Nový rok

Nový rok se rozjíždí velmi líně … pondělí, druhého ledna. Školáci mají prý ještě prázdniny, kupodivu po mně nikdo z klientů nic moc nechce. Snídal jsem cukroví, na které mě vždy ale rychle přejde chuť, takže mám nyní hlad, a do oběda ještě chvíle je. Bolí mě za krkem, jakýkoli pohyb hlavou hned cítím, ostatně celý se cítím trochu zmlácený … 

A jaké byly ty vánoční svátky? Naše první „vlastní“ Vánoce? Na Štědrý den jsme ráno nastrojili stromeček a s obavami očekávali, co na něj bude říkat Bára. Koukla na něj, a šla si zase po svých, nijak ji větvičky a baňky nezajímají … párkrát pak bylo třeba ji odehnat, ale jestli to za těch 10 dní bylo pětkrát, tak je to moc. Takže stromeček byl, zajeli jsme po obědě za babičkou, kde se sešla část rodiny. Trochu píva, trochu slivovice, a za okny začal padat trakaře. Sníh se držel celý týden, a na Štědrý večer napadaly ještě dvě tři čísla čerstvého. Bílé Vánoce. Já musel ještě sem tam šaškovat u PC, zabalit poslední dárečky, ivonka se pustila do smažení dvou kapřích filátek, a okamžitě je na uhel spálila :-D Kdyby jí byla máma nevnutila čtyři kousky, tak jsme si museli rychle rozmrazit tresku :-) Čekal jsem, že po těch slivovičkách a dalším popíjení udělám nějaký škobrtanec já, a ona vrchní kuchařka! Pak jsme si rozbalili dárky, Bára to celé víceméně ignorovala, nové hračky si prohlédla, ale žádné extra vzrušení. Pak ivonka rozbalila poslední dárek, zabalený manuál k sušičce, a šokovaně zjistila, že jsem jí koupil sušičku, a dokonce to i utajil. No v jednom člověku ji vynést do patra a schovat na půdě byl fakt kumšt. A pak už jsme jen leželi u televize, koukali na Popelku, na Pelíšky …

Na Boží hod se oteplilo a do večera byl tuším všechen sníh pryč. My z půdy sesoukali sušičku, v přízemí vyklidili kotelnu, kde zůstal jen plynový kotel a plynový bojler, a napasovali ji ještě k nim. Dost natěsno, ale vejde se tam. V chodbě to ale vypadalo jak po výbuchu, než jsem zase vše nanosil zpět na svá místa v kotelně. Odpoledne jsme jeli „na malé Vánoce“ k našim a za sestrou, a probíhalo další kolo dárečků. Dostal jsem pořadač na šroubky matky podložky, takovou tu skříňku se spoustou šuflátek, co jsem si strašně přál – a hlavně aby byla naplněná :-D Bára si pak při návratu schrupla pár minut v autě, a stačilo jí to na mouzování až ale do jedenácti.

Na Štěpána došla na návštěvu zase rodina od ivky, a tak se posedělo popilo s nimi. Venku už bylo beze sněhu, vše povolené, rozbahněné. 

Původně jsem chtěl mezi svátky pracovat a dohnat resty, ale nakonec jsem se na skoro všechno vykašlal, řešil jen to, co se objevilo, a válel se s holkama dole u televize. Odpočinek je potřeba. Jen doufám, že se mi podaří najet na pracovní režim. Dnes tedy nic moc.

Blížil se silvestr na chatě, už několikátý den mrzlo, silvestrovská sobota byla slunečná a já konečně v montérkách (a termoprádlu) řešil resty kolem domu – vyčistit jeden okap, sundat truhlíky, očistit parapety, pouklízet po dílně, tuhlencto a tamhlencto … odpoledne jsme se stavili ještě k ivončiným rodičům popřát do nového roku a nechat je poňuchňat se s Bárou, a hned jsem měl v sobě pivko a čtyři slivovice. Pak jsme přejeli k našim, tam se sešli se sousedi i s Hágenem a Káťou, připilo se na nový rok a v grupě jsme vyrazili mrazivou tmou na chatu. Bylo nás tam jak psů, a bylo to fajn, jen to kurevsky rychle uteklo. Najednou bylo za deset minut půlnoc, vyletěli jsme si připít ven a mávat prskavkami, koukat na ohňostroje po vesnici. A pak to utíkalo stejně rychle a účastníků ubývalo, pouštěla se muzika, jakožesetančilo, až nám pan domácí začal pouštět nějaké etno uspávací melodie, snad aby nás vyrazil / donutil jít spát. A tak jsme někdy mezi čtvrtou pátou? zůstali sami s Hágenem a Káťou, donesli dřevo ke krbu, a rozložili se po nábytku. Ale to dřevo, co jsme donesli, bylo tuším úplně čerstvé, a vůůůůbec nehořelo. Asi jsme byli líní jít až do kůlny, a vzali první, na co jsme venku padli :-) Já se schoulil v křesle, přehodil si přes nohy deku, a za chvíli spal, a za chvíli byl zimou vzhůru. To bylo šest ráno, doškrabal jsem se tedy ke krbu, přiložil do něj a dobu se ho snažil rozfoukat, ale že by to pak nějak moc hořelo, to ne. Nakonec jsme se vypelešili tuším o půl deváté, a za chvíli se vypakovali k nám domů. Tam už bylo také vše na nohou, nasnídali jsme se, děcka za chvíli vyrazila domů, jen mě ještě hodili na chatu posbírat všechno sklo, které jsme pak prohnali myčkou, zavezli ho zpět, rozvezli další propriety jiným účastníkům, a po obědě jsme také vyrazili domů.

No, domů. Zase k ivončinné babičce, popřát do nového roku, ukázat Báru… dát si pívo a čtyři slivovice. Já byl úplně KO z únavy, jedno promile jsem ránko také ještě měl, … jedno k druhému, a zmohlo mě to hezky. Doma jsem zatopil, osprchoval se, snědl misku utopenců, a pak na gauč jak za vlast. Myslel jsem si, že si jen lehce poležím a přivřu oči, a po třech hodinách mě ivka vzbudila, ať jdu raději do postele. Nebylo mi úplně hej, jako by mi nesedly ty utopenci, ale přežít se to dalo a v posteli jsem byl dřív než Bára. 

A ráno jsem se vzbudil s takovou bolestí za krkem, že mi přijde, jako bych měl natažené vše od lopatek až po uši. Asi z toho klimbání v křesle na chatě. A teď už je čas oběda, a hlad mám jak vlk. Jdu to za holkama zkontrolovat.

před desíti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.