Nadpis by se měl psát jako poslední část článku

Na té Internetové žurnalistice se dozvídám i užitečné věci. Ne že bychom se toho tam moc učili, ale to, co jsem za ty roky pobytu na netu pochytil, tam dostává reálné obrysy. Podvědomě něco znám, ale dokud mi někdo neřekne, že daný výsledek je opravdu záměrem, tak v tom nevidím žádnou vědu. Nevíš, o čem mluvím, takže není třeba to rozvádět dál. Ale že by se nadpis měl psát až nakonec, to je rozumné a často si to uvědomuji :)

Týden utíká. V úterý jsem do prahy dorazil po desáté, ve středu ráno do školy a pak celý den práce a různá vyřizování. Dnes celý den ve škole kvůli čtyřem přednáškám. Na první přednášce jen poslouchám zapáleného profesora, případně si vytáhnu knížku. Druhá přednáška je z hospodářských dějin s nejúžasnějším učitelem na škole, je to zábava od začátku do konce. Ale… přednášky mám vytištěné a prakticky nic nemusím psát. Přestávka na oběd a další hospodářské dějiny, týkající se Dálného východu (Čína a Japonsko). Přednášky mám taktéž vytištěné, a to dokonce prakticky slovo od slova. Takže není třeba vyvíjet jakoukoli činnost. A ještě k tomu je to hodina po obědě. Co z toho plyne? Že musím vymyslet nějaký opravdu efektivní způsob, jak se udržet vzhůru. Nemusím si nic psát, stačí jen poslouchat, … a klimbám. Usínám. Nedokážu udržet otevřené oči. Kafe nekafe. Příště zkusím redbul. Internetová žurna na závěr dne, tam také jenom poslouchám, ale bez přemýšlení se to neobejde.

Proč já dneska do té školy vůbec chodím. Ranní přednášku stejně pročtu, takže naprosto nevím, o čem byla řeč. K oběma hodinám dějin mám podrobné přednášky a vůbec bych tam nemusel být. Důvod mám jediný – strašně mě to baví. Teprve na žurnu bych asi chodil.

Každý máme nějaké problémy… kuuurva. Teď jsem zvedl oči od monitoru a na parapetu si všiml pomeranče a mandarinky, co mi ivonka nabalila s sebou do prahy. No, ty už tedy asi nesním, o půl jedné v noci. Ach jo. Ráno taky nebudu mít čas, to se budu balit… a ve vlaku se otravovat s pomerančem, to určitě. Nejvíc mě děsí, že mám prakticky dočtenou druhou knížku z knihovny a budu se muset cestou domů nějak zabavit. Po stopách římských tyranů. Zmínil jsem už, že mám historii rád?

Už se nemohu dočkat, až dostanu k narozkám Laskavé bohyně!

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.