S Bárou chodící spát kolem jedenácté se brzy vstává těžko. Navzdory tomu se snažím vstávat v šest, což sem tam odložím až na sedmou. A pouze o víkendu vstávám plánovaně v sedm. Abych stihl něco udělat u PC, než se zvedne mlha, vyjde slunce a já se postavím na zápraží v montérkách a gumákách, a nasaju do nozder vůni práce.
Jo, zní to poeticky vidlácky, právě teď se na to těším, ale přes týden byly dny, kdy na mě úplně padal splín, do ničeho se mi kolem domu nechtělo, byl jsem utahaný jak kočka … takže dnes docela změna.
V úterý jsem s tátou nakonec do lesa nešel, měly havárku v práci, takže jsem se mohl po půldenním pálení větví trochu zregenerovat. Šli jsme ve středu, ořezali a nařezali tři stromy, a měli toho naprosto plné zuby. Nebyla to těžká práce (odklízení větví, přenášení metrů na hromadu), ale já už po půl hodině škromtal únavou, a táta se mi pak svěřil, že mi chtěl zavolat, že se na to dneska vykašleme, že je unavený jak pes už v práci. Zavezl mě domů, s proprietami na budoucí opravování schodů, a já mu ukázal staré nefunkční ponorné čerpadlo, co jsem tu našel ve sklepě (což měla být také nápověda k tomu, abych tam čekal vodu). Celé rezavé, hnusné, ani jsem ho nezkoušel, protože bych čekal, že mě to zabije … dobré tak akorát do šrotu, těžké jak sviňa. A táta že ho doma vyzkouší, očistí, nechá proměřit. Říkám „Klidně, pak si ho nech a dej do šrotu :-)“ Druhý den mi volá, že to zkoušeli zapojit, a čerpadlo nejelo. Tedy dokud jim nedošlo, že je vlastně na suchu a je třeba zvednout „plovák“. Pak se čerpadlo rozjelo. Tak ho zkusili dát do kýble s vodou. V tomto jen zachrochtalo, do vzduchu se vznesl desetimetrový gejzír vody, a kýbl byl prázdný. Tak že mi ho dá do pucu a přiveze zpátky (a bude si ho půjčovat). No vida, další bonus k nemovitosti.
V sobotu/včera jsem po ranním PC vylezl ven a pustil se do práce. Koupenou kubíkovou bečku na vodu smrdící acetonem jsem propláchl vodou a různě ji překlápěl po zahradě (jak s obrovskou hrací kostkou), aby se opláchla. To budu muset ještě párkrát zopakovat. Pak se jal zasadit tři borůvky, co nám naši darovali. Na mezkách je to tu všude samý starý rybíz – ty postupně zlikviduju, a udělám z nás borůvkovou velmoc. Když bylo tohle hotovo, tak jsem odvozil klacky, co zbyly z pálení větví a které si schovám „na ohníček“. Pak jsem si dovezl zimní kola, a začal je čistit a umývat, abych je mohl zazimovat. A pak jsme odjeli do Brna koupit si za patnáct tyček sekačku na trávu. To by byl veskrze úspěšný výlet, kdybych byl špatně neutáhl kanystr s benzínem v kufru auta. Mno, jak půjdu ven, tak ho budu muset nechat pár hodin otevřený. Snad se tam nenastěhuje sousedův kocour… zase. Kurva jedna zrzavá.
Tož tak. Půl deváté, du do montérek.
Připojte váš komentář