Mrazivý konec února

Pondělí odpoledne, kdy jsem celé dopoledne strávil off-line, a nyní místo překotného dohánění práce … píšu na blog. Njn, co se dá dělat. 

Seděl jsem v pátek odpoledne u práce a volá máma s jobovkou, že si sestra v Alpách zlomila ruku (škaredě). A že pro ni asi budeme muset jet. Ruku má od paže po prsty v sádře, zlomenina v lokti s nutností operace, na tu ale půjde až v Praze. No doprdele, kde že je vůbec Salzburg? Šest set kilometrů. Že se ještě uvidí, že pokud to půjde nějak přežít, tak by sestra raději zůstala s bandou tam, a jela s nimi pak rovnou do Prahy (a na operaci půjde tam). Nechat se dovézt sem domů by jí moc nepomohlo. Chystali jsme se na ples, a večer máma volala, že se sestra rozhodla zůstat v esterajchu a jezdit pro ni nemáme, že to nějak dá. Hrdinka. Šli jsme tedy na ples a plesali, docela vydatně, i když jsem se měl raději hlídat … protože ráno se mohlo všechno změnit a fičel bych směr Salzburg. Zaplesali jsme, zatančili jsme, v hlavní tombole jsme vyhráli poukaz na odběr štěrku a písku za 1000 Kč (gut!), a … dvě plastové popelnice. Naposrání. Vyhrajeme popelnici, ivka pro ni jde, vylosuje dalšího výherce, zase náš los, a druhá popelnice. Jednu jsem hned před sokolovnou vyměnil za sadu nožů fiskars … které jsem dal pořadatelům do tomboly já :-D Tak si je schovám na další rok :-) Popelnice za cca 600 Kč, nože za litr, jsem v plusu :-) Ráno mi zavrněl mobil pod polštářem a já se vyšokoval, že máma píše, že budeme tedy muset pro sestru jet … naštěstí nikoli, že tam opravdu zůstane až do odjezdu party. Ještě že tak, foukl jsem si 0.8.

V sobotu večer jsem vykoupal Báru v plné vaně, a pak poslouchal nekonečné hučení nahřívajícího se plynového bojleru … šel jsem pak kvůli něčemu do kotelny, a všiml si na něm zaschlé „mapy“ od vody, na horním víku. To je divný … že bych to za ty dva roky neutřel? Nebo to tu nebylo? Kde by se tu vzala nějaká … jo aha. Tady. Loužička vody, pomaličku se zvětšující. Trubka na přívodu studené vody, která vede k expanzce, na jednom místě lehce narezlá a tam kapička vody. Očividně je tam nějaká mikroskopická dírka, kterou se voda protlačí jen tehdy, když se vypustí bojler teplé vody, dopustí se studenou a ta se naráz ohřeje. Na přívodu studené vody je zpětný ventil, rozpínající se teplá voda tedy nemá kam utéct a „upustit“ tlak (pokud se zrovna někde nepustí teplá voda), a nárůst tlaku tedy pořeší expanzní nádrž. A také mikrodírka na trubce. Naštěstí nám tedy nezačal týct bojler, ale jen … no, jedna trubka. Na noc jsem raději zavřel vodu do bojleru, aby tam nezačala crčet voda někdy v noci, a druhý den ráno jsem to opravil, dle nejlepších kutilských tradic elektrikářskou páskou :-D Omotal jsem to zrezlé místo, a stáhl to kovovou stahovačkou na hadice, a od té doby ani kapička. Zítra dorazí táta a kompletně to demontujeme a trubku vyměníme. Hlavně aby se „na vodě“ něco posralo, když jdou venku teploty k mínut čtrnácti … jak jinak.

V neděli měl tchán narozeniny, jeli jsme je oslavit k babičce a když jsme po třech kilometrech jízdy vylezli z auta, tak smrad od brzd jak sviňa. Doufal jsem, že někdo pálí bordel a smrdí na celou ulici, ale stačilo kouknout na zadní levé kolo a žhnoucí disk, a bylo to jasné … zaseklá brzda. No doprdele! Může se na tom autě aspoň pár měsíců něco neposrat? A zrovna kolo, kde se zasekla brzda už loni a je tam vyměněný celý brzdový třmen! Jak je to možný?! Zmínil jsem to pak u stolu a hned padl dotaz, jestli neparkuju s ručkou. No, parkuju, přece jen máme cestu do mírného svahu. „Tak to máš jasný, zamrzla ti ručka. S tou v mrazech stát nesmíš, v lankách může být voda, venku máš přes noc mínus čtrnáct … to chce zajet do vytopené garáže a nechat roztát.“ Moc se mi tomu věřit nechtělo, nikdy jsem o tom neslyšel. Když jsme pak popojeli ještě k tchánovi, tak po dvou kilometrech kolo opět rozpálený. Hodinu jsme tam byli, a když jsme pak vyjeli ještě kilometr k nám domů, tak kolo ledový. Že by to bylo povolilo? Tedy to „sevření brzd“, lanko těžko rozmrzlo, venku byl pořád tuhý mráz. Auto jsme nechali na kvaltu, já ještě na noc připojil baterku na nabíječku, a vymýšlel, co dál. Vytápěnou garáž mají naši, a ještě k tomu jsem dnes vezl mámu na vyšetření do nemocnice, takže ideální situace → naši ráno zatopí, já přijedu s mým autem, dám ho do garáže, jejicho autem pojedeme na x hodin pryč, a pak se uvidí – buď zase přesednu do mého, a nebo ho tam raději nechám až do večera. Fajn. 

Ráno jsem sedl k práci, ale vrtalo mi to hlavou … musel bych dojet ale 14 kilometrů. Pokud by ta brzda byla zase seklá, tak si koleduju o poškození kola. V sedm ráno jsem tedy vylezl do mínus třinácti, odstrojil nabíjení baterky a rozhodl se jít auto pár kilometrů projet. Pokud se kolo zahřeje, tak se na to vykašlu a máma mně bude muset jejich autem vyzvednout, a to svoje budu řešit odpoledne. Nastartoval jsem zmrzlého dýzla, zcouval k zavřené bráně, zatáhl ručku-JÁSUIDIOT!!!! Okamžitě jsem ucítil, jak zůstala „viset“, zatímco předtím šla od prvního zubu v tahu. Já jsem takový debil! Místo abych šel těch dvacet metrů pěšky a otevřel bránu, tak jsem si tam sjel v autě, a ve svahu zabrzdil na ručku, a do té chvíle odbržděné kolo se zase zaseklo. A to tak, že se auto ani nechtělo rozjet. Jezdil jsem autem nahoru dolů po cestě, a nejelo to. Pak jsem si řekl, že to chce možná projet kousek dál, že to odlehne jak večer. Vyjel jsem na silnici a jel z kopce dolů, a auto zpomalovalo! Já kokot! Úplně bez problémů bych dojel k našim a auto tam nechal pořádně roztát v garáží, kdybych bezmyšlenkovitě nezatáhl tu ručku! Boha jeho! A teď tu mám nepojízdný auto … a i když to neohrozí máminu cestu k doktorovi, tak se svým autem nic neudělám, protože tvrdě mrznout má celý týden. Vrátil jsem se domů, kolo rozpálené, zavolal jsem mámě změnu plánu a šel se se svým úspěchem „pochlubit“ ivonce. Já kokot! Zavolal jsem technikovi a ten se zasmál a poradil, ať lehnu pod auto s fénem a nahřívám lanko, případně ať ho odpojím od brzdy, pokud se mi s tím chce tedy takhle laborovat. Což se mi tedy nechtělo, jednak je venku brutální mráz, a jednak bych musel sundat kolo… které se včera brutálně připíkalo. Takže bych mohl ještě servat šrouby, a mít o problém víc.  Ale kurňa, pokud se tedy bavíme o tom, že je pořád přitáhlá brzda a je to vyloženě mechanická záležitost lanek a táhel … tak kdybych se dostal k té páčce, kterou to na brzdách ovládá, tak bych ji snad dokázal zatlačit do výchozí nebrzdící polohy. Převlíkl jsem se tedy do pracovního a lehl na vymrzlou dlažbu pod auto a čuměl za kolo. Lanko i páčku jsem identifikoval, ale jak se k ní dostat, a nesundávat kolo … po chvíli vrtění jsem na páčku dosáhl, vergloval s ní, a pak se mi ji podařilo zatlačit pár centimetrů zpět. No kurnik šopa žeby? Oprášil jsem se, sedl do auta, vykvaltoval a auto ve svahu se hned rozjelo bez jakékoli známky odporu. Mama mia! Vyskočil jsem, rychle zase zavolal mámě a vrátil plány na původní domluvu, pochlubil se ivce nápravou své kokotiny a vyrazil k našim. Cestou jsem kolo dvakrát zkontroloval a bez jakékoli známky zahřívání. U našich jsem zaplul do garáže, a pokračovali jsme dál v dopoledním programu. Mámu už týdny sužují jakési žlučníkové záchvaty, ač žlučník nemá, takže dnes jela „na šlauch“ na kontrolu, nemá-li žaludeční vředy atd. Vtipné je, že o týden dřív jsem takhle vezl tátu, kterého zase sem tam trápí žaludek, tak byl také objednán na tuto kontrolu … teoreticky tam můžou člověka hodně nadopovat, aby tu hadici v krku přežil, a pak potřebuje doprovod, který ho odveze domů. Být po týdnu v té samé čekárně s druhým rodičem, vtipný vývoj situace :-)

Mno, a teď už tedy hurá do práce … a pak večer hurá pro auto. Ale jak otestovat, že už je ručka „volná“? Pokud bude fungovat jak má, tak to bylo zamrzlým lankem … pokud se zase zasekne, tak problém. Ale aspoň vím, jak ji odblokovat, a válet se budu po podlaze vyhřáté garáže.

před devíti měsíci | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | frettie | před devíti měsíci

Ahoj,
ten šlauch (pokud jde o gastroskopii), tak to je relativně v pohodě – já nakonec jel domů v poho sám. ťuk ťuk.

Není to tak zlý, nebo opravdu to nadopování bylo poznat?

reagovat

2 | juneau | před devíti měsíci

Spíš šlo o zmatení pojmů, protože „na gastru“ dělají i kolonoskopii, kde si asi můžeš říct o celkovou narkózu (?), respektive tam byla v čekárně řeč o nějaké injekci a o tom, jestli má pacientka nějaký doprovod… no těžko říct.

reagovat

3 | frettie | před devíti měsíci

[2] juneau: Jo, to bude ono. Ale gastro je sice nepříjemný, ale dá se to přežít – používají lokální anestetikum proti dávení.

reagovat

4 | Nomia | před devíti měsíci

Koukám, že i po letech je tvůj blog pořád stejně čtivý, jen nějak přibylo těch dospěláckých „starostí“… :)

reagovat

5 | juneau | před devíti měsíci

[3] frettie: Jop, mamka se po půl hodině odvážila napít, a skoro se utopila. „Umrtvený“ krk nic moc :-)

[4] Nomia: Zcela vážně mi přijde, že na blog píšu jen tehdy, když si mám na co stěžovat … ááá, nenapadá mě nic pozitivního! Boha, už aby bylo jaro.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.