Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Nevychází již slunce později?

Z kanclu mám východ slunce jako na dlani, a neboť vstávám stále stejně (5:55) a cca shodně přicházím i k PC, tak si všímám, že mě již nevítá přímá palba paprsků přímo do očí, jakmile vejdu do futer … slunce je ještě za kopcem. Njn, je to měsíc od slunovratu.

Seno jsem dosušil, vonělo jak z pohádky, nezapršelo mi do něj, v pátek jsem jej sbalil do dvou plachet a zavezl na vozejku k dědovi, už s temnými bouřkovými mraky za krkem, ze kterých ale nakonec nic nebylo. V pátek … v pátek před pěti dny, a nebo už jsou to skoro dva týdny? Asi minutu jsem tu seděl, upíjel kafe, a dumal, jestli se mi do vzpomínek už nenacpal týden navíc. Ale asi ne. V pátek jsme se ještě sešli obě rodiny u našich na zapití tchánových padesátin, poseděli, povykládali, Barborka kolovala z náruče do náruče … 

Když se mi posekáním louky naskytl nový volný prostor, tak jsem se vrhl na hromadu starého dřeva, co mám vedle hromady kompostu. Větve na spálení bokem, ty půjdou časem do plamenů, ale pod nimi bylo ale pět šest obrovských pohnilých starých polen a vykopaných kořenů ještě po původních majitelích. Odklidil jsem je sem „mimo pohled“, ale čekat roky, až se tam finálně rozpadnou? Vytahal jsem je doprostřed louky „na sluníčko“, ať pokud možno poschnou s plánem, že je pak zkusím nadrobno rozsekat, bordel přidám do kompostu, a „tvrdší“ zbytek přihodím na oheň při pálení větví … ale pak mi taky došlo, že to můžu naložit na vozejk a přizastavit někde v lese a tam to vyhodit. Nahnilé dřevo … 

Ale tímto odklizením hromady dřeva se mi také uvolnilo místo vedle hromady kompostu, a já se mohl vrhnout na další projekt – přeházet (a více promísit) tu obrovskou hromadu kompostu o dva metry vedle. Jaj! A kdy na to jít jindy než v neděli v šest večer? Dvě hodiny jsem házel lopatou, až jsem hromadu posunul o dva metry bokem… smál jsem se, když jsem narážel na na troud suché vrstvy, které jsem tam přidal před dvěma měsíci. Inu, je to hotovo.

V pondělí posekat zase celý trávník, a včera jsem rozkvičel rozbrušku a vrhl se na staré zábradlí opět přivařené ke schodišti, aby se mohlo nově natřít. Nikdy jsem nic nebrousil ani nerozbrušoval, ale dopadlo to dobře, i když po nějaké hodině a půl jsem byl úplně zeleně zaprášený starým nátěrem, a měl obroušenou menší polovinu … tak dnes pokračování. A hned natřít základovkou. Doufám, že mi to dnes do rána neorezlo. 

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.