Osm hodin po státnicích z vedlejšky
Milé děti, od titulu Ing. mě dělí již jen vystudování jednoho předmětu, sepsání a obhájení diplomové práce a složení státní závěrečné zkoušky z hlavní specializace. Tu z vedlejší specializace jsem dnes úspěšně složil, na výbornou. Co na to říci? Snad jen… je to tam, kurva!
Léto přede mnou, předposlední semestr vysoké školy za mnou. Za dva
týdny odjíždím k moři … červen utekl podezřele rychle. The Killers –
A Dustland Fairytale.
Out here the good girls die…
Vstával jsem pohodlně k osmé, zkoušku jsem měl až o půl jedné. Raději bych na ni šel hned ráno … ale takto jsem si mohl dvě hodiny dočítat materiály, na které včera v noci nedošlo (Chalupáři a Slunce, seno a pár facek). Někdy to není na škodu … pak jsem se vystrojil (vzal jsem si jiný opasek, který jsem neprovlékl oušky kalhot… vtipné), sbalil bágl a jako správný ajťák vyrazil v obleku a s báglem na zádech do školy. Metrouši a krávy si mohou o podobném vágus-stajlu debatovat nad kávičkou, já jinou možnost neměl. Došel jsem k referentce pro potvrzení, že mohu ke zkoušce (vystudoval jsem vše potřebné) a pak na oběd. Chuť k jídlu jsem opravdu neměl, ale úplně hladový jsem tam jít také nemohl … a tak jsem pomalu uždiboval houskový knedlík v prázdné menze (bylo nás tam asi šest), umíral horkem (pěkně tíklo, košile a vestička) … ale být za elegána se vyplatí.
Na poslední půlhodinu jsem si sedl na křesílka a v klidu dočítal
podtrhaná skripta … a pak už jsem jako jeden z posledních dorazil před
místnost 346. Šest kluků na zkoušku z vedlejšky k jedné komisi, čtyři
holky na „volitelnou zkoušku“ z dějin k druhé komisi. Nešel jsem
první … nesebral jsem odvahu Pak už volali sami a já šel na řadu jako čtvrtý. Vytáhl
jsem si v obecné části „1. Předpoklady a hospodářské důsledky
velkých zámořských objevů. Vznik koloniálního systému“
(jupíííííííííííííííííí) a v regionálně zaměřené části
„13. Obnova hospodářství a hospodářsko-politická opatření
v zemích střední a jihovýchodní Evropy v letech 1944–1948“
(kurváááááááááááá). Zámořské objevy, no to je asi nejlepší
otázka ze všech 40 … ale ta druhá, ta už je oříšek. Především je
naprosto mizerně zpracovaná v materiálech, ze kterých jsem se učil, takže
jsem se ji vlastně ani moc nenaučil. A v komisi mi seděl právě odborník
na české hospodářské dějiny. Na potítku jsem si to zpracoval relativně
dobře, u zámořských objevů nebylo co řešit. Ale v druhé otázce jsem
přeskakoval z jedné věci na druhou, jak jsem si skládal střípky
z ostatních otázek, které se toho mohly týkat…
A pak jsem šel do boje. Když si zkoušející vzali moje otázky, hned
zahlásili na onoho experta „Tak to je něco pro tebe!“, což
jednoho taky neuklidní. Touto otázkou jsem začal, a to dost nešťastně.
Jeho slovy, tak nějak zprostředka. Začal jsem tedy znovu,
velmocenskou situací v Evropě po válce a komplikacemi s obnovou
hospodářství, komunistickými stranami ovládanými z Moskvy, odmítnutím
Marshallova plánu a zmíněním některých detailů, které patrně nikde na
hodinách nepadly a ze kterých získala komise pocit, že to asi umím dobře,
takže jsem se měl hned pustit do další otázky. Sice jsem řekl asi tak
jednu desetinu látky k tématu, ale došlo mi, že je to dobré znamení Do zámořských objevů
(příčin a důsledků) jsem se tedy pustil ze široka a s klidem a bylo to
fajn popovídání, kdy oni chtěli slyšet opravdu jen x příčin a y
následků a já je všechny věděl
Otázka č. 1 … co si budeme nalhávat, tu jsem se učil asi
nejvícekrát. Takže jsem řekl opět asi tak polovinu otázky, zkoušející
se plácl přes stehna s gestem „asi není třeba to víc řešit“ a šel
jsem ven s burácivým Jo!, jak moje do té doby malá
dušička vyplňovala původní prostor mého těla. Bylo to jasný, mám to!
A tak jsem tam již jen půl hodiny počkal na odzkoušení posledních dvou
kolegů a „vyhlášení výsledků“, kdy mi byla moje domněnka o jedničce
potvrzena. To mi již dělal společnost Hágen, který u nás bude pár dní kempit na
pokoji.
Bylo to za mnou. Devět dní učení, půl dne nervozity, čtvrt hodiny
frenetického čmárání na papír a čtvrt hodiny naprosto klidné zkoušky.
Je to zvláštní, ale … bojím se toho, jak budu při zkoušce rozklepaný,
ale pak vystupuji sebejistě a s naprostým klidem. Jen to vždycky do další
velké zkoušky zapomenu… možná to bylo skvělou zelenou košilí, kterou mi
pak pochválili kolemjdoucí šéf katedry i učitel, od kterého jsem si
nechal zapsat dvě známky z jeho předmětů Ale škoda – jedna z těchto známek byla trojka a
díky ní jsem přišel o šanci na červený diplom. To zamrzí.
S hágenem jsme dorazili na kolej, on se lehce zabydlel a protože já musel do národní povracet vypůjčené knihy, vyrazil se mnou. Na Václavák šalinó a pak pěcho přes Staromák až ke Klementinu. Vrácení knih bylo rychlé, on ještě nakoukl do studovny, ze které jsem byl před třemi týdny tak na větvi a vraceli jsme se … nejdříve jsme tedy odhalili jednu kešku hned před Klementinem a pak se vydali najít nějaké levnější pívo v centru. A hned taková pěkná pivnice U Kata a plzeň. Ale topinky neměli, tak jsme přešli do Hany Bany, leč tam bylo plno, tož jsme zakotvili U Parlamentu a dali si topinky s další plzní tam. Proč ne… po vedlejšce má člověk jen jednou v životě. Cestou na Staromák se lehce rozpršelo a poprchalo už celou dobu, ale tam jsme se museli i schovat pod stromy u radnice (společně s desítkami dalších lidí).

A to bylo asi tak vše. Teď jsem vyčerpaný, unavený, ospalý, káva mě ještě drží vzhůru. Zítra budu muset vyřešit, jak se co nejefektivněji vystěhovat z koleje, nechat věci v letním skladu a vše ostatní odvézt domů. I palmu. Ta roste jak o život.
před dvanácti roky |
Praha VŠE Ze života |
2 komentáře