Na jemnou práci s wi-fi jedině s pilkou na železo, vrtačkou a svářečkou

Včerejšek opět vybočoval z průměru. Brzké vstávání (normál), dopolední práce (normál), odpoledne od jedné do půl osmé na střeše domu … wtf? What the fuck???

Rozhodl jsem se radikálně řešit problémy mého bezdrátového internetu … anténku chytající signál z prvního vysílače vzdáleného vzdušnou čarou možná dva kilometry (přes celou obec) bylo nutno přemístit ze zdi na rohu rohu domu asi tak na prostředek střechy a natočit jinam – na nový vysílač jinde v obci, vzdušnou čarou tak 150m. Net mi poslední dny šel ještě hůř než prostatikovi chc… močení a zkusit bližší vysílač bylo jediné řešení. Mít ztrátovost packetů stabilně 17–22%, to si nemůže dovolit ani pákistánské ministerstvo informatiky při výpadku proudu. Pro holky – taková ztrátovost znamená, že pětina dat, o které jsem „kliknutím na odkaz“ požádal webový server, nedorazila a muselo se o ně požádat znovu. Icq na takovém netu běží bez problémů… serfovat se dá, ale jak v dobách modemů a telefonních linek. Přenos souborů po FTP? Ty blázínku… no, muselo se to řešit.

Vylézt na naši střechu znamená donést 129 let starý žebřík, opřít jej o stěnu domu (okrajstřechy) a nahoře jej drátem přidrátovat k okapu. Nikdy bych neřekl, jak je náš dům vysoký. A jak je to nebezpečné po takovém žebříku lézt… co lézt! Natahovat se s akuvrtačkou a odšroubovávat kabel k anténě od podbití střechy! Adrenalínek. Kabel (takový pořádný, černý, 1cm silný (koax?), jak spletené 4 obyčejné síťáky) vedl od antény na rohu pod střechou k oknu, skrze 1cm díru v rámu okna do pokoje s PC a do routeru či AP. Když jsem celý kabel sundal z podbití, bylo nutné z něj sundat spojku, kterou byl připojený k anténce – a ta se rozpadla na šest součástek, plíšků, plastových izolací a závitů :) Nenapadlo nás pořádně si to prohlédnout, abychom za pár hodin věděli, jak to dát zase dohromady. Chyba :)

Kabel bylo třeba protáhnout dírou v okně do pokoje, protože na půdu se potáhne domem a do hliníkové střechy se zespodu vyvrtá díra, kterou se vystrčí zespodu k wi-fi anténě.

Nejdříve jsme ovšem vylezli na střechu vyčistit komín – když už jsme tam lezli kvůli wi-fi, tak to přišlo na pořad dne. Táta s neschopenkou se tam nemohl moc producírovat, takže to byl úkol pro mě. Naše střecha na domě není typická (na vlastní oči jsem viděl jen jeden další dům se stejnou střechou) – tradiční písmeno A, kterému se hóóódně roztáhnou nožky od sebe (střecha jde do šířky než do výšky). A pak se jedna polovina toho áčka ještě o metr sníží, takže obě poloviny střechy nejsou spojeny, ale je mezi nimi zlom a jedna půlka je strmější než druhá. A na té strmější je jak na potvoru komín :) Pro sichr jsem si kolem pasu ovázal poctivé námořnické lano, vylezl na komín a začal do něj spouštět takový divný kominický bazmek, popotahovat jej nahoru a zase spouštět dolů, spoustu metrů nad zemí a nad korunami stromků a keřů, co máme kolem domu (taky divný pocit). Pak jsem se zase vrátil na druhou polovinu střechy – ta je skoro vodorovná a tam jsme naplánovali, jak anténu uchytíme.

Takže bylo třeba vzít její původní železný držák, tohle odříznout, tady vyvrtat díru, támhle vyříznout pár centimetrů, pak najít trubku a tu přivařit sem… no uznej, na pitomé přesunutí antény docela dost práce. A to to rozhodně nekončilo. Protože když tohle bylo, tak jsme teprve začali protahovat ten černý kabel (cca 10m) zvenčí do pokoje. Tou dírou v okně na desetinu milimetru stejně širokou jako on. Když jsem ho tam konečně celý nasoukal, bylo na konci 30cm gumového obalu navíc – to by bylo, kdybych ho teď poškodil a mohli jsme s tím skončit. No, pokoj s pc je pod půdou a v rohu jeho stropu už jedna díra vyvrtaná je – vede tudy síťový kabel k televizi. Jenže… vede tudy síťový kabel. A jeden by se tam možná ještě vešel. Ale ne ta naše děvka silná jako 4 síťáky. Cpal jsem ji tam jak jsem chtěl, zpotil jsem se při tom, ale neprošla. Táta měl ještě tuto díru objetou silikonem, aby byla utěsněná a při jeho vyšťourávání jsem nožem pěkně ťal do tama vedoucího síťáku a krásně jej odizoloval. Díky bohu jsem minul dráty. Protáhnout jej znovu stěnami až do obýváku, to by tátu asi ranilo (já u toho tehdá nebyl, znám tento sisyfovský úkol jen z doslechu). Kabel tedy neprošel. Nu co, vyvrtá se druhá díra, těmi třiceti centimetry betonu, izolace a hurdisek. Jenže … tak dlouhý vrták máme jedině do dřeva. Sice by to s ním taky šlo, ale pak bysme ho mohli vyhodit. Díky bohu jej měl soused, mohlo se tedy vrtat. A vyvrtalo se, prach jsem v pokoji pěkně hned od díry odsál vysavačem a mohl se protáhnout kabel. Pod střechou se přibil k trámům, vyvrtala se díra do střechy a šlo se zase lézt na ni, s pájkou a jinými věcmi, které budou třeba při nasazení spojky na konec kabelu. A to bylo hraní na další hodinu…

Jednak jsme nevěděli, jak to uvnitř předtím vypadalo a neshodli se na tom, v jakém pořadí tam různé součástky byly, druhak jsme neznali takové to know-how – kolik kabelu odizolovat, jak jej přichytit k tomuhle, jestli je nutné, aby tady byl kontakt… hodinu nám to mohlo trvat, a to jsme to jednou dali do kupy, já to přišrouboval k anténě a kabel ze spojky vlastní vahou vypadl. A hned byl člověk o něco chytřejší. Tak jsme to podruhé úspěšně zkompletovali, přišroubovali a já šel k pc, zdali bude wi-fi přes starý vysílač fungovat. Fungovalo. Stejně mizerně, ale fungovalo – takže kabel poškozený nebyl a spojka byla sestavena správně. Anténu jsme natočili na nový vysílač, utáhli a mohli lézt ze střechy dolů. Všechno jsme poklidili, a šli domů. Bylo 19:15. O půl přijel provozovatel wi-fi, nastavil mi na routerech správné nové hodnoty a já si chvilku užíval pohled na ping bez výpadků. Unavený, zaprášený, zpocený, ulítaný… ale spokojený

Chlapská práce. Jednou za čas je jí třeba.

Poznámka pod čarou – odpoledne jsem si obul boty X. Staré, chodím v nich na fotbal, přece jenom budu vymetat komín. Jenže ony už jsou tak staré, že jejich podrážka kvalitně ztvrdla a nyní kloužou. Hodně. Pořád jsem si říkal: „Nemám se raději přezout? Vždyť za chvíli polezu po střeše!“ Ale byl jsem líný. A pak jsem se probral v garáži (dílně) na zemi, hlava mi třeštila, ruka odřená, naražený bok a nohy, brýle nakřivo… při rychlejší chůzi / pomalém běhu jsem uklouzl na hladké podlaze garáže, hlavou narazil do boku auta, ruku si odřel o vrata a složil se na betonovou podlahu. Chvíli jsem tomu nemohl uvěřit. Takhle jsem se nenatáhl ani v zimě na bruslích. Ještě v leže jsem si ty boty sundal a řekl tátovi, ať je vyhodí, jinak se v nich někdo z nás jednou zabije. A na skle brýlí odřený šlinec o auto – fakt jsem prostě narazil xichtem do kufru auta. To mě nasralo nejvíc, přesně tento model brýlí je moje srdeční záležitost. Díky bohu to nebyl škrábanec, ale nějaká špína za auta či co (z 90%). Takže to dobře dopadlo. No a já si vzal raději lepší boty :)

před desíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.