Nový dizajn dlouho nevydžel

Díky stížnosti řetězky se ptám pixyho na jeho názor na zobrazení mého webu v jeho prohlížeči. No, to, co viděla řetězka, bylo slabý kafe proti pixyho verzi. Ptal se mě, zda je to záměr. Takový nechutný vtipy… :)

Což tedy znamená, že si v mysli tvořím nový dizajn co možná nejvíce oproštěný od debilních <div> tagů, se kterými si každý prohlížeč rozumí jinak. Zlatý tabulky, tam něco takového prostě nehrozilo. Kdesi jsem četl, že uživateli nesejde na tom, zda je web v divech nebo v tabulkách, ale pro webdesignéra je to otázka rasové čistoty a já s tím plně souhlasil. Table jsem zavrhl a vše tvořil v divech… také to není to nejlepší. I když mě napadá, že jsem mohl zkusti ještě jeden css parametr… ovšem znovu kvůli tomu pak otravovat pixyho… raději si udělám nový dizajn.

Bude světle-modro-bílý… možná. Mírnou představu mám, ale kdoví jak to dopadne… každopádně teď v týdnu budu mít minimum času na něco jiného než učení, bude to hustotka. Zítra dvě písemky v matice, jedna v občance a maturitní opáčko v češtině. Bude devět a já si teprve nachystal učení… tak je to vždy: čím více učení je přede mnou, tím rychleji na něj kašlu. Nevím proč… prostě jsem přijel v půl čtvrté domů, vlezl do postele a do sedmi spal. To ovšem pro změnu vím proč. Celý den jsem po škole chodil mírně mimo, občas jsem se roztřásl zimou nebo slabostí… naprosto chronický nedostatek spánku. Usnul jsem během okamžiku…

Probudil jsem se do tmy, někdo byl v pokoji… máma. Podíval jsem se na displej budíku, 5:55… proč mě budí tak brzo? Vždyť já vstávám vždycky až k půl sedmé. Sakra! Já se nic nenaučil! Čeština! Jsem v haj*lu, jak jsem na ni mohl večer zapomenout???

Za chvilku mi došlo, že je šest večer, a vážně se mi obrovsky ulevilo :) Spal jsem dál…

Asi hodinu se pokouším nainstalovat apache2, až jsem se na to vykašlal. Rozjel se, ale nebyl jsem schopen donutit tu mrchu zpracovávat scripty. Jako by neznal příponu .php… stará dobrá stabilní 1.3.14 a php432. I když 404pl mi oddaně sloužila dva roky do minulého měsíce, kdy jsem kvůli sessions nainstaloval novější verzi… a hned si všiml, že mi občas apache spadne. php432 asi zase tak moc bezproblémové není… všimli si toho i tehdá na webzdarma, po přechodu na a2 a php432… všiml jsem si toho i já, protože náhle v se knize návštěv místo stovek vzkazů xichtilo jen prázdné pozadí a texťák se vzkazy byl prázný. Dočista… nestabilní systém.

Ještě že tak, neboť tato problematika mě konečně dokopala k mysql, bez kterého nyní neudělám žádný script. Kde je ta usměvavá doba prvních statistik webu, kdy se každý den tvořil pro každého návštěvníka jeden texťák logující jeho cestu po webu… po čtyřech měsících mi došel prostor na 50-timegovém hostingu :) Tisíce texťáků :) Přepsal jsem to na mysql databázi a zjistil, že v té mi místo dojde za 30 dní při stejné návštěvnosti. Tak jsem s tím sekl… ale mysql jsem nezapomněl.

Bez tebe noc je jako plamen, co asi brzo dohoří…

Pozdě v noci jsem se rozhodl učit do fyziky. Na kolenou sešit a hodinu pořád ta samá dvojstránka. Mobil v ruce a kredit v laufu… zuzka je na tom stejně :) Přemýšlel jsem, jaké to dnes bude, až na sebe poprvé promluvíme, malá premiéra… nebolelo to :) Narazil jsem na ni hned v šatně, odkud jsem snad poprvé po letech odcházel bez kluků, na které tam vždy čekám. Však z toho byli mírně mimo a ve třídě mi to pak „dali pěkně sežrat“ :)

Sešli jsme se v šatně i o velké přestávce, je tam mírné soukromí… a nepředstavuj si šatny jako nějaké doupě, vypadá to tam jako jinde ve škole…

Odpoledne jsme se prošli po městě, kde není co dělat normálně, natož ve dvojici… příště s ní vlezu do cukrárny a klidně tam budu půl hodiny sedět než pocházet po venku. Ve středu a v pátek je otevřená knihovna, tam se dá taky strávit delší chvíle…

Jel jsem pozdějším autobusem, stejně jako sestra, které to bylo mírně podezřelé. „Řekni že to není pravda! Že nejedeš pozdějc kvůli Zet?“ Sestra sejme jakoukoli náladu… prý mi i jana, její nej kamarádka a spolujezdkyně v lavici, vzkazuje, ať si to pořádně rozmyslím. To už mě nasštvalo…

„Na gymplu je TOLIK krásnějších holek!“ dotírala na mě. Zvedl jsem ruku na znamení, že chci začít počítat… „Třeba O.“ „Důrazně mi dala najevo, že nemá zájem. Dál.“ „No… určitě tam ještě nějaký jsou!“ Ale jméno mi už neřekla…

Ať si člověk myslí co si myslí, tak tohle slyší… nedokáže si zabránit o tom přemýšlet. Někdo možná ano, já ne… na tiché podzimní zastávce stála nějaká holka, dlouhé rovné špinavěblonďaté vlasy do půli zad, pecky z volkmena v uších, dívala se před sebe… jako vždy jsem se postavil mimo hlouček čekajících. A holka se začala náramně často ohlížet za sebe, mým směrem… kráska, uznávám. Nevšímal jsem si jí… aby to nebylo horší. Sám sebe jsem se ptal, co bych odpověděl, kdyby přišla a „Ahoj… víš, mně je to dost trapný, ale mohla bych se tě na něco zeptat? Máš nějakou holku?“ což bylo hodně nereálné, ale přemýšlím i nad ujetějšími věcmi. Co bych odpověděl…

Pět minut jenom poslouchám hudbu. I to lže považovat za odpověď… možná teď, neboť pochybuji, ale co jindy? Když si vzpomenu na jaro s evou, jak to byl proměnlivý vztah… asi je to u mě normální. Potřeboval bych přestat myslet… MOTOneithan ví, že to nejde _ 21:34

před 15 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.