Nejsem na sebe hrdej...

Proč asi. Dnes jsem se viděl se zuzkou. A vůbec jsem po tom netoužil. Všechno, naprosto všechno, nebo si to alespoň myslím, co mezi námi bylo, je z mé strany nadobro pryč…

Dnes už jsem se choval jako hajzl. Držela mě za ruku a já ji ne, mlčela a já taky, viděl jsem, jak ze strany pozoruje moji tvář, a já se neotočil… dnes jsem byl vzorný hajzl. Byl to takový malý test. Budeme si mít co říct, pokud budu já mlčet (resp pokud já nezačnu)? Po dnešku si můžu odpovědět: ne. Zastavili jsme na rozcestí a já nechal na ní, kterou cestou se vydáme. Asi tak tři minuty se rozhodovala…

Pro ni jako by se nic neměnilo. Týden jsme se neviděli, na valentýna jsme si ani nenapsali. Pro ni se nic nezměnilo. Snad by jí i bohatě stačilo, obcházet se mnou ruku v ruce náměstí a zamilovaně mlčet. Ale já mlčel zarputile a do mluvení se vážně neměl.

Mám rád zaběhnuté pořádky, ctěné principy… ale tyhle stereotypy nenávidím. A tohle už je pro mě stereotyp s velkým Es.

Proč to tady píšu? Abych nějak ospravedlnil svoje chování? Ne, kdepak… nebo alespoň doufám. Dávno bych se měl učit, i v dnešní slohovce jsem se o tom zmínil. A přesto tu hepím a datlím. O tak hnusným tématu.

Stál jsem s ní na nádru, ramenem opřený o stěnu obchoďáku… a dvacet minut jsme vesele mlčeli. Teď už lituju, že jsem ji při loučení dal i pusu. Zbytečnou naději…

Proboha jak se to mohlo takhle změnit, jak to mohlo tak strašně ztroskotat? Vždyť jsem z ní byl úplně mimo!… Asi odeznělo zamilování… a nic jiného už ve vztahu k ní není.

Právě mě prozvonila. A já opět neodpovídám. Nechci odpovídat. Nechci v tom pokračovat.

Odešel jsem na zastávku, stála tam eva, spolužačka. Jediná holka ze třídy, se kterou se opravdu rád bavím. Stála ve frontě přede mnou, já nešel až k ní, na předbíhání nejsem. Ani jsem neměl v úmyslu s ní nutně mluvit. Ale ona se otočila a přišla, nudila se a chtěla si povídat. Hned jsem se doslechl žhavý drb o tom, kdo s kým chodí (petr s magdou)… oznámila mi svůjůj názor na „chození jen proto, aby člověk s někým chodil“… hned dodala, že nijak nenaráží na mě a zuzku, ať si to špatně nevyložím. Jen jsem se usmál. Takhle náš vztah nezačínal.

V autobuse jsem si sedl s ní, popravdě si mě zamluvila vedle sebe. A tak jsme si povídali o tom, jak jsme strašně proflákali prázdniny, jak se co hodláme učit… při projíždění mojí vesnicí svedla hovor na valentýn. Jak jí to přijde strašný, takovej svátek, protože dva zamilovaní se přece nemají rádi jen jeden den v roce, a že je to pak taková povinnost to nějak oslavit… hned dodala, že to určitě říká jen proto, že nikoho nemá. Rozepnul jsem bágl, vytáhl fereroroše, které jsem měl připravené pro případ, že by zuzku dodatečně něco popadlo (vždy počítám se vším)… „Na evi, tady máš ode mě srdíčko k valentýnovi.“ Naprosto jsem ji překvapil, nechtěla si ho vzít, dobře věděla pro koho bylo, ale já už bych si ho zpátky stejně nevzal. Podívala se na mě, věděl jsem, že mě a zuzku ze zastávky pozorovala… „Tebe to už moc nebaví, viď?“ Lépe to vystihnout nemohla… a vystoupil jsem.

Poprvé jsem dal někomu něco k valentýnovi. Právě evě… své první a největší lásce. Jen doufám, že si to nevyložila tak, že když už to tedy nemám komu dát, taky si to vem teda ty, evi, no…

Jediná věc, která mi dnes tak trochu… zvedla náladu.

před 14 roky | Ze života | 7 komentářů

Komentáře

1 | Hughhh | před 14 roky

To je smutný, zajímalo by mě co se v tobě najednou zlomilo?? Proč takovej hajzl??

reagovat

2 | ailyn | před 14 roky

ani bych neřekla, že jsi hajzl. spíš jenom… já nevím. rozhodně ti kvůli tomu nebudu říkat mizero. kdybych řekla, že tě chápu, lhala bych, takže už neříkám nic. snad jenom, že na tebe myslím. a někdy se ozvi. třeba jen na icq pošli zprávičku, že žiješ. nepotřebuju si povídat. ale blog mi přijde neosobní (nevím proč).

mám tě ráda.

reagovat

3 | juneau | před 14 roky

hughhh> jak jsem napsal, je pryc zamilovani… a pak uz neni nic.
ai>neosobni? no, budiz… taky te mam rad, neboj :)

reagovat

4 | Hughhh | před 14 roky

Já nevím, k mojí první lásce mě pořád něco táhne, ať chci nebo ne. Někdy si to ani neuvědomuju a pak toho lituju (díky kámošce je to ale vždy v normě ;) ještě že nebyla na plese. No nic, asi je to něco jiného. Já si pořád říkám, že až se zamiluju tak to bude napořád. Pravda je však jiná…

reagovat

5 | Chloe | před 14 roky | merit.bloguje.cz

Heh, ja to dobre znam… Stavalo se mi to celkem pravidelne, nejdriv jsem do nich byla zblaznena a pak najednou nic…? Bolestne jsem to protahovala, slitovala jsem se, kdyz prosili, kdyz to chteli zpatky, ale jen jsem trpela.
Ani jsem netusila, jak se oni MUSI citit, dokud se mi nestalo to samy. A byl to kruty naraz.
Toho kluka jsem potkala… Potkala. A pak po mesici „sbalila“, strasne se do nej zblaznila… Videli jsme se jednou, ale ja dokazala mesic zit z toho, ze ho uvidim. A dokazala bych tak zit dal, jenze on me nechal. To byly prvni noci v zivote, ktere jsem probrecela zoufalstvim, prvni noci v zivote, kdy jsem zirala na nocni stolek, na kterem byl polozeny nuz meho kamarada a balicek ibuprofenu a premyslela jsem o tom, jestli bych dokazala umrit. Trvalo to mesic a pak to odeslo…

Ale uz to nikdy nechci zazit.

reagovat

6 | Ikeri | před 14 roky | ikeri.wz.cz

Hold zamilovanost a lska je něco naprosto jinýho, asi jsem ještě hloupá a nezkušená, ale myslím že aby z něčeho vznikla láska, tak z toho musí být předtim kamarádství

reagovat

7 | Hughhh | před 14 roky

Ikeri – to je bezva, já mluvil o své dost dobré kamárádce ;)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.