Není lepšího probuzení do nového dne...
… než se dostavit k zubařce. Preventivní prohlídka je několika minutová záležitost, ale tentorkrát jsem si v barevném křesle poseděl dobrou půlhodinu a za tu dobu se mi do paměti vryl každý obrys a detail plakátu Mickey Mouse a Minie přilepeného ke stropu.
Před dvěma týdny jsem si o slavné Bebe Zkurvené poledne ulomil kus již jednou napravovaného zubu… defakto to, co mi před dvěma roky paní zubařka přidala, mi Bebe bohorovně odebralo. Takže vše nanovo 
Opět zbrousit pahýl zubu, aby šla náhrada co nejlépe uchytit, u čehož jsem si tedy opravdu užil. To byla asi jediná bolestivá část, ale pohár hořkosti jsem si vypli do dna. Patlání trojky, dvojky a jedničky, rejpání do dásně, ozařování nějakým UV či co, pak zabrušování do konečné podoby. Úžasné. A co příhod mezi ní a sestřičkou jsem si vyslechl Jako když si dvě ženský povídají u vaření
Ale jsem jim vděčný Za tři kila mám chrup opět celkem komplet.
Dovalil jsem štěně domů, sehnal nějaký kočky a navozil trochu dřeva. Kočku jsem tedy sehnal jen jednu, Elišku, zasloužilou maminu. Je s námi už dobrých 19 let a to je to nižší číslo, které vždy padá v diskusi o tom, jak je vlastně stará. Bohužel vypadá, že tohle byla její poslední zima. Pajdá, zhubla, skoro nežere. A tak se jen vyhřívá za kotlem a leží.
K desáté jsem zabusil do city s daňovým přiznáním, na finančním pět minut čekal a pak během 30s dostal dvě razítka a šel. To není špatné. Příští rok to už asi bude jiná káva.
Odpoledne za ivonkou, ale tu k večeru schvátila nějaká slabost a ani dnes to na fotbálek v hale z její strany nevypadá. Bude nás tam asi tak šest Z toho polovina holek Ale teď se musím pustit do té virtuální procházky. Každým dnem je lepší a lepší
před dvanácti roky |
Ze života | 
4 komentáře
