Osm hodin po státnicích z vedlejšky

Na poslední půlhodinu jsem si sedl na křesílka a v klidu dočítal podtrhaná skripta … a pak už jsem jako jeden z posledních dorazil před místnost 346. Šest kluků na zkoušku z vedlejšky k jedné komisi, čtyři holky na „volitelnou zkoušku“ z dějin k druhé komisi. Nešel jsem první … nesebral jsem odvahu Pak už volali sami a já šel na řadu jako čtvrtý. Vytáhl jsem si v obecné části „1. Předpoklady a hospodářské důsledky velkých zámořských objevů. Vznik koloniálního systému“ (jupíííííííííííííííííí) a v regionálně zaměřené části „13. Obnova hospodářství a hospodářsko-politická opatření v zemích střední a jihovýchodní Evropy v letech 1944–1948“ (kurváááááááááááá). Zámořské objevy, no to je asi nejlepší otázka ze všech 40 … ale ta druhá, ta už je oříšek. Především je naprosto mizerně zpracovaná v materiálech, ze kterých jsem se učil, takže jsem se ji vlastně ani moc nenaučil. A v komisi mi seděl právě odborník na české hospodářské dějiny. Na potítku jsem si to zpracoval relativně dobře, u zámořských objevů nebylo co řešit. Ale v druhé otázce jsem přeskakoval z jedné věci na druhou, jak jsem si skládal střípky z ostatních otázek, které se toho mohly týkat…

A pak jsem šel do boje. Když si zkoušející vzali moje otázky, hned zahlásili na onoho experta „Tak to je něco pro tebe!“, což jednoho taky neuklidní. Touto otázkou jsem začal, a to dost nešťastně. Jeho slovy, tak nějak zprostředka. Začal jsem tedy znovu, velmocenskou situací v Evropě po válce a komplikacemi s obnovou hospodářství, komunistickými stranami ovládanými z Moskvy, odmítnutím Marshallova plánu a zmíněním některých detailů, které patrně nikde na hodinách nepadly a ze kterých získala komise pocit, že to asi umím dobře, takže jsem se měl hned pustit do další otázky. Sice jsem řekl asi tak jednu desetinu látky k tématu, ale došlo mi, že je to dobré znamení Do zámořských objevů (příčin a důsledků) jsem se tedy pustil ze široka a s klidem a bylo to fajn popovídání, kdy oni chtěli slyšet opravdu jen x příčin a y následků a já je všechny věděl Otázka č. 1 … co si budeme nalhávat, tu jsem se učil asi nejvícekrát. Takže jsem řekl opět asi tak polovinu otázky, zkoušející se plácl přes stehna s gestem „asi není třeba to víc řešit“ a šel jsem ven s burácivým Jo!, jak moje do té doby malá dušička vyplňovala původní prostor mého těla. Bylo to jasný, mám to! A tak jsem tam již jen půl hodiny počkal na odzkoušení posledních dvou kolegů a „vyhlášení výsledků“, kdy mi byla moje domněnka o jedničce potvrzena. To mi již dělal společnost Hágen, který u nás bude pár dní kempit na pokoji.

Bylo to za mnou. Devět dní učení, půl dne nervozity, čtvrt hodiny frenetického čmárání na papír a čtvrt hodiny naprosto klidné zkoušky. Je to zvláštní, ale … bojím se toho, jak budu při zkoušce rozklepaný, ale pak vystupuji sebejistě a s naprostým klidem. Jen to vždycky do další velké zkoušky zapomenu… možná to bylo skvělou zelenou košilí, kterou mi pak pochválili kolemjdoucí šéf katedry i učitel, od kterého jsem si nechal zapsat dvě známky z jeho předmětů Ale škoda – jedna z těchto známek byla trojka a díky ní jsem přišel o šanci na červený diplom. To zamrzí.

S hágenem jsme dorazili na kolej, on se lehce zabydlel a protože já musel do národní povracet vypůjčené knihy, vyrazil se mnou. Na Václavák šalinó a pak pěcho přes Staromák až ke Klementinu. Vrácení knih bylo rychlé, on ještě nakoukl do studovny, ze které jsem byl před třemi týdny tak na větvi a vraceli jsme se … nejdříve jsme tedy odhalili jednu kešku hned před Klementinem a pak se vydali najít nějaké levnější pívo v centru. A hned taková pěkná pivnice U Kata a plzeň. Ale topinky neměli, tak jsme přešli do Hany Bany, leč tam bylo plno, tož jsme zakotvili U Parlamentu a dali si topinky s další plzní tam. Proč ne… po vedlejšce má člověk jen jednou v životě. Cestou na Staromák se lehce rozpršelo a poprchalo už celou dobu, ale tam jsme se museli i schovat pod stromy u radnice (společně s desítkami dalších lidí).

A to bylo asi tak vše. Teď jsem vyčerpaný, unavený, ospalý, káva mě ještě drží vzhůru. Zítra budu muset vyřešit, jak se co nejefektivněji vystěhovat z koleje, nechat věci v letním skladu a vše ostatní odvézt domů. I palmu. Ta roste jak o život.