No, mohl bych jít spát

Teď už jen čekám, až se mi dotáhne klip a zabalím to. Zase jednou šest hodin v tahu u pc. Příšerný… přes den jsem zvládl derivace, neurčitý integrál, průběh funkce, monotónnost (?) funkce… zbývá mi 30 otázek do matiky :) A všechny ostatní ze tří předmětů :) Pohoda, ještě mám deset dní ;)

Vážně si maturitu nepřipouštím a nemám zní strach, na češtinu si věřím, počtářské úspěchy v matematice mě taky těší… zatím jsem v klidu.

A poslouchám si album k roswellu, skvěle relaxační mix…

Zívám… aby ne. Probuzen v 7:40 tátou, který potřeboval se strejdou (soused) kamsi zavézt a já abych se s autem vrátil zpátky. Musím přiznat, že v okamžiku, kdy jsem vycouvával z garáže, jsem ještě opravdu nijak zázračně nevnímal :) To ale přešlo… a já se pak bil do hlavy, že mě nenapadlo vzít foťák, protože ranní přehrada je nádherná, a což teprve pohled z nejvyšších hřebenů jejích stěn… pozdě.

Tátu se strejdou jsem vyložil kousek od našeho lesa, kde na ně u potoka čekali rybáři, do kýbla jim nafutrovali hafo rybiček a oni dva se vydali po toku… a v každé tůňce jich osm vyložili a pokračovali dál. A to už já s prázdným vozem uháněl rozbitou lesní silnicí, která asfalt poznala tak někdy kolem stalinovy smrti a od té doby jen chátrá… však i trojka hraničila s demolici auta otresy. Vjizdim do zapadle vesnicky na vrcholku kopce, dvacet obydlenych domu, dvacet chat flanďáků… a právě když jsem si opatrně najížděl na jeden přírodní retardér aneb pokus o zlomení auta na odtokovém kanálu přes celou šíři silnice, tak u kraje stálo echt auto, rodinka z něj vytahovala bágly a tašky…

Nevím, v čem jsem byl zvláštní (že by tam jezdilo tak málo aut?), třeba na mně bylo poznat, že před deseti minutami jsem ještě klidně spal (opravdu to bylo deset minut)… oholený jsem nebyl (nejsem ani teď, já čuňák), rozcuch schoval pod univerzální kšiltovku, oči jakž takž otevřené měl… přesto mě ta paní pozorovala, tak jsem se na ni usmál a frčel dál. Cesta údolím jiného potoka do našeho údolí (jiné řeky) po festovním asfaltu neustále z kopce… a přece jen jsem tam jel tak trochu na hranici… když jsem sám, jezdím jako prase.

Nojo, klip je doma, tak se loučím…

před 14 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.