Na kole až na dno údolí i sil

Tak jsem se dnes naprosto sedřel… pachuť z tradiční kávy o půl sedmé a náhle půl jedné s klávesnicí přirostlou k rukám bylo nutné něčím smýt, natrhal jsem tedy třešně a otočil seno a rozhodl se pro jeden delší výlet na kole. Krásně bylo, teplo až moc, odvaha mi nechyběla. Do ledvinky jsem šoupl foťák a mobil, za její popruh zastrčil tričko a s přifouknutými koly, nasprejovaným řetězem a plnou butelou čisté vody vyrazil za největšího horka do pětikilometrového stoupání.

Tak se mi podařilo svižně překonat místní pohoří a na jeho opačné straně jsem údolím jiné říčky sjížděl dobrých patnáct kilometrů klesání, kdy bylo třeba po 30 kilometrech to stejné pohoří opět pokořit a sjet do toho mého údolí a dokončit čtvrtou stranu zvláštního obdélníku, který jsem na mapě vytvořil. Na to ale nedošlo. Přecenil jsem svoji formu, podcenil protivítr, atd, atd… prostě jsem se div neposral a mohl chcípnout na každém mizerném kraťoučkém stoupání. Až do legendárního 17% stoupání (2km) to ještě šlo, ale tenhle krpál (a to jsem ho většinu vyšlapal pěcho) překlopil celý krásný výlet do martýria, kdy už nebylo kde brát a já se bál zabírat až nadoraz, abych se tam uprostřed polí desítky kilometrů od domova nesklátil do rigolu s křečí ve stehně.

Ačkoli jsem vyrazil půl hodiny po obědě, velmi brzy mě dojel hlad a držel se mě celou cestu. Často jsem si s sebou brával nějaký ten oplatek nebo musli, dnes jsem ale nic rozumného nenašel, a tak jsem si na nejvyšším bodě své cesty místo tradičního posezení na zastávce a chroupání všelijak maskovaného cukru pouze smutně všiml bezvýznamné dvoukoruny a pokračoval dál. Jel jsem tu trasu potřetí za život, ale dnes jsem na 70km rekord nedosáhl. Po 10km klesání jsem odbočil k ivonce, nechal se napojit půl litrem minerálky, snědl 3/4 čokolády a se zatnutými zuby dojel na pivo. Pak mi připravila poctivou večeři a zavezla i s kolem na zadních sedadlech domů :) Co bych si bez ní počnul…

Ještě toho budu muset trochu najezdit, aby tu moje zápisky z cest nepůsobily jako poslední vůle nějakého chcípáčka. A i kdyby, tak vám na to seru a kochám se vzpomínkami na moji milovanou Vysočinu. I když, jeden by neřekl, že jsem zavítal jak do Pardubického, tak Jihomoravského kraje.

obrazek
obrazek

před jedenácti roky | Cesty | 5 komentářů

Komentáře

1 | honza | před jedenácti roky

Tyhle cyklovýlety až na dno sil mám nejraději. Strhám se sice jako pes, ale večer mám ze sebe moc parádní pocit… že zkrátka nejsem líný prase :-). Ale nejlepší je to stejně u nás na Vysočině.

reagovat

2 | juneau | před jedenácti roky

Jj, samej kopeček :)

reagovat

3 | gog | před jedenácti roky

ta první fotka je úžasná!

reagovat

4 | ailyn | před jedenácti roky

pokud bude v červenci v dosahu mých pracek internet, čekej podobné zápisky, jen s poněkud kratšími trasami :-)

reagovat

5 | juneau | před jedenácti roky

A ta druhá fotka je pro pamětníky… před třemi roky jsem vyfotil stejný záběr a použil jej jako základ jednoho dizajnu pro RS1 :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.