… i found myself today! Somewhere i belong…

Měl bych jít spát… celý víkend budu v tahu.

před 14 roky | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | Ikeri | před 14 roky | ikeri.wz.cz

Teeeda čoveče, jestli si tohle napsal nalitej, tak klobouk dolu, na chyby se – pokud nebijou do očí – nekoukám, ale písmenka se ti nepletly, chválim ;)

reagovat

2 | řetěza | před 14 roky | www.retezka.com

chtěla bych teď sedět vedle tebe :)

reagovat

3 | lucinka | před 14 roky

noc je tajemná a inspirativní, ať jsi kde jsi :-)))

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

retezka proboha proc? :)
lucinka co si tak vzpominam, tak nejkrasnejsi je noc vzdy z okna auta ci autobusu. na cestu do parize nebo londyna nikdy nezapomenu. Osobne bych na noc mohl psat oslavne ody

reagovat

5 | Hughhh | před 14 roky

Ty a vožrat se?? Brej ftip ;)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.