Na skok ve škole

Aaaaaa! To je vrtochů teda! Chtěl jsem něco blognout už po příjezdu domů, ale od té doby se třicet minut trápím s notebookem, proč na něm nejedou české znaky. Respektive, proč ve všech stránkách, které jsem si na něj včera přetáhl, přeskakuje nonstop windows-1250 na iso-8859–1. Ať už v debilním IE, tak i ve Firefoxu. Kdyby v IE, tak je to jak ironické (windowsácký program nezobrazí windowsácké kódování), tak očekávatelné, protože od IE čekám kde co. Hughhh by mohl vyprávět

Už jsem začal pátrat na netu po nb fórech (diskuzích, ne vtipech), kde by se něco takového vyskytlo. Jinak dodávám, že všechno ostatní bylo zobrazeno správně… jen www projekty pokulhávaly. A před chvilkou mi to docvaklo: vždyť i v konfiguraci apache je nějaká položka DefaultCharset… našel jsem ji no a samozřejmě: iso-8859–1 (Western encoding). Už vím, proč jsem si na ni nevzpomněl: všechny předchozí reinstaly serveru na mém desktopu jsem řešil instalací souborů a nahrátím starých zálohovaných konfiguráků. Ve kterém jsem někdy také beztak charset změnil, ale po těch letech si na to už nevzpomínám… schválně se podívám. Och, jak překvapivý řádek AddDefaultCharset widnows-1250… tak fajn, další problém z krku.

Do TODO listu jsem dopsal „vyhledavani! natuty! + 5 predchozich textu do paticky + pridat anketu!!! + jak_na_ftp.html + otestovat vzhled po vyberu“… takže mám celkem co dělat. Vyhledávání asi použiju z tohoto webu, nic na něm ani měnit nemůžu. Jen ho trochu přizpůsobit redakčnímu systému (2 styly výpisu výsledků)… a zvýrazňovat hledané slovo nebudu, protože v případě, že je toto slov například uprostřed nějakého tagu (odkaz,…), tak to celý tag rozbourá a do textu vloží fragmenty html. To ať si raději čtenář slůvko na stránce hledá sám… uživatel firefoxu samozřejmě pouze toto slůvko „napíše“ (aniž by někam klikal) a firefox mu ho sám najde a posune na něj obrazovku, případně tůtne, že toto slovo na stránce není.

Víš, z čeho vážně nemůžu? Včera jsem na instalačce našel hezký wallpaper aceru a nastavil jsem si jej jako pozadí noťasu. Nedošlo mi, že ten soubor je na cd a jakmile vytáhnu cd, tak zmizí z obrazovky (resp po restartu). Tak jsem tam dneska dal cd a znovu si ho nastavil jako plochu. A opět vytáhl cd, restartoval a plocha je pouze tmavě modrá… inteligence až to bolí.

A je tam!

Pravda, na téhle fotce toho moc neuvidíš Asi mi bude dlouho trvat, než si zvyknu na LCD obrazovku. Když na ni chvíli koukám a pak se otočím k monitoru (1158×864 při 85Hz), tak mám vše na monitoru rozmazané, hlavně samozřejmě písmo. Na lcd je vše ostré a při zapnutí ClearType to hraničilo s… nevim, vypadalo to blbě, proč to okecávat. Mno… notebook jsem teď nechal na 1024×768 při 100Hz. Přijde mi ironický mít možnost na 14'' displeji nastavovat rozlišení 2048×1536 To bych pak asi poprvé využil nástroj Lupa Ale zkusím svoje oblíbené 1158×864. Heh, tohle jsem nečekal Rozlišení se samozřejmě nezměnilo, ale viditelná plocha se roztáhla o určitý počet px za okraje, aby bylo vizuální rozlišení takové, jaké jsem si přál. 1024 mi stačí…

Co tedy… ráno jsem vzal zbytek cestychtivé rodiny plus sousedku martu do city, kde jsem sestru s martou hodil na gympl, mámu na druhou školu a sebe o kousek dál k matrice. Otevíračka v 7:30, v 7:33 beru za kliku, v 7:35 odcházím s novou občankou k autu, pokračuji ale dál na město nechat si zkopírovat klíče ke koleji. Otevřeno od osmi. Jdu tedy o dům dál ke kadeřnici, otevřeno od 7:30, je 7:39, v 8:03 odcházím div ne holohlavý, ale aspoň mám na dva měsíce klid To už mají v klíčích otevřeno, fabkové klíče jsou ale čímsi chráněné a pochybuji, že mi na kolejích vystaví jakýsi protokol či kýhovýra. Tento bod programu hodnocen jako neúspěch. Přes náměstí k ťamanům pořídit si nějaké pokleslé kalhoty na válení na koleji, Pateny? Jojo, nějaký plátěný… pořízeno, zaplaceno, odejito. Je teprve něco po 8:15, ve škole začíná přestávka až v 8:40… chvíli sedím v autě, ale pak to natočím a jedu ke gymplu. Hned po deseti metrech mi na křižovatce nedá nějaký dědek přednost (stejná úroveň, já zprava), ale to nebylo nic, co bych nečekal.

Říkám si, jak se kouknu třeba na takového dje, jak se smaží na sluníčku v mé bývalé třídě, ale celá škola vypadá jak velký kvádr, protože přes všechny okna jsou stažené bílé venkovní (beztak vzduchotěsné) rolety. Zazvoním na kancl, cvaknou dveře… raději se jdu ohlásit, aby mě sekretářka nehonila po schodech, kam si jako myslím, že jdu. Ze dveří kancu vykoukla nějaká fešná slečna, která tam za mého působení nebyla a čekala, co si budu přát. Návštěva profesorů… koho? To jako jejich jména? Třídní a němčinářka. Já? Moje jméno? Juneau. Naschle. Teda… ředitel to tam asi drsně kočíruje, takhle registrovat každý přístup. Samozřejmě mě nejvíce dožrala skutečnost, že mě ta holka neznala! Jak si to mohla dovolit??? Být tam původní sekretářka, tak jen mrknu (s mámou se dobře znají), koketně něco prohodím a jdu

Potkal jsem ji hned po pár metrech, koketně jsem prohodil něco v odpověď na otázku, zda už brzy nastupuju a šel jsem

Na rozvrh, jak učí třídní a němčinářka. A pak do červeného (patra) počkat před kabinet… třídního hlas jsem slyšel z vedlejší třídy, řazení zlomků podle velikosti… učí prváky, tam je i marta a honza (raubíř z koupáku). Seděl jsem vedle prosklené stěny, pražilo do mě slunce jako minulý rok každé úterý odpoledne, kdy jsme čekávali na seminář z matematiky. Hned naproti mně se o zeď opíralo umělecké dílo nějakých studentů, totem postavený z krabic, kde byla každá různě velká krabice pomalovaná obličejem, nalepená vlna jako vlasy… všelijaké škleby. Nikdy nezapomenu na jeden den před maturou, kdy v jiné třídě na patře měli maturanti z fyziky seminář a my neměli co dělat, tak jsme jim jeden totem postavili přímo před dveře. Zazvoní, ty spěcháš ze třídy na oběd, otevřeš dveře a tam stojí tahle (dvoumetrová) příšera. U oběda jsme smíchy nemohli

Obědy na gymplu… bože, to byly ty nejlepší okamžiky. Čtyři parchanti u stolu… když jsem se jednou divil, jak je možné, že nám do omáčky kuchařky nastrouhaly i sýr a my máme takové malé fondue, tak mi nedošlo, že ostatní se dusí smíchy kvůli tomu, že se mi v omáčce nerozpouštěl žádnej sejra, ale žvejkačka jednoho z nich. Prostě jak když teče tvrdej sejr Nejedl jsem to, jestli se ptáš

Zvonení, v kabinetu třídní a druhý profesor (velcí kámoši). No pokecali jsme pořádně, o kolejích, o imatrikulaci, o praze… že nám byla 15min přestávka krátká. A to jsem v ní hodlal navštívit ještě němčinářku. Odcházeli do tříd, já do vyššího patra s nadějí, že ji zastihnu s volnou hodinou. Jenže ona učila, ale neváhala na deset minut nechat nějakou nižší třídu napospas a vylézt za mnou na chodbu. Jak já ji zase rád viděl… opět škola, koleje, praha, doporučila mi další knížku od Simmela (když jsem jí před lety řekl, že je to můj oblíbený autor, tak málem omdlela. Sama určitě doma v ložnici tesá jeho sochu )… jenže právě ona je ta, která patří na ředitelově blacklistu na čelní místo a je to čím dál horší. Víc psát nebudu, porušil bych slib mlčenlivosti.

Ale co, proč bych si to tady nenapsal (to, co si myslím, ne rozhovor s ní!). Je to můj blog a můj pocit, který mě už dvě hodiny pronásleduje, respektive byl znovu resuscitován: Ředitel mého bývalého gymplu je píča na druhou.

A bohužel strejda Ivky. Díky bohu za to, že její názor se s mým shoduje.

Rozloučil jsem se s ní i s fešnou angličtinářkou, myšlenky na niž mě v minulém školním roce pronásledovaly všude možně a odešel ze školy. Ještě před rozhovorem s němčinářkou (těsně po odchodu od třídního) míjím otevřené dveře do třídy a za katedrou stojí řiditel. Vidí mě, kývnu hlavou na pozdrav ale už v okamžiku, kdy mám bradu dole, zajdu za dveře, nezastavuji se. Také ještě tehdy slyším Ty dveře můžeš zavřít, juneau"… kráčím dál prázdnou chodbou „A ty mi můžeš políbit prdel,“ povídám si pro sebe Jak říkám, to jsem ještě s němčinářkou ani nemluvil.

Do auta, na město, v desíti stupních tepla v košili do banky, byl jsem tam jednou a teď si tam připadám jakos tarý mazák. Aby ne, nemusíš nic vědět, na všechno se tě ptají Dostal jsem fešnou kartu, aktivačku k i-bankingu, nějaké letáky a mohl si jít zase po svých. Teď jsem se rozesmál: slečna měla bílé kalhoty a černé tričko s velkým výstřihem (a bujné poprsí, mmj) a na „klopě“ cedulku se jménem. Bílou. Na černé látce. Pokaždé, když jsem na ni pohlédl, tak jsem reflexivně koukl na ten bílý obdelníček uprostřed černé látky (…). Proč nemají ženský prsa na zádech?

Do auta, domů… k pc. Teď se zvednu (noťas jsem již vypnul), převléknu a půjdu na zahrádku čistit desky zašvihané od betonu. Boží… od sedmi hodin jsem nejedl a podle všeho ještě dlouho nebudu. Uááá…