Moje šílené Já se tetelí blahem

V komentářích k minulému spotu se o důvodu zmiňuji. Včera/dnes jsem nešel spát. Naši nebyli doma, o to to bylo snažší… prostě jsem seděl u pc, užíval si icq povídání, až se za okny rozednělo a mně bylo jasné, že nemá cenu pokoušet se naspat celou noc ve dvou hodinách, jež mi do hodiny šesté zbývají. Ani jsem to tedy nezkusil, v 6:05 vypl pc a vlezl do sprchy, takové odlehčené simulace probuzení.

Nebe blankytně modré, úplně krásňoulinké a bez mráčku. Dojedu do práce a cítím se fajn. Neprojevuje se nevyspání ani únava, chladné ráno mě dokonale probralo… a ještě jedna věc: nálada. Naprosto ujetá. Znám ji a vím, kdy jsem ji poprvé potkal. 14. prosince 2002. Bezproblémová uvolněnost, bezprostřednost a spontánnost, sklon k pokusům o zpěv, sladká pošahanost, šílenství… dáš-li si to dohromady, vypadne ti juneau podezřele se usmívající a pohled na něj v tobě probudí podezření, že kuje něco trhlého. Odtud nadpis, moje šílené Já se tetelí blahem.

V tento okamžik mě dostihla ospalost, utápím se v ní jako v opilosti, jako by do kláves ťukal někdo jiný… a nohou se zapírám o stěnu za stolem s pc, jinak bych sjel ze židle. Zpomalený pohled ani nezmiňuji… opilost.

Na brigádě se vrhnu na týrání oken, abych prací zahnal kolem se plížící ospalost. Napadla mě v devět hodin a já odpadl. Vždy jí pomohla smska od ivky, kdy jsem na pár minut přestal pracovat, posadil se a datlil do mobilu… padla na mě malátnost, otupělost… jenže to nebylo vše: zavřel jsem oči, a za dvě sekundy byl mimo. Ztráta vědomí, na spánek to nevypadalo. Cuknu sebou a proberu se, napíšu pár slov a opřu se o žebřík, těžknou mi víčka, tak jen na chvilenku zavřu oči. Opět během několika sekund úplně mimo… v tomto stavu jsem si už netroufl vylézt na vratký žebřík. Padnu do trávy a do jedenácti hodin nevím o světě. I poté jsou to dvě hodiny bolestivého přežívání pomalého plynutí času zbývajícího do oběda. Teprve po něm se vrhnu na práci a přijde mi, jako by naprostý kolaps organismu v době od devíti do jedné nějak ukojil nevyspání, protože to mě již netrápí. Možná proto, že nezahálím a pracuji.

Je nutné psát, že zatímco do práce jedu pod modrým nebem a do zad se mi opírají paprsky vycházejícího slunce, z práce spěchám domů pod bouřkovými mraky? Tak jako včera…

Ivonce se stýská po mně, mně se stýská po ivonce. Venku je zima, na kolo to není, hodlá opět přijet autem. Přijde mi to trochu blbý, že za mnou opět přijede ona, jí ovšem ne, jak mě ujistí… první hodinku strávíme na přehradě, tam téměř nikdo není, dojdeme na opuštěné a polorozpadlé konstrukce nad hladinou, betonárka využívaná při stavbě přehrady před padesáti lety. Vlnky šplouchají o břeh, hladina se rozlévá mezi strmými svahy a temná plocha mraků odplouvá na jih, po dlouhé době z nich vychází slunce na modré obloze… nevíme ovšem, co dělat. Možnost zalézt ke mně do pokoje se přímo nabízí :)

Hraje si s foťákem, pak ji zkouším fotit, ale nenechá se, potvůrka. Neustále se točí na mé kolečkové židli, neboť to samé dělá většinu času na její brigádě :) Ležím na posteli, únava mě ovšem nepřemáhá. O mé probdělé noci ví, nabízí, že by odjela domů, abych mohl spát… to je to poslední, co bych chtěl, zůstat v pokoji sám… posadí se ke mně na postel, za chvilku se na ni položí a zaboří tvář do polštáře, odpočívá a já beru její bezvládnou ruku, proplétám si s ní prsty, naše tváře dělí možná dvacet centimetrů vzduchu. Stejně jako ona zavírám oči, ležíme vedle sebe… helemese, pročpak mě prozvání klárka?

Stejné šero jako včera, stejná hodina… a stejně jen vzpomínám na to, jak mi bylo fajn, když tu se mnou ještě byla. To jsem ještě nepociťoval tak šílenou únavu… mimochodem jsem až na to dopolední intermezzo už dva dny nezavřel oči a dost velkou část z těcho dnů čumím do počítače, stejně jako si do nich při škrabání oken sypu střípečky staré barvy. Sluneční brýle tomu brání, ale stačí jeden zkurvený kousíček a půl dne pomrkávám, oko podlité krví a zalité slzami…

Tak… nejen že už pár týdnů přemýšlím o vytvoření freeware redakčního systému, ale teď jsem ho dokonce již i slíbil. Přemýšlím, kdy na něj najdu čas… patrně po víkendu, kdy mě již nebude trápit brigáda a já si budu vstávat příjemně brzy z vlastní vůle. Pak se do toho pustím. Čerpám nápady z bloggeru, z bloguje, z pooh a spoléhám na vychytání dětských nemocí, jimiž se trápil tento systém.

Bude půlnoc… bomba. Zavírám tento blog, otevírám jiný…

před 13 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

jej, taky jsem si kdysi pral udelat neco, neco cim bych se „proslavil“, nebo rekneme, neco co by vyuzivalo hodne lidi. O to dokazat si, ze na to mam.

Nyni se na to divam uplne jinak. Miluju kazdou chvilku, kdyz se nemusim zabirat praci a starosti o dodrzeni terminu a podobnych sracek.

Ja bejt tebou, travim veskerej svuj cas s ivkou a na programovani seru :))). Ale, ja nejsem ty, takze ser na me :)) Neposlouchej me :)).

A ten pocit znam. Prijde mi to proste dobre, kdyz nekdo fuckuje tendle system. Srat na spanek = srat na system. Zatimco drtiva vetsina lidi spi, ty sedis u kompu. A nejdes spat, ale stejne jako plno ostatnich lidi jdes do prace a tam… Skrabes okna. A zitra zase. Skrabes okna. Neznam lepsi duvod, nez proc na tendle system srat. Gratuluji.

reagovat

2 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

Proste… Abych to zjednodusil, chtel jsem jenom rict neco ve smyslu, ze komp zabira strasne hodne casu. Clovek se ani nenaedeje, a prosedel u nej spoustu casu. A pritom se ten cas da stravit uplne jinak. Treba i sbiranim znamek :)).

reagovat

3 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

Prispevek presne o pulnoci, neni to osud. Ja se loucim, kdyztak sry ze sem to natah do trech postu.

reagovat

4 | juneau | před 13 roky

nechci se tim proslavit, ale par lidi me o to pozadalo a ja bych jim rad vyhovel. jednoduse receno, rad bych ostatnim umoznil blogovat snadneji. tem, co o to stoji…

na system/praci srat muzu, jenze v okamziku, kdy mi system/prace zaplati a ja si ty penize vezmu, je neco v neporadku.

reagovat

5 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

Blog manie je vsude. A lidi to ctou.

Takhle jsem nad tim neuvazoval. Proc bys potom chodil skrabat okna. Plno veci dela clovek jen pro prachy, ja tebe chapu v tom, ze rad zkousis neco novyho, a rad se odlisujes od ostatnich. A pak je to zabava to tady napsat :)). A je zabava to tady cist. A psat komentare, jako prave ted :))

reagovat

6 | juneau | před 13 roky

samozrejme, na vystoupeni ze stada je zalozena moje online existence, v realite to neni tak znatelne. ale o to vice to nekdy sokuje :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.