Noční sáňkování

Moje slabost pro sáňkování je prostě zřejmá. V zimě je to samozřejmě lepší než v létě a noc je vhodnější než den. To je diskutabilní, ale… kouzelné. Za tři dny je úplněk, nebe bylo vymetené a tři páry nohou zdobí svah cestičkami hlubokých stop…

Dříve jsem jezdil na bobech, které jsem ale časem přerostl (čti roztřískal) a sedl na do té doby zatracované saně. A nějak se to ujalo… a hlavně se to ujalo v noci. Tuším, že jednou nás vyrazila banda ale deseti kluků. Noční vesnicí se saněmi na zádech (za sebou je tahají jen loseři, co se ještě oblékají podle loňské módy)…

Ale zpět k dnešku. Já, vojta a dj. Domluveni na půl sedmou, kdy místní svahy již dobrou hodinu olizuje svit Měsíce. Přes víkend nasněžilo takových 20 čísel sněhu, teplota k večeru klesla pod čtyři stupně pod nulou, po nebi ani stopy po nějakém mraku. Nádherná viditelnost po zasněžených mezích…

Existuje prostě něco kouzelnějšího než cesta takto prosvětleným lesem? Holé stromy pokládají svoje stíny na stříbrnou cestu, každý z nás má soukromý stín, Měsíc září jako slunce ve dne… nebyl by problém si číst, mít co a chuť.

Včera se to lišilo jen ve světle… Měsíc byl za mraky a vidět bylo méně. Citelně. Ale zase o to kouzelnější bylo sledovat jeho občasná vykouknutí nějakou škvírou a posunující se plochy jeho svitu na sněžných dálavách. Jako sledovat v létě pohyb stínů mraků po loukách.

Dnes bylo tedy světla mnohem více, nad hlavou černomodré nebe s žhnoucím žlutým Měsícem téměř v úplňku, spousty hvězd… kolem černé holé stromy, táhlé svahy zahalené do temně zářícího sněhu. Samozřejmě, každičká přemrzlá krystalka sněhu odrážela svit souputníka z orbitu.

Proč to tady tak lyricky pitvám? Protože to byla prostě nefalšovaná nádhera… do takových míst se člověk dostane jen v zimě, protože bez sněhu je to o ničem. Bez sněhu je kolem temná louka a temné lesy, ať se Měsíc snaží sebevíc. Vypadalo to jako koukat se kolem sebe přes slabší verzi kouřového skla. Nebo fotit ve dne s 1/10 000 závěrkou. Opak přesvětlené fotky…

noční údolí

A po svahu se šine trojice kluků, každý se svými sáňkami… byli jsme v celém údolí bezpečně sami, nikde ani kousek civilizace. Dole v údolí polní cesta a menší potok, do protějšího svahu vybíhají husté lesy. Nic nám nebránilo zkoušet si sílu vlastní ozvěny, při jízdě hlasitě řvát, chovat se nespoutaně, pokřikovat na sebe z hloubi údolí až na vrchol svahu…

Fotka tady na stránce je ze včerejška, je tam s 15s závěrkou zachycen okamžik, kdy přes celé údolí přejížděl svit Měsíce… jednou za pět minut. Dnes to byl kontinuální stav a světla bylo dokonce ještě více… a ta samota tam.

Svah sám o sobě je docela prudký, ale nemá ani dvě stě metrů… jen je v jeho druhé třetině malá stezka. Po vrstevnici. Běžkaři v ní mají tradičně svoji vypiplanou stopu… repsektive měli.

Když si představíš, že bys takhle udělala asi metr širokou cestičku po vrstevnici nějakého svahu, tak vytvoříš dva malé skokánky. První tím, že ubereš trochu půdy a vytvoříš tak vodorovnou plochu cesty, ve svahu tudíž vznikne zlom… a druhý zlom je zase ten mezi vodorovnou plochou pěšiny a pokračujícím sklonem svahu. A dej tomu padesát až sto let přirozené eroze a máš dvě zvlnění na cestě svahem.

Včera jsem jezdil s foťákem v ledvince na ledvinách, takže opatrně. Dnes jsem foťák nechal doma a zažil největší držku své sáňkovací kariéry. Ať už bylo světla jakkoli moc, tak ho bylo stejně moc málo na to, abys v tom temně bílém sněhu něco poznala… stromu či krtečáku by sis všimla, ale oněch dvou vln prostě ne. Ne v té rychlosti, kterou jsem nabral…

A protože jako správný šílenec na saních div neležím a prdel mám na posledním kousíčku plochy pro sezení, abych přenesl těžiště co nejvíce vzad a co nějníže k povrchu (boty mám tam, kde se obyčejní lidé drží rukama), nabrala tato jízda tragický směr… z kopce dolů :)

První vlnka saně většinou pouze vyhodí do vzduchu… směr se nezmění, nic se nezmění, jen prostě kde byl před zlomkem sekundy svah, je nyní vzduch. Letíš vzduchem a dopadáš na druhou vlnku, což je to nejhorší. Dopadnout na svah (a je tam tak 40cm navátého sněhu), tak bez většího nárazu svištíš dál, ovšem s tím druhým zlomem je to jiná. Je to rána do podvozku, spousta kinetické energie přejde do země a sáně se zbrzdí… a to poslední, co by v ten okamžik šlo dělat, je pokusit se je řídit. Protože sáňky zpomalí (ale tělo se nárazem pohybuje vpřed) a ty se ve snaze to ukočírovat pevně držíš rukama zadní části, pohybem vpřed v onen napjatý okamžik jejich záď zvedáš, přičemž předek zapichuješ do svahu, do hlubokého sněhu pod cestičkou.

A pokud nestihneš zareagovat včas, pak ti sáňky poslouží stejně jako skokanům do výšky jejich tyč: vymrští je do vzduchu. A já náhle letěl metr nad zemí, kopal nohama, mával rukama a řval a na nohy zase dopadl. Co mi to v té rychlosti bylo platné :) Okamžitě jsem šel do nepovedeného salta, po prvním protočení světa, které mě ovšem vůbec nezpomalilo, se nohy opět dostaly na zem a já šel do dalšího kotrmelce… a pak už zůstal ležet v hlubokém sněhu a pozoroval hvězdy.

To byl zážitek :) Dj na mě z vrcholu svahu řval, jestli žiju… já mu v euforii odpověděl slovníkem, který by zabil každého slušného člověka už prvními dvěma slovy :) Je to fajn pocit, když něco takového přežiješ…

Rozhlédl jsem se po místu incidentu… cestička ve svahu, nad níž moje stopa končí… pak jsem letěl vzduchem. Dva hluboké zářezy ve sněhu na druhé straně cestičky, to sáňky dopadly na zlom. Dva metry neporušeného sněhu, jak jsem na neovladatelných saních letěl vzduchem, místo dopadu, odkud vede stopa již opuštěných saní pozvolna po svahu dál, další metry čistého sněhu, rozvrkočený sníh, kde jsem poprvé dopadl já, dva metry sněhu, jedna stopa mé boty, dva metry opět neporušeného sněhu a poslední místo dopadu.

Stejně je fascinující, co všechno lidská kostra snese. Co je proti tomuhle knokaut kamionem :)

Sjeli jsme to ještě dvakrát a já hodil znovu podobnou, ale menší tlamu… pak návrat lesem do vesnice, po prohrnuté asfaltce mírně z kopce mezi domy a bytovkami… místy byl sníh slezlý a čekal tam na nás přímo asfalt. Tam už se také dá jet jen jak na koloběžce, kdy klečíš jednou nohou na saních a druhou se odrážíš. A co se asi stane, když najedeš jednou lyžinou na holý a neklouzavý asfalt? Saně se na místě zastaví :) Ne tak ty, obzvlášť v pozici v kleče. Je to jen otázka, kdy si o tu hrazdu vpředu na sáňkách vyrazíme zuby :) Já to ale bral jak bejk a sem tam se mi povedlo jet i jen po dvou kolech, abych nějaké holé místo minul… poklidný návrat pěšky domů.

A tak jsem si udělal takové svoje blognutí. Prostě se mi o tom chtělo psát… nebo tu mám tlachat o agragátní poptávce, úrokových mírách, adaptivním inflačním očekávání nebo restriktivní měnové politice? Ani bych nemohl, hovno o tom vím. V úterý si půjdu natipovat test a uvidíme…

před 13 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | ailyn @ | před 13 roky

po dlouhé době takové… hrozně milé :). btw., od minulého víkendu se chystám na to, že půjdu hledat svoje staré sáňky.

prodávají se ještě vůbec? ty staré, poctivé, dřevěné… všude vidím jen ten plastový kýč. prostě v podstatě sáňky, ale malinké a celé z plastu, které by už tři 15–17ti leté neuvezly (hodláme s Peterm a Janou uspořádat držkopádovou jízdu z jednoho z nejvyšších kopců, které tu máme)

reagovat

2 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

to ti nepovim, sanky neshanim a doufam, ze dlouho nebudu :) i kdyz je pravda, ze po tech vcerejsich padech se trosku rozhybaly… ale na ty plastove mrchy bych nesedl ani omylem. Jedine drevo a zelezny lyziny… od ceho by pak mely litat ty chvoje jisker, kdyz vjedes na sterk? ;)

reagovat

3 | Raul @ | před 13 roky

bych si taky zasankoval… :)

reagovat

4 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

ailyn: z lyse pekne co ;))))))))) to bude jizda ;))))))))))

reagovat

5 | Anche | před 13 roky

Jééé:)

to je krásný a jaká náhoda zrovna jsem dostala s bratrem novy sanky ale takovy ty typicky dreveny hehe a kopec mame za barakem cili dekuju prevelice za inspiraci…

reagovat

6 | juneau @ | před 13 roky | reality-show.net

jak rikam, noc je nejlepsi :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.