Nadoraz! Nadržku! Na postel!

To je den… já chcípám únavou a ospalostí, bolí mě záda, křičím hlady. A než abych s tím šel něco udělat, tak sedím na školním netu. Takže to tak hrozné není, že? :)

Na ráno (4:45) nastavený jak mobil, tak normální budík (== rádio). To bylo dané na max a s prvním tónem jsem vyskočil ke stropu ne proto, že bych se vylekal (spal jsem vůbec?), ale abych neprobral zbytek domu. Vstával jsem sám…

A teď jen koukám na blikající kurzor…

Do busu v city (na prahu) jsem nastupoval někdy v polovině zástupu, ale volná dvojka na mě už nezbyla. No co mi zbývá, v celém buse znám jen přede mnou nastoupivší čikitu. Tak proč si k ní nesednout… Je milá, je krásná, je hodná, je to moje ex. Je to problém? Minule byl. A dnes? Jako bych si sedl k cízí holce, o které pranic nevím, a chci si s ní jen povídat. Poslední dobou stále častější jev.

Moje plány, že tři hodiny nočního spánku doplním o 4 hodiny spánku v buse, nějak pohasly. Povídali jsme si, nemluvili jsme spolu asi tak… rok a půl. Hovor se stočil i na (oboustraně oblíbenou) Pojišťovnu štěstí. Prý jí připomínám Onřeje, syna tiskové mluvčí pojišťovny. To by mě zajímalo čím. Vzhledem těžko.

Zatímco se normálně snažím nikoho nedotýkat, obzvlášť v buse, tak si náhle všímám, že se o sebe opíráme lokty. Ale ani jeden z nás nepoposedl, nedal ruce do jiné polohy… musel jsem se rozesmát. Teď, mezi jinými serfaři :)

V praze s náskokem, v pohodičce na jižák, něco zbodnout, na žižkov na sociologii. Přednáška s nulovým přínosem, ale profesor začal oceňovat aktivitu bodováním. Příště stačí říct jedno slovo a mám bod. I takový případ tam dnes byl :) Ale já byl docela mimo, na cestě jsem naspal slabou hodinku, když čikita v jihlavě vystoupila.

Na koleji oběd (zítra nám chtějí pokoje dezinfikovat!) a zase do procesu na právo a programování v javě. Právo šlo, povídal jsem si s vedle sedící holkou (opět si připadám jako matematický looser), rychlé psaní do bloku… ale java. To bylo utrpení. Přednáška = komentování powerpoint slajdu na projektoru. A ten už mám týden stažený na noťasu. Začala mi padat hlava, totální výpadky, kdy jsem prostě nechtěl zavřít oči, a probralo mě až cuknutí, jak jsem se převážil dopředu :) Chlemtal jsem vodu, která minule pomáhala… nezabralo ale ani bodání propiskou do dlaně. Tak jsem vzal nejtěžší kalibr, abych tam poslední půlhodinku doklepal: rotation a hada na nokii. A zabralo to, neupadal jsem do spánkového komatu :) A teď jsem tady… za okny je beztak tma.

S kým jsem dnes mluvil: čikita; holka ve výtahu s obrovským psem, se kterým bydlí na pokoji (protějším!!!); holka jdoucí s dvěmi megataškami od autobusu, nenechala mě ale ani, abych jí jednu vzal (proto jsem ji oslovil); holka na přednášce, s tou jsem si popovídal nejvíc. Celkem dobrý skóre na normální pondělí :) Jo, a ještě holka na přednášce sociologie, s tou jsem také pár vět prohodil.

Zítra výuka až od 14:30, pak bude někde po praze trajdat i máma, takže se někde setkáme a dál uvidím. V plánu mám nakupování nějakého dárku sestře k narozeninám, ale tady to víc pitvat nebudu, protože si to ta potvora čte a většinu papouškuje našim. Štveš mě, ségra, jasný? ;) Asi bloknu ip celé naší bezdrátové sítě ;)

Koukám, k jednomu pc se posadila černovlasá holka, která mi silně připomínala O., takže jsem se s ní dal před dvěma týdny do řeči. Kdyby jen ke mně neseděla zády, mohl bych si být jistý… heh, má sádru na pravé ruce, je to ona :)

No a teď už toho nechám, na pokoji se dám do kupy, napapám se, a… padnu na postel, správně :) V těch dvanáct… ať netrhám partu ;)

před 14 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.