Moje sny, to je totální exhibice fantazie

Jinak o tom ani přemýšlet nejde. Když si jen tak vybavím, co se mi zdálo dnes, v noci ze soboty na neděli, tak se musím jen usmívat… co všechno z posledních týdnů se v nich asi tak dalo dohromady, to si ani netroufám odhadovat. Dnešní sen byl opravdu pár ekseláns

První vzpomínka je asi na notre-dame. Od toho tuším se odvíjí děj v paříži. Úzké uličky, letní den, skupinka lidí na prohlídce… ulice je rozvrtaná, něco tam stavějí. Vcházíme do chrámu, ale není to chrám… nikde žádní lidé, vše se zdá opuštěné, voní to šumem holubích křídel a záblesky světel skrze zaprášená okna… představ si kostel z rychlých šípů, kde byl jmenován Velký vont. Ztrácím se ostatním, mizím v podzemí… opět jako by to byl onen svatojakubský (???) kostel z foglarovek… cihly, špína, odpadní stoky… a tam Hulk. Prostě jsem ho tam někde zahlédl. Nesměj se.

Možná to byl také pan Hyde, protipól pana Jekylla… každopádně ta větší potvora z jejich schizoidního žití. Ani nevím, zda byl zelený… seděl si tam někde ve stoce, přitom jako by to byly obrovské nádrže špinavé vody v podzemí pod chrámem… uviděl mě, utíkám pryč a to dunění se valí za mnou, nakonec už nás dělí právě jen ta voda, já se choulím ve výklenku u stropu, ta hora svalů se skrze kruhovou mříž na druhé straně dostává dovnitř… z výklenku vidím na ulici, je tam uzounká díra, protahuji se nahoru a náhle jsem na dlažbě, kolem svítí slunce, jeho paprsky hřejí, nebe je modré… a ten postrach zůstává v podzemí opuštěného chrámu. Ale na jak dlouho?

Jsem vysoko… příšerně vysoko, tak moc vysoko, jak bych nad paříži nikdy nemohl být… jako když od pražského hradu shlížím na prahu. Jenže tady jsem mnohem výš, celá paříž pode mnou je drobná, miniaturní… a nádherně svěží, zelená korunami stromů, září čistotou bílých stěn staveb, modrá seina proplouvá městem jako kanadská řeka, tvoří kosy štěrku a písku ve svých meandrech, některé z mostů stojí pilíři na suchu… jako by měla řeka málo vody, ale je čistá a nádherně svěží, nemůžu od tohoto pohledu odtrhnout zrak. Ajfelovka stojí uprostřed seiny, i její pilíře (některé) jsou ovšem na suchu, modřivá voda je neomývá… kdesi v dáli vidím obrovský komplex Louvru, ten poznávám, a téměř pod mýma nohama je komplex staveb, který bych nazval úředním centrem paříže, ale není to La Defense, to bych poznal… stojí přímo na břehu zátočiny řeky, kde to díky větší hloubce průzračné vody v ní vypadá jako na mořském břehu, snad tam i kotví nějaké plachetničky… ale té zeleně všude, nikde žádné bloky domů, sem tam nějaký věžák, mezi nimi stromy, stromy a stromy, obloha je modrá a slunce svítí, vypadá to jako město z Ráje, nejnádhernější město světa rozprostřené na mírně kopečkovaté krajině, vlní se po Zemi a já opět nemůžu odtrhnout zrak. Vidím starověké amfiteátry, jsou jich tu spousty, jen kolem seiny jich napočítám ale sedm, jsou všude a jejich žlutý pískovec nádherně vzbuzuje pocit tepla z rozehřátého kamene… stojím nad paříží a cítím se neskutečně skvěle. Jako ve snu :)

Poslední část snu je nejvíce chaotická, pomatuji si střípky a nevím, o co v něm šlo… nebyl jsem v něm ale sám, snila jej i zuzka :) Pohybovali jsme se patrně pouze v pařížském metru, ve světě, který si žije vlastním způsobem a pranic se nezajímá o dění tam nahoře, pod slunečním svitem… tady bylo odosobněné prostředí keramických dlaždic na stěnách, hučení vlakových souprav, kroky stovek lidí, jejichž osudy se těch našich nijak nedotýkaly. Neustále někam běžíme, hledáme nejnovější vývěsky jízdních řádů (v metru???), abychom věděli, kdy co pojede… potřebujeme se někam dostat, nevzpomínám si kam, a ani nevím, zda to ve snu hrálo nějakou roli…

Bylo toho určitě mnohem více… jen si na to nevzpomínám :) Mám šílenou fantazii, na cokoli… a takhle se to projevuje.

před 15 roky | Sny | 2 komentáře

Komentáře

1 | Ikeri | před 15 roky | ikeri.wz.cz

…mohl to být i Shrek ;))

reagovat

2 | juneau | před 15 roky

ne, tak ten to nebyl urcite :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.