Mrazivý první březen

Prvního března někdy k šesté se ivka tiše vytratila z postele, aby nevzbudila Báru, a odjela do práce. Já v posteli zůstal, abych Báru ukonejšil, kdyby si při jednom se sedmiset zavrtění všimla, že tam máma není. Při svém babysittingu jsem na ranní práci „než Bára vstane“ letos rezignoval, často jsem se ani nestačil nasnídat a už chůvička bečela … a než jsem seběhl z patra dolů, tak rozespalá Bára už s dudanem a Yšou ťapkala z ložnice a hledala mámu. A pak si ju uspi … no, takže jsem včera spal dál, ale o půl sedmé se vytratil také, neb na sedmou měla přijet hlídat dovolenkující máma, a já ji měl pustit domů bez toho, aby musela zvonit na zvonek. A zatímco jsem koukal z okna obýváku, začal mi zvonit mobil. Bylo 6:59, že by už máma šla od autobusu? Ivonka. To ještě nemůže být v Brně. A taky ne. Po dvaceti kilometrech jí v mínus patnácti stupních auto za jízdy zhaslo, v koloně aut na hlavním tahu na Brno. Dokázala ho ještě odstavit ke kraji, dvě auta kolem ní natěsno projet mohla. A volala, co má dělat. Prý že klekla baterka, protože na ni začala za jízdy svítit (když auto zhaslo). Prdleda, jednak nejsem líný vylézt každý večer do mrazu a připojit ji na nabíječku, a jednak při následných pokusech o nastartování motor točil, ale nechytal. Zamrzla nafta, co jiného by to bylo. Což nic neměnilo na tom, že vyděšená ivka seděla o dvacet kilometrů dál ve vymrzlém autě v mínus patnácti, bez šance jej zprovoznit.

Volám dvornímu technikovi, v sedm ráno už většinou pracuje (neb má práce nad hlavu). Vozejk na odtah auta má, ale rozbitý naviják, auto neodtáhne. Pošle mi číslo na odtahovku, co kolem něj operuje. Za chvíli mám číslo, a v 7:11 volám odtahovku. Zvedni to, zvedni to, zvedni to … zvedne to! Domluvím se, a chlápek slíbí, že u auta do dvaceti minut bude, a i s ivkou ho odveze k mechanikovi. Volám zpátky ivce, že auto odtáhneme k mechanikovi, že ho přes noc nechá v garáži a ráno vymění palivový filtr (…), a bude to ok. Ivka se teď musí aspoň zabalit do deky, co máme v kufru, a mrazu čekat na záchranu. Jak ji ale pak dostat od mechanika domů? Že se pro mě staví švagrová, ta za čtvrt hodiny pojede do práce, a já si nechám její auto. V tu chvíli k nám zabočí máma, která nakonec přijela autem. Jaj! Volám to ivce, ta stornuje švagrovou, pustím do domu mámu, předám během minuty instrukce ke stále ještě spící Báře a vystřelím ven, a jedu za ivkou. I kdybych slaboučkou hjundé strhal, tak tam těžko budu dřív než odtahovka, což se po čtvrt hodině jízdy potvrdí a změním tedy kurz k mechanikovi. Na celé ulici je tam jedno jediné místo pro podélné parkování u chodníku na cca dvě auta, tedy takové, kam by se snad dala nějak zaparkovat nepojizdná oktávka. Za zachvíli dorazila i s promrzlou ivkou a chlápkem odtahovkářem … který auto spustil z auta, a na prostředku ulice zatáhl ručku, než jsem ho stihl zastavit. Kurva! No just že se zase zasekla, takže i z mírného svahu mě musela ivka i on tlačit, abych s autem zacouval k chodníku … bez posilovače brzd a především posilovače volantu dost zážitek. A bylo to. Zachránci z odtahovky jsem dal 1500, mechanikovi zanesl klíčky, a jeli jsme domů. Ivka se klepala ještě tam, o půl hodiny později.

A tak máme vyměněný palivový filtr, a nakonec i lanka k ručce, když už teda auto „stálo na špalkách“ … poté, co nám odešel vstřik, jsem začal tankovat jen Verva dýzl od Benziny, dle mechanika to nejlepší, co v okolí je. Takže se tomu docela divil. Nádrž taky nedojíždím do dna, nejsem kokot. Ale i přesto byl filtr komplet KO jako bych tankoval já nevím co … no začnu tam zase lít zimní aditiva, s čímž jsem u Vervy přestal, protože ta už aditivovaná je. 

Dnes by ten pátek mohl být takový poklidnější …