Na pokraji spánku
Přesně tak. Bylo by snažší zmáčknout čudl a jít spát. Tedy hmátnout ALT+F4 a V a odejít, kompl se mi vypíná minimálně minutu. Vlezl bych pod chladivou pokrývku a během okamžiků usnul. Proč to neudělám?
Protože pc pro mě není jen tak nejaký kus elektroniky, který můžu jen tak z rozmaru vypnout. Mám k němu vztah. Teď si hlavně nemysli nic o mé ujetosti, vážně nepíšu pičoviny. V průměru u pc trávím pět hodin denně (minimálně), být tu a serfovat (…) se díky neomezenému připojení stalo samozřejmostí. A za okny je krásně…
Před odchodem do spánku něco blognout, to už je naprosto normální… že nemám o čem psát, to je naprosto irelevantní. Mám možnost… a zvyk je železná košile. Když si představím klárku motající se celý den kolem jejich koní, tak vidím sebe motajícího se celý den kolem PC. Nevidím rozdíl…
Chápeš, že… (raději neodpovídej)
Večerní kino poskytlo celé rodině výborné Želary. Co ti budu povídat, na Oscara neletěly jen tak pro nic za nic… jako z kolji, pelíšků či pupenda se z něj nikdy citovat nebude, taktéž je nepravděpodobné, že bych jej někdy viděl znovu. Přesto je dobré ten film vidět alespoň jednou. Už jen třeba díky úžasné postavě Miroslava Donutila jako vesnického faráře.
Okouzlující je ovšem i syrovost života na Podkarpatské Rusi… tedy ta syrovost života, jenž je nám je obrazem předložena. K smíchu, že bych až teď pochopil, co mi bylo celé ty dvě hodiny sympatické? Vypadá to tak… totiž hodnoty života. Něco, co mi při rozhlédnutí kolem sebe v dnešní době chybí.
Vždyť jen žijeme, neustále jen žijeme. Den, noc, den, noc, den, noc… to jsme tu na světě jen kvůli střídání dne a noci? V tento pitomý sobotněnoční-nedělněranní okamžik…
Stačí pár letmých pohledů… a jedna pitomá otázka: co děláme proto, aby nebylo lidstvo přítěží, ať už čemukoli? V globálním měřítku nevidím nic, co by o nás vypovídalo kladně.
Dějiny lidstva se stávají čekáním na vyhlazení.
(pořád si myslíš, že stojí za to tohle číst?)
před 16 roky |
Ze života | 
6 komentářů
