Naplněný den
Co si představit pod takovým nadpisem? Každý co chce, jsme přece (stále ještě) v demokratickém státě 
Já si pod tím představím dnešní nabitý program.
Protože jsem měl mobil na nabíječce na opačné straně pokoje, tak mě v osm opravdu vytáhl z postele. Musel jsem z ní vylézt, abych ho vypnul A když už jsem tedy vstal, slezl jsem si k počítači a než se celý dům probral, lehce jsem si zaprogramoval na druhém redakčním systému, který si v posledních dnech pro svoje potřeby vyvíjím. Těžko někomu budu rozběhávat jednoduchý web na svém redakčním systému pro blog. Po deváté se z postele vybatolila i ivonka a po chvíli jsme do slunného dne vyrazili na místní běžecký happening. Závody malých děcek, ukázky adrenalinových sportů, pivo a párky, nelegální reprodukce nového alba redhotů, krásný den… paráda. A dokonce jsem si za 10Kč zastřílel z pejntbolky na flašky s vodou. Nj, nebyl to arctic, neměl ani zaměřovač, takže jsem se trefil jen jednou. Ale hned se pak začal domlouvat výlet na jedno místní pejntbol hřiště
K obědu jsme se vrátili, umyli nádobí, odpočali si u kafíčka a i s našima se vydali znovu na start hlavního závodu. Musel jsem být u všeho důležitého, nikdo jiný za mě fotky na web obce nedá Devadesát sedm běžců vyběhlo na trať, kterou bych já šel pěšky několik dní (běžet bych přestal po prvním kiláku) a my s ivonkou zamířili na jednu z mnoha skalních vyhlídek v okolí, shodou okolností právě na tu vypínající se k nebi nad areálem, kde tato událost probíhala. Takové fotky se taky hodí Po několika minutách plahočení nefalšovaným lesem v jejích nových džínách (1150Kč) mě chtěla prostě zabít, k vyhlídce jsme tedy došli v tiché domácnosti, ale ta výška a výhled to vše vymazala. Mám výšky rád, skvěle se tam nad údolím odpočívá a kouká na to hemžení pod námi.
Pár fotek na samospoušť a cesta zpátky, ale až do areálu jsme nedošli, před náhlým slejvákem nás skryla košatá lípa asi 150 metrů před cílem (doslova). Pak se opět rozjasnilo a hic z nás svlékl bundy. Doběhli první závodníci (rekord nepadl) a my se vydali na fotbalové hřiště, nad kterým záhy seskočila asi desítka paragánů z nějakých 1500 metrů. Když adrenalin, tak adrenalin, kam se na tohle hrabe ta dětská lanovka přes řeku Asi poprvé v životě jsem viděl na vlastní oči seskoky parašutistů… pěkně jim to svištělo k zemi, občas jsem si řikal, že se musí zarýt půl metru do trávníku, jakým fofrem to krosili k matičce Zemi, ale až na občasné sklouznutí přímo na prdel se nikomu nic nestalo. I ten týpek, co proletěl mezi diváky a o metr minul železný válec na válcování trávníku přistál v pořádku (už se nevešel na hřiště plné dříve přistanuvších kolegů)… újmy doznal jen jeho padák, který si zaparkoval do vysokého napětí a spolehlivě povyhazoval pojistky v místních bytovkách
To už ale táta u našiho pomalu rozpaloval gril a za chvilku se na něm připravovaly hermelíny (božská mňamka), tradiční kuřecí plátek (yummy) a netradiční grilovaná kukuřice (not my cup of tea). Plkalo se až do tmy, kdy jsem s ivkou vyrazil na kolech (a s čelovkou) zpátky do vesnice, kde měl celý dnešní sportovní den ukončit ohňostroj. Viděl jsem už i lepší, ale tenhle také potěšil
A teď už jen dopíšu tyhle zážitky, abych si je mohl někdy za chladných dnů opět připomenout a spěchám za ivkou do pokoje, abychom se zavrtali do peřin a konečně si pořádně odpočali.
před dvanácti roky |
Ze života | 
10 komentářů
. To já jsem celý dopoledne natíral plot 
Ale jinak koukam nabity den, jak uz ten nadpis rika, ten zacatek me pobavil 
