Nadpis se píše až nakonec, proto ho teď nechám prázdný
Zasmála ses vtipu v nadpisu? Není moc zřejmý. Ani není vtipný. Ringo Starr není Topolovi ani podobný. Určitě to není klasická anekdota.
To byl zase den… středeční ranní cvika, jediná škola celého dne a já vůl tam zase šel. Kdybych měl nějakou akutní práci, tak bych se na to vykašlal, ale po včerejším dni plném výkonů hrozilo, že bych dopoledne tragicky proflákal, tak jsem raději vstal a šel se vzdělávat. Nakonec jsem si celou hodinu četl přednášky do jiného předmětu a byl tak dokonce i vzdělávaný, místo abych tradičně vytáhl knihu a pod lavicí ji louskal. Sobecký gen, zajímavá kniha o teorii, že jsme jenom nástroji přežití pro naše geny, které si nás vytvořily takové jací jsme, protože lidské tělo má – v současnosti – nejlepší předpoklady k přežití a reprodukci, tudíž jeho geny zůstanou v obecném genofondu. Atd atd. V šalině se na to blbě soustředí, ale v klidu se to čte dobře.
Zpátky na kolej jsem se těšil, pokračoval jsem ve svém kulinářském
probuzení a uvařil si špagety s omáčkou. Dřina, co? 
A co pak s rozjetým
odpolednem? Vrhl jsem se na sepsání eseje … ona rozsáhlá prezentace,
kterou jsme prezentovali minulý týden, se musí shrnout do eseje a odevzdat.
Začal jsem tedy čtivě sepisovat obsah své prezentace, abych to nemusel
hrotit za dva týdny, až budu mít hlavu plnou dárků a testů a za pár
hodinek měl skoro polovinu zamýšleného rozsahu. A tehdy jsem nakoukl do
diskuzního fóra, kde v rámci našeho týmu komunikujeme a tam informace
o tom, že nemá jít o esej, ale o seriózní studii. Tedy něco docela
odlišného od toho, co jsem celé ty hodiny zpracovával. Já debil! Zase! Zase
jsem se rozhodl udělat něco dopředu a nakonec z toho byla jen zbytečná
práce! Uáááá! Nasraný jsem odjel na…
Besedu se Zdeňkem Svěrákem. Celkem utajeně probíhal na VŠE prodej vstupenek (zdarma) a dnes s námi v největší aule hodinu besedoval a pak se pustily Vratné lahve. Ty jsem viděl už aspoň 5×, tak jsem plánoval odchod po besedě, ale protože zbytek bandy zůstal sedět, podíval jsem se i na film. Nakonec, co na pokoji? Byl jsem naštvaný ohledně zbytečnosti odpoledního psaní a nijak jsem k tomu zpátky nespěchal. Po filmu jsem si zavolal s ivonkou, tak už ležela v posteli, mně nad hlavou bouchal jakýsi ohňostroj od hlaváku, po ulici jezdily šaliny a auta a já přes ně skoro nic neslyšel, rozloučili jsme se tak nějak rozladěně, jak už se to občas povede a cestu na kolej jsem absolvoval mlčky. Těšil jsem se na večeři, od oběda mi zbyla omáčka, jen jsem si uvařil špagety a najedl se. Ještě mám v ledničce hermelínek, ale kdy ho mám sníst? Dnes už asi ne a zítra nebude vhodná doba. Od jedenácti do čtyř ve škole, pak na kolej na brzkou večeři a potom …
před desíti roky |
Ze života | 
0 komentářů