Na rybářských závodech jsme vítězství neobhájili

Před rokem jsem se stal díky ivonce vítězem jedněch rybářských závodů a mihl jsem se tak v Televizních novinách na Nově. Letošní ročník byl opět nervózně očekáván, ale s novými pravidly. Zatímco minule soutěžily ženy a vítězil jejich partner (nebo kdokoli, koho tak uvedli), letos soutěžil i on a hlavní cenou měl být zájezd do Bulharska. To tlačenici nevyvolá, ale proč ne. Pokázky za x tisíc do C&A jako druhé a třetí místo taky neurazí…

A tak ivonka na rybníku trénovala a trénovala, já tomu moc nedával a nijak nadšený jsem z toho nebyl. Support bych jí dělal rád, ale muset taky chytat, to mě moc nelákalo – mezi těmi všemi chlapy/profíky. Zápisné 350 Kč pro chlapa, pro ženu jakákoli pochutina – řízky, chlebíčky, bůček, zákusky… závody jak mají být.

A hlavní cena? Nakonec poukaz na 25 000 Kč na jakýkoli zájezd s Čedokem. Ale to je něco úplně jiného než zájezd do Bulharska! Zatímco to první tak nelákalo, tak kvůli tomuto by se již vyplatilo zkusit vyhrát.

A pak to začalo – muži chytali první kolo, v deset jsem nahodil a za přibližně 6s již vytahoval prvního pstruha, stejně jako všichni kolem. Pravda, nezmínil jsem, že se do rybníka předem nasypalo 12 metráků ryb. Vytáhl jsem druhého, zasekl třetího, ale tomu jsem to jen vytrhl z huby a vystřelivší vláska se beznadějně omotala kolem udice tak, že jsem to ani po pěti minutách nerozmotal. Úžasný. Odložil jsem tedy profi udici a vytáhl udičku, kterou si vozím k moři a na kterou jsem chtěl původně chytat – jenže na té byl malý háček (asi poloviční oproti předchozí udici) a hned se to projevilo – přibližně čtyři pstruhy se mi nepodařilo zaseknout. Ivonka doběhla pro háček z předchozí udice, navázali jsme jej a šup s ním do vody, … zatímco zpočátku této šlamastiky jsme na sebe docela vrčeli, teď – když už oba závodníci vedle nás vytahovali přibližně 15 rybu – už šlo jenom o zábavu, vyhrát bychom mohli pouze zázrakem v druhém kole, kdy by si ivonka všechny podala. Do konce kola jsem chytl dohromady devět pstruhů o celkové délce kolem 300 centimetrů. To už se přijel podívat i táta se strejdou a bratrancem a pořád nám do rybaření mluvili 

V druhém kole se nám ale nedařilo – návnady stejné, voda stejná, jen jiné místo, a ryby absolutně nebraly. Ale tak to bylo u většiny závodnic. Ivonka přidala k mým devíti pstruhům dva svoje a závody končily. Skončili jsme na 22. místě z 45 závodních týmů s nějakými 370 centimetry, zatímco vítězové nachytali kolem 1200 cm ryb Tomu říkám závody.

Jako tradičně jsme si po závodech jako členové RK šli dál chytat v očekávání pěkného masakru, ale za tři hodiny jsme nechytili jedinou rybu. Tragédie. Na břehu se vařila vepřová kolena ve velkém kotli, pilo se víno, ochutnávala slivovice, do vývaru se pak nasypaly nudle a byla výtečná polívka, ovšem zatímco jsem pil a pil, tak mi nějak nedošlo, že až na kousek masa (1 sousto) a trochu polívky jsem nejedl a nejedl. A dopadlo to jak muselo a v přítmí milosrdné noci jsem mimo dohled lezl po čtyřech trávou 

Celá neděle byla jednou velkou opicí na mých zádech, odpoledne se ještě jelo k rybníku a zatímco ivonka s tátou chytala a máma seděla mezi nimi, já ležel na karimatce na betonu vystavený sluníčku a klidu – nebylo mi zle, ale unavený jsem byl pekelně. S úlovky to byla opět mizérie, tak co jiného dělat. Na závěr mi ivonka dala udici, ať si taky nahodím, a já během 10s zasekl 59cm kapra, s nímž jsem bojoval jak se žralokem, až brzda pištěla na celý rybník a přitahovala pozornost všech rybářů kolem vody. A tak ten týpek, co se tam celou dobu jen válel na karimatce, ulovil nádherného kapra, zatímco dříč ivonka chytla jednoho pstroužka. Každopádně, na ryby jedna jedna 

Večer u nás, koukání na Hudbu složil slova napsal. Pohoda. I vína jsem si cucl.

V pondělí odjela ivonka do školy a já se jal skládat nařezané dřevo do kotelny, případně dohánět pracovní resty a všechno ostatní, co se přes víkend nahromadilo – za tři dny jsem byl u počítače dohromady tak dvacet minut.

Nyní jsem v praze a za půl hodiny vyrazím na cvika. Víkend strávím v Jeseníkách a pak snad již budu mít od všelijakých akcí relativně klid.