Odešiel ma disk - tak čo mám teraz robiť?

Druhý den jsem se malátně probral a po tradičních ranních úkonech zapl počítač. Najel bez potíží, ale ještě ani nezapnu prohlížeč a ze skříně se ozvou nezvyklé zvuky – cvakavé zachrastění a až skoro spíkrovské zatůtání. Co to? ztuhnu úlekem. A znovu, tentokrát jinak. A ještě jednou. ALT+F4 a rychlé vypnutí, hrůza obchází pokojem jak supi kolem Paroubka. Vydedukoval jsem nějaký plandající kabel, který se asi připletl do chladiče procesoru, rozebírám tedy skříň. Je v ní zase famózní bordel, donesu si tedy i vysavač a opatrně vysávám prach.

V chladiči procesoru je ale takový bordel, že rozdělávám case skoro nadobro, abych narval hadici vysavače až k žebrům chladiče. Vždyť v takovém horku, co poslední dny panuje, musí celý počítač trpět, tak mu alespoň udělám údržbu. Po delší době tedy se zadostiučiněním napůl rozebraný znovu počítač zapínám a napjatě poslouchám zvuky zevnitř skříně… a znovu slyším osudovou jízdu valkýr, až mi tuhne krev v žilách. Jde to tedy z nějaké komponenty. Přiložím ucho k prvnímu disku se systémem, programy a všemi mými projekty (krve by se ve mně nedořezal), ale mechanický hlomoz se line z toho nad ním, datového disku s filmy a… 25gb mých fotek.

Co teď… 60gb disk plný fotek, z nichž 4 giga nemám zazálohované (od února do současnosti), nasedl do šaliny číslo 666 s konečnou zastávkou V prdeli. Filmy vem čert, ale o nezazálohované fotky přece nepřijdu! Na systémovém disku 10gb volného, rychle tedy vyhledám, které fotky jsem naposledy zálohoval, na vadném disku označím x složek asi tak o jednom gigabajtu a přetáhnu je na druhý disk. Tedy, přetáhnu… ale žádné okénko Zkopírováno x% z y% nevyskočilo. Po pár sekundách zamrzla celá plocha. Pak zmizelo vše až na wallpaper… a pak se objevila modrá obrazovka smrti.

Tvrdý restart, bootování zatuhlo, disky nebyly detekovány… vypnutí, zapnutí, bootování v pořádku, najede plocha, jde číst i z onoho prokletého disku (ale ten randál!), rychle zkopíruju složku fotek potřebnou k jedné zakázce a… zkopírování pomalu proběhne. Zkopíruji druhou (jdu od posledních – nejčerstvějších), třetí… u čtvrté počítač opět sletí. A tak to jde ještě hodinu, z umírajícího disku zkopíruji fotky za celý květen a červen, a pak už se na něj nedostanu… únor, březen a duben (cca 1500 fotek) leží tam někde za zrcadlem a každý pokus o dostání se k nim končí s obrazovkou smrti nebo s mou trpělivostí a restartem.

Nemluvě o tom, že jen opravdu velkou náhodou jsem si také hned po poskládání komplu všimnul, že při šťourání vysavačem ve skříni jsem vypojil větráček grafiky… mohl jsem si tedy ještě upéct obstarožní grafickou kartu a být naprosto v prdeli.

Možná si řekneš, jestli jsou fotky tak důležité… co nad tím takhle mávnout rukou? Mávl bych, kdyby disk shořel v modrém plameni a zůstal po něm pokroucený šrot. Ale když ještě sporadicky pracoval? Když tu byla šance se na něj dostat? A ještě k tomu když už jsem ty fotky fotil a těšil se, jak se z nich někdy v zimě budu těšit? Při mém současném sporadickém blogování je to vizuální náhrada deníku. A to, jak už dlouho víš, je pro mě opravdu důležité.

Poslední šancí by byl spešl servis specializující se na tyto situace, ale zase… jen kvůli fotkám dávat 3000Kč? To raději ještě zkusím poslední mně známou možnost… zabalím disk do igeliťáku a vložím jej do ledničky. Mohlo by to pomoci…

Jenže nepomohlo. Ani po hodině v chladu nepřišel k rozumu a dál mi boural systém. Naseru se jak australané po včerejším osmifinále a vrazím disk do mrazáku. Když už, tak už! A jdu se dívat na zprávy…

Za nějakou tu delší dobu vytáhnu disk z mrazáku, rozbalím dva sáčky (ochranu) a už mě začne řezat mráz do rukou… to byla vyloženě bolest, držet disk za kovové části, ani jsem jej pomalu nemohl připojit ke kabelům… a ještě než najel systém, stihl disk omrznout vlhkostí ve vzduchu. Na klidu mi to nepřidalo.

Plocha, Tento počítač → Éčko → Fotozzz… složka se otevřela, pokrok oproti pokusům z celého dne. Věřím, že jsem si v tu chvíli na židli poposedl. Rychle označím jednu složku fotek a zkopíruji ji na druhý disk. Rychlostí blesku. Další. Zachráněna. Oznažím jich deset, a přeskáčou jinam. Označím dalších deset… dokud nejsou na druhém disku všechny. Cítím se jako bůh, námraza na disku se pomalu roztéká, jak se plotny zahřívají. Zkusím zkopírovat ještě pár filmů, které bych nerad ztratil, ale to už je disk pouze mokrý, zahřátý a jako obvykle mi system po chvilce spadne. Ale to uz je mi jedno… nalévám si vína na oslavu a požitkářsky si lebedím.

Je to krásný, pomalu krásný, je to krásný, pomalu krásný… zpívá Anna K a já jí dávám za pravdu Tak skončilo jedno velké dobrodružství… jen ten disk tu zatím odkondenzoval a za chvíli jej zase vrazím do mrazírny, aby si vychutnal svoji pomalou smrt fakt efektně a já z něj dostal alespoň pár filmů. Z hajzla jednoho.