Padá sníh, na všechno padá sníh

Včera jsem blognul hned po obědě a přišlo mi to… nezvyklé. Co mám ale říci teď, kdy teprve před chvílí odbyla desátá hodina? Ranní. To se nestalo už opravdu dlouho. Jaký mám důvod…

„Nad ránem se rozléhají naše prosby, naše prosení…“

Probudil jsem se v někdy brzy… tak trochu procitl. V pokoji temno, zatahuji si žaluzie, aby mi ráno nesvítilo východní slunce přímo do tváře. Romantické, že? Ale probudit se zpocený a zhicovaný, to už chce silnější nervy… v pokoji temno, chci se přetočit a spát dál – a do něčeho nohama šťouchnu. Opatrně je posunu jinam a nechám kimču chrupkat dál. Ten se stejně později raději prospí na koberci, než by riskoval, že bude shozen z postele…

V osm třicet vylezu z postele… zatopit, jít s kimem do sněhové vánice, umýt jej (= rozpustit na něm všechen ten sníh), vyfénovat… jen hodinu tohle zabere a to jsem ještě nesnídal. Makro mi pomalu utíká mezi prsty… ale po snídani už jsem. Vidím to na kafe.

Jenže mi přišel mejl…

„Ach bože, kde je ta někdejší svoboda a proplouvání životem tak, jako bys měl druhý den zemřít?“

Odvážná otázka… opavdu byla tahle pokrytecká a pubertální póza tak znatelná? Podivné…

Leč jednoduché. Před třemi čtyřmi lety jsem si mohl psát, co jsem chtěl. Na svém webu jsem byl kontinuálně nejstarší návštěvník, mohl jsem tam prezentovat cokoli z mé weak mind a nikdo rozumný mě neusadil.

Arogantní hajzl, co měl na všechno názor, na úplně všechno našel negativní názor a s minimální tolerancí stál jak bohém nad svým životem. Jo, tehdá ještě bylo co obdivovat…

Jenže od té doby jsem na třetí doméně, x-tém redakčním systému a… v mnohem dospělejším prostředí. Přestal jsem psát jako někdo, kdo potřebuje pořádnou přes hubu, aby začal poslouchat nebo naložit na záda metrák uhlí, aby si všiml, že život je někde jinde. Nebyla to nijak násilná změna, vždyť jsem přece dospěl také…

Přemýšlím, že tu svoji minulost představuji hodně ujetě. Nebylo to tak zlé, samozřejmě. Jen se do mých vzpomínek na toto období promítá onen nedostatek dospělosti. Nedostatek rozumu. O to více jsem si tehdy ovšem myslel, že ho mám. Moje minulost je mi k smíchu a musela být k smíchu každému dospělému, co na moje žblebty kdy narazil. Proto ta ironie…

Bezstarostnost skončila s maturitou. Je to opravdu zkouška dospělosti? Těžko, vždyť maturitou teprve dospělost začíná. Jiné problémy, jiná parta lidí… místo dvaceti osmi lidí ze třídy a desítek dalších z jiných tříd znám pět lidí z pokoje. Místo desíti kiláků busem to mám do školy nyní dvě stovky vlakem. Žádná blízkost profesorů, kteří nás formují po osm let, náhle je tu banda cizích lidí, kteří nás vídají jednou za týden (když často) a ani omylem neznají naše jména. Odosobněný systém, kde nikdo nikoho nezajímá. Obrovské město, po kterém já chodím a nikomu nedůvěřuju.

Mám holku, kterou miluji a nemám důvod na tom cokoli měnit. Ona není dokonalá a já nejsem dokonalý… ale je to první holka, které její lásku věřím. Zatím nám vše vychází… je mi s ní fajn a nemám potřebu chovat se, jako bych byl singl a někoho hledal.

Prostě to všechno skončilo. Jsou tu jiné hodnoty, jiné zážitky, jiné pohledy…

Mně nic neschází.

před 13 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | Raul @ | před 13 roky

mam radost

reagovat

2 | skaut | před 13 roky

hmm, tak tohle bych mohl zkopírovat a dát si to k sobě. pominu li že jsem se v doménách nestěhoval, a RS nevytvářel tak to docela sedí i na mě.

reagovat

3 | Charlotte @ | před 13 roky | wicked-angel.net

Doufám, že jednou takhle taky dospěju…

reagovat

4 | Jita @ | před 13 roky | jitka.bloguje.cz

Hmm..něco mi to připomíná..ale já jsem v trochu jiný situaci Taky..proč strašit lidi?

reagovat

5 | Raul @ | před 13 roky

pada, pada, pada… !!!

reagovat

6 | ailyn @ | před 13 roky

no jo. jsou lidi, které ten okamžik, kdy si řeknou: jo, jsem dospělý, teprve čeká. za dlouho.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.