Nová verze redakčního systému

Ostatně otázka, kdy rs2 dokončím, je asi nejčastější… já nevím. Jak to mám vědět? Ale postup je tento: prakticky jsem dodělal verzi, kterou použiju pro web vesnice. Dnes v noci asi napotřetí postavím strukturu uživatelských práv a dál se uvidí. Jenže třeba s takovým Nastavením (sekce, kde se nastavuje vše, co jen nastavit jde) chci počkat co nejvíce… dokud nebudu vědět, co všechno půjde nastavit… než pak každý den měnit tabulku a přidávat jedno zaškrtávátko. A co na tom, na web vesnice to můžu uploadnout v nějaké rc1 verzi a co na tom, že zatím nepůjde nic nastavit (hodnoty jsou napevno v konfiguračním souboru)? Taky nikomu jinému nepovolím lézt do sekce Nastavení

Poctivé nastavení práv je základ. Grunt. Hm, taky se musím pustit do tutorialů.

Web mikroregionu bude jiná káva… tam budu muset přidat spoustu dalších editovatelných věcí. Výpisy pracovních nabídek, parcel k pronájmu… no, uvidíme co z toho bude nakonec nutné. Jak říkám, nevím, jak dlouho bude trvat, než si troufnu tvrdit, že rs2 je vypustitelné… stejně jej asi nejdříve poskytnu pár lidem, aby jej otestovali a hledali chyby, než jej přímo nabídnu ke stažení.

Bolí mě záda… ale to je ti pravděpodobně putna.

S miláčkem mi bylo fajn. Hezký večer, příjemná noc, dlouhé ráno… ale vážně nevím, jak s naším oblíbeným válením v posteli dlouhodobě obstojíme. Včera od osmi do jedenácti, ráno od desíti do dvanácti a odpoledne od jedné do čtyř či pěti… prostě jen ležení v posteli a povídání. Co taky dělat venku…

Návrat domů… ve vymrzlém a studeném dízlu, první polovinu cesty po ledu… chuťový byl jeden stometrový úsek se třemi vyjetými kolejemi. Asi 15cm hlubokými. Včera jsem to vzal kolejemi a měl co dělat, auto v nich plavalo až hrůza… dnes při návratu jsem se rozhodoval pouze o tom, kterou částí cesty to vezmu, abych nemusel vjet do kolejí. Proti žádné auto, vjedu tedy na prostředek v třicíti čtyřicíti se šinu na konec tohoto šíleného úseku, prostřední kolej přímo pod středem auta. A jak už to bývá, ze zatáčky se pomalu vynořilo protijedoucí auto. Kdybych jel ve své koleji, měl bych problém… protože protější auto jelo beztak také v koleji a šlo by se až na plech. Neboť levá kola každého auta jela ve stejné brázdě. Jenže já jel totálně po prostředku a díky tomu jsem byl v naprosté prdeli, s protějším bych se srazil ještě čelněji. Což při minimální rychlosti obou aut nehorzilo, ale musel jsem z prostředku zmizet. Tedy vjet do své koleje a z ní vyjet ještě více na kraj, protože i tak by hrozila srážka, kdyby se protější vůz také plazil svou kolejí. Auto se zhouplo, jak kola sklouzla do hlubokých brázd v ledu… fajn, teď vyjet pravými koly na krajnici a levými mezi moje dvě koleje. Stáčím volant, abych se opatrně vyhoupl z kolejí…

… a hovno leda! Přední kola se vyhoupla z kolejí, ale kvůli extrémnímu stočení se na ledu hned utrhla (díky bohu, mířila do pole) a auto si jelo podle sebe. Tedy do smyku a pěkně akčně bokem proti druhému (naštěstí vzdálenému) vozu, pak se dotočilo a zůstalo stát na krajnici o 180 stupňů vůči původnímu směru… a já koukal na cestu, odkud jsem o pár sekund dříve přijel

No, místo jsem uvolnil efektně. Dokonce více, než jsem plánoval. Rodinka v druhém autě měla o divadlo postarané, jak v pravém americkém akčním filmu. Projeli pomalinku kolem (aby ne, já bych po zkouknutí stejného představení z vozu vylezl a přes tenhle prasácký úsek jej přetlačil) a mávli mi. Působilo to jako omluva za zábavu, kterou jsem si kvůli vyhýbání jejich vozu užil

Byl jsem už hodně v krajnici a strachoval se,… hm, teď si říkám, že jsem nezpanikařil, protože kdyby ano, zdechl by mi motor (stál jsem a motor běžel, někdy v průběhu smyku jsem tedy musel jít na spojku)… no, tak tedy, stál jsem hodně v krajinici, hlavně prdelí, ale kola byla na silnici (čti ledu). Naprostou hlaďoučkým rozjezdem jsem se ale dostal ven, vrátil se asi sto metrů na širší úsek, tam se pohodlně otočil a vyrazil zpátky. Nejzašší pravou stranou cesty, pěkně na dvojčičku… auto, co mě mezitím dojelo, muselo být celkem angry, ale já se nenechal znervóznit. Ostatně, ty dvě vybroušené stopy v ledu směřující do krajnice a v onom místě rozstřelná závěj, toho by si nevšiml jen slepý řidič.

Jo, miluju ježdění po ledu

Jinak, náhled pod odstavcem je shot nové administrace. Ještě není úplně kompletní, ale schyluje se k tomu. V dizajnu se moc nezmění… velká fotka se načítá do tohoto okna.

jak říkám, tohle ladění se mi líbí

Jdu dál pracovat…

<%Anketa5%>

Zvýrazňovač (vlastním jménem GeSHi) použit například na pifově php weblogu.