Místo odpolední kávy večerní Coca-Cola

To bylo totiž tak. Dočetl jsem si třináctou otázku z materiálů ke státnicím a dal si voraz a kávu před otázkou následující, čtrnáctou  – Informatizace a řízení sociálně-ekonomických organizací, nebo tak nějak. Kdo by se do tohoto hrnul, že. A s popíjením kávy jsem hodlal blognout o dvou filmech, které jsme o víkendu s ivonkou viděli. Inu, dokonce jsem psát i začal. A pak, po třech odstavcích, jsem si omylem prohlížeč zavřel. Hups. Raději jsem se dál učil.

Já, legenda (I Am Legend)

Díky filmovému zápisníku Franty Fuky jsem byl na tento film natěšený už pěkně dlouho. Naposledy jsem jakousi zombie vyvražďovačku tak nějak dokoukal, 28 Weeks Later nebo tak nějak se to jmenovalo (relativně nový film), proto mě nadchla představa filmu, kde půjde hlavně o život ve vylidněném New Yorku a akce zabere sotva 10% filmu. Konečně změna.

V roce 2009 lidstvo objeví vakcínu na rakovinu, v roce 2012 je 5,4 miliardy obyvatel planety díky její mutaci po smrti, 12 milionů imunních vůči nákaze a 588 milionů nemrtvých, alergických na UV záření (sluneční svit) a po třech letech už řádně hladových. Jeden z imunních je i Will Smith, armádní biolog, který od počátku vedl výzkum látky pro vyléčení této nákazy, a ve společnosti svého vlčáka (vlčice) ve výzkumu pokračuje v (lidmi) opuštěném New Yorku. Každodenní rituály, objíždění města, lovení zvěře, golfu na letadlové lodi, satelitního vysílání a nastavování upozornění, kdy v každý den zapadá nad New Yorkem slunce. Aby se stihl vrátit domů ještě než jej budou ve tmavých sklepeních skryté zrůdy pronásledovat.

To chátrající město, ulice ucpané opuštěnými auty, tráva přebírající vládu nad asfaltem, houfy srn a jelenů, kukuřičné pole v Central Parku, ta samota. Ten film by nemusel mít žádnou akci, žádné střílení… a stejně bych se hodiny vydržel koukat na to, co se dá v takovém městě dělat. S tím šimravým strachem, že v opuštěných domech se ve tmě daleko od osvětlených vstupních dveří skrývají…

Užil jsem si to tak, až jsem byl chvílemi napětím opocený. Balada.

Superbad

Druhý film je od tvůrců Zbouchnuté, případně filmu 40 let panic, a minimálně jeden z herců hrál ve všech třech. No, začalo to jednoduše. Dva docela rozdílní středoškoláci potřebují zajistit alkohol pro osazenstvo večerní párty, což bude jejich poslední šance, jak navázat nějaký vztah před letními prázdninami, aby na vejšky neodjížděli potupně jako panicové. Jeden hodlá alkoholem svůj cíl opít k povolnosti, druhý (slušnější) zase potřebuje pro svoji budoucí lásku sehnat její oblíbený alkohol, aby splnil její přání. A tím začíná neskutečná série komplikací, průserů a no to mě poser situací…

Malá ochutnávka: odyssea začíná pokusem třetího taky-kamaráda (od pohledu typický ajťák) o regulérní koupi alkoholu na jeho falešnou občanku (na jméno McLovin). Skoro to vyjde, nebýt přepadení oné sámošky a jeho KO u pokladny. To ti dva neví, čekají venku a očumujou čísi kozy, jen si pak všimnou policejního auta před obchodem, načež chtějí vzít roha (Za tohle se přece nezavírá!), nemají prachy a jednoho srazí autem chlápek v podmínce. Aby ho neudali policajtům, tak jim slíbí, že je zaveze na párty, kde si budou moct nabrat chlastu co budou chtít. Podezřelé, ale co jím zbývá. McLovin zatím zjistí, že ti dva poldové jsou naprostí… pošahaní idioti, kteří berou různé výtržnosti v barech hlavně proto, aby tam dostali piva zdarma a mohli se na noc pěkně nakalit, křižovatky projíždí zásadně s majákem a na plný plyn,… no a sám si s nimi užije noční dobrodružství, když mu slíbí, že ho zavezou tam, kam potřebuje. Jeho dva kámoši zatím dorazí na hustopárty, kde se to lepýma děvama jen hemží, chlastem taky, a zatímco jednomu ušpiní jedna z tamních rozjetých bitches kalhoty menstruační krví (tanec tělo na tělo se neobešel bez následků), druhý se omylem dostane do místnosti plné vrahounů, mafiánů a nalajnovaného kokainu a jejich představy, že je to místní pěvecký zázrak, co jim nyní podezřele zatvrzele odmítá zazpívat a koleduje si o bůh ví co.

Ten první si zatím vyčistí kalhoty, ukradne chlast, stihne rozpoutat bitku a společně s tím druhým zmizet, načež ho srazí kolem projíždějící policejní auto. Ano, a všichni aktéři se sešli, aby se po snaze těch dvou policajtů zamaskovat srážku jako nehodu, ve které jsou oni dva (policajti) naprosto nevinně, zase rozprchli všemi směry…

Prostě, každou pátou minutu se stalo ještě něco šílenějšího než o pět minut dříve a pořád a pořád to gradovalo dál. Ivonku to moc nenadchlo, ale co se dá dělat :) Nemůžeme se pořád dívat jen na Scrubs :)

před desíti roky | Filmy Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | Barbara | před desíti roky

Já se na ten film docela těším .. po tom, co jsem slyšela jen chválu .. uvidíme :)

reagovat

2 | jakub | před desíti roky

Oba filmy skvělé, každý jinak… Chtěl bych být McLovin ;-). Už jen to jméno.

reagovat

3 | bouchy | před desíti roky

Já, legenda jsem viděl ještě před vánoci, ale slintal jsem nad ním snad od dob, kdy jsem poprvé uviděl trailer. Začátek filmu naprostá bomba – Will brázdící ulicemi v nabušeném sporťáku, zarůstající a opuštěný NY, zmutovaný virus působící globální katastrofu… to je moje :). Entusiasmus v mém pokoji by se dal krájet :). Jen mě trochu zamrzel až kýčovitý konec. A také mě trochu mrzelo to, že někde v horách opravdu existovala jakási lidská kolonie přeživších :). Ale jinak super…

reagovat

4 | juneau | před desíti roky

Jj, ten konec me taky moc nenadchnul, ale co se da delat :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.