Music klub Zlatý strom - žhavé zážitky!

V deset scházíme do poloprázdných prostor, bylo ještě brzy. Jakub mi hned poručil mojito jako odměnu za pár hodin, co jsem věnoval upgradu jeho blogu na nejnovější verzi systému, takže jsem se s ním požitkářsky rozvalil k molu a kochal se prdelkama tancujících holek. Byl tam celkem klid…

Což ale vůbec nenadchlo hágena, který někdy po jedenácté s klukama taky dorazil a po chvíli se vydali hledat štěstí a rušnější zábavu dál. To já už pocházel s dvěma deckami bílého a byl jakubem nominován na druhého buzíka (po ondrovi) A snad aby mi takové choutky vymlátil z hlavy, poručil (nebo to byl ondra?) tři vodky. No to se mi tedy oči protočily. Mojito, na to víno a zalít to vodkou? Odmítal jsem se toho jedu napít jak jen to šlo, ale bylo jasné, že nelze než podlehnout Každopadně mě jemná chuť Finlandie překvapila, žádný třes a chvilková slepota jak u jiných druhů, které jsem kdy ochutnal. To už jsem si objednal druhé mojito a rozhodli jsme se, že půjdeme koukat na holky. Bez nich by Zlatý strom byl jen obyč bar ve sklepě

U tanečního mola jsme se usadili a začali diskutovat o nevýhodách progresivních daní a velkých hlavách novorozenců. Povím vám, před jakubem zakroutí hezká holka zadkem a jeho napadají takováhle témata!

Prostory už byly kvalitně zaplněny, hudba hlasitější, tanečnice aktivnější a za kalhotkami se sem tam nějaká ta bankovka taky mihla… A já tam opatrně manipuloval s foťákem a snažil se slečny nenápadně zabrat, protože jsem si tam nikdy nikoho s foťákem nevšiml a taky mi to nepřišlo dvakrát normální, stoupnout si před molo a fotit tancující převážně nahé holky. S přihlédnutím k tomu, jací vazbiči hlídali dveře, mě ani nelákalo to zkoušet.

Jenže druhá tanečnice mi jasně naznačila že ne, a odešla z mola. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než to, že mě jde prásknout a někde v temném rohu mě někdo uškrtí poutkem od foťáku. Tak jsem ho schoval a vytratil se na wécko, než se situace uklidní Ale podle všeho se zrovna jen střídaly tanečnice, takže jsem měl liché představy. Asi.

Dorazili další lidi, mezi nimi i zuzka, ex-blogger hansek a nějaké mně cizí holky. Šlo se sednout do klidnějších prostor, kde na jakuba přišla mlsná a my se složili na supermojito, tedy mojito ve skleněném kýblu (8 normálních sklenek). Hned bych si jedno dal, nemám tu nic na pití a jsem líný dojít si pro vodu. Takže se sedělo u dvou stolů, pilo z toho korbelu a tak nějak existovalo.

A za chvíli jsme zase obsadili molo Tedy, sedátka kolem něj

Pak už jsem foťák raději ani nevytahoval Ale aspoň se má člověk čím pochlubit na blogu. Jo, a abych vrátil už dvě (!!!) vodky, objednal jsem třetí rundu. A že to byly nějaký decáky kdepak ty šťopičky co znám. Takže jsme tam jak ruští baroni popíjeli vodku a koukali na děvky. Na aktivech jsem měl aktuálně dvacet korun a držel se svého přesvědčení, že pokud si chce někdo přes stovku sáhnout na babu, tak já to tedy rozhodně nejsem Vždycky se našel někdo, kdo její kroutění prdýlkou dokázal ohodnotit penězi místo mě Ještě abych jí strkal za kalhotky dvacku…

Přišly k nám holky, které asi nechtěly sedět samotné mimo, tak jsem se dal do řeči s Ilonou, zuzčinou… sestřenicí? Nakonec proč ne. V tom randálu to sice nebyl žádný zázrak, ale lepší než sedět beze slov vedle sebe a koukat, jak se jiná holka u tyče snaží o106 Jakub mi ještě poručil pivo, neřád jeden, asi mě chtěl dostat úplně do kolen Ale to se blížil čas odchodu, neměl jsem za co pít a neměl důvod proč vůbec ještě pít, koukat na tanečnice taky člověka omrzí, prostě táhlo na třetí hodinu ráno a já se s ondrou a boháčem (to neřeš) vydal na kolej. Od karláku přes staromák na václavák na noční padesát osmičku. Tam jsem si koupil ve stánku za svoji dvacetikorunu půl litru koly, abych do sebe po tom mojitu, vínu, vodce, mojitu, vodce, supermojitu, vodce a pivu dostal nějaké nealko. A to byla asi největší chyba onoho večera V šalině se mi udělalo kvalitně mizerně (do té doby 100% fit), ale čerstvý vzduch před kolejí to naštěstí spravil. Plklo se s kolejbábou, hágen na pokoji spokojeně spal, já dal sprchu a do hajan.

No nakonec to byl docela kulervoucí večer, jak jsem kdysi předpokládal. Bylo to fajn, na cokoli si vzpomenu, tak se usmívám. To má člověk zase x kompromitujících věcí (převážně na sebe), na které by měl raději zapomenout (není problém)

A dnešní probuzení? Budík jsem měl na devátou. Posunul jsem ho na půl desátou a chtěl spát dál, ale… opět to moc nešlo. Pak mě nějak probral ondra a já se mu svěřil, že na cvika ze statistiky kašlu (jak jsem v klubu předpovídal), že na onu hodinu půjdu příští týden k jiné skupině. Ale ještě než se mi podařilo usnout, došlo mi, že já patřím do oné druhé skupiny, tedy že jsme oproti první jakoby o týden pozadu a tudíž kdybych došel za týden k nim, tak oni už budou brát nové věci a já nijak látku dnešního cvika nezjistím. Tak jsem se posadil na posteli, vzdychl a vstal Ke snídani ztvrdlá kobliha, ve které chyběla marmeládová náplň. Naštěstí to bylo asi jediné mínus dnešního dne Díky kvalitnímu pití žádný bolehlav, jen pofidérní oběd v menze mi trochu zahýbal s žaludkem. Ale nic extra. Přežil jsem dva sety vyučování a oklikou přes kadeřnictví se dokulil na kolej.

A teď už si jen pustím jeden díl Futuramy a půjdu spát

Ondra s jakubem na baru – schyluje se k první vodce

Mojito a finlandia – voda a oheň?

A je nás víc + supermojito (za 499,–)

Moje mojito, moje!

Staroměstské náměstí ve tři v noci

---

Tak to byl klub Zlatý strom. A v sobotu budu o rok starší. Pít jen tak nepřestanu.