Nauka o snech a sportu

Začnu včerejším sportem… už dva týdny se domlouváme na fotbálek v místní sportovní hale. Na včerejšek se to konečně domluvilo a to to byl – wait for it – čtvrtý termín! :) Z nás tam museli mít radost. Ani doprava nebyla jednoduchá, jsem u ivonky a dj pro mě musel zajet sem, tedy cesta do city neukousla tradičních 9/100 * spotřeba auta, ale rovnou 25/100 * spotřeba. Ale sešli jsme se tam a to bylo hlavní.

Jen nás bylo šest, z toho dvě holky :) Ale byla sranda… tedy, z mé strany asi tak od poloviny hry, protože do té doby jsem se musel srovnávat s nezvykem na tak drsné sportovní zatížení a nutkáním pozvracet se :) Ale nic jiného jsem nečekal, sálový fotbálek jsem i z gymplu znal jako tu nejvíc vyčerpávající aktivitu. Nakonec i proto jsem se na tuhle událost těšil, protože se celou zimu nehýbu a po nějakém sportu úplně prahnu. Myslím, že na jaře začnu běhat. Kolena nekolena… nakoupím geladrink a budu. Ten týden před několika roky, kdy jsem den co den běhal nějaké čtyři pět kilometrů tam po těch našich kopečcích, byl prostě fajn.

Včera jsem se vrátil k ivonce, pěkně osprchovaný a příjemně vysílený, a cítil jsem se prostě fajn (opět :) ). Zdalipak za to mohly nějaké hormony, vyplavené při sportovní zátěži? Nejsou to nakonec efedriny?

A nyní nauka o snech

Tento víkend (dnes je neděle) se mi zdají maximálně živé sny. Ten včerejší byl šáhlý až hrůza, x různých proplétajících se příběhů, z nichž nejvíce mi v hlavě utkvěl ten, kdy jsem odmítl vyspat se s Helenou Vondráčkovou a argumentoval jsem tím, že mám přece ivonku. Zábavné, že? Nebo jízda vlakem ve vagónu s cabrio úpravou, tedy jen se sedačkami a částí bočních stěn, pěkně beze střechy. Atd atd.

Z dnešního snu si pomatuji jen jednu část. Opět jízda vlakem, ale z dávných dob a já v mundůru vojáka z první světové. V jednom místě uprostřed luk a lesů jedeme po nějaké boční koleji, protože na hlavní trati odklízeli padlou lípu (což si pomatuji z jiného snu v týdnu… tehdy tam byla ještě celá, dnes jen poslední dvě velká polena). No a tato boční kolej byla pěkně zvlněná a pokroucená, neboť ji neustále sabotovala nepřátelská armáda. A s tím souvisel i náš bojový úkol – hlídat ji. S několika jinými vojáky jsem byl schován v blízkém hustě zarostlém lese. A to tak zarostlém, že jsme cizí vojáky mohli nechat přijít až na pár metrů k sobě. Někteří tam již byli schovaní pod větvičkami na zemi, ale já si jich všiml. A oba je zastřelil svou pistolí.

Zabít někoho pistolí mi dělá ve snech docela problém. Morálka jde v onu chvíli stranou, je to prostě sen, ale problém mi dělá stisknout spoušť… a to jen proto, že to nejde. Jako by byl kohoutek přivařený. Dnes to prostě šlo. Prostě jsem ty hormádky šáší a všeho možného (ze kterých vykukovaly vojenské holinky) prostě střelil do míst, kde jsem předpokládal šíji nebo hlavu.

Když jsme si takto vyčistili les, čekali jsme na příchozí záškodníky. Ti se opravdu objevili, po jednom se plížili skrz les k trati. Několik prvních jsme vždy zneškodnili, jakmile se dostali do pasti mezi nás, až ten poslední v šedivé uniformě cizí armády… byl najednou můj spolužák z gymplu, lácek. Okamžitě jsem vystartoval po svém druhu ve zbrani a zastavil jeho napřaženou šavli, abych spolužáka zachránil před smrtí. Bylo to, když to tak řeknu, dojemné shledání po letech. Moji ostatní spolubojovníci byli pryč (nechali mě jít? zabil jsem je?) a já se s láckem vracel k jeho armádě.

Pak sen ještě chvilku pokračoval, ale již ničím zajímavým.

Tak, snáře do ruky a pěkně mi řekněte, co mě čeká :)

před desíti roky | Sny Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | frettie | před desíti roky

how i met your mother? :)

reagovat

2 | Charlotte | před desíti roky

helenu vondráčkovou ve snech? tak to je totální konec :-D

reagovat

3 | juneau | před desíti roky

[1] frettie : Legendary!

[2] Charlotte : Mne to povidej :)

reagovat

4 | frettie | před desíti roky

[1] frettie : Awesome :P

reagovat

5 | hughhh | před desíti roky

how you met ted?

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.