Padám únavou

A hned po dopsání textu jdu spát… nepopíšu, jak strašně se na postel těším. Kde jsou týdny, kdy jsem ještě ve dvě hodiny nemohl oka zamhouřit?

Důvody: 1. Tehdy jsem nejezdil na kole. 2. Tehdy jsem nevstával v osm.

Stačí spojit tyto podmínky a je ze mě troska. Chci spáááát…

Probuzení v osm, z postele v půl deváté (přiznávám). Pro jednou se nasnídat, protože do oběda bych asi hlady 4 hodiny nevydržel. Dj odjížděl po deváté na cyklisťák, jel jsem ho doprovodit a ještě pokecat. Bylo nádherně, sluníčko hřálo, vítr nefoukal, ve vesnici klid… no radost. Nakonec jsem se k jejich grupě jedoucí vesnicí přidal a jel s nimi ale šest kiláků, než jsem to otočil :) Nutno dodat, že jsem v sobě měl kousek bábovky a hlt čaje, který mi mezitím vychládal u klávesnice… ale projížďka skvělá, i na kole s rozhozenou přehazkou se jezdit dá. Byl bych si ji seřídil, kdyby to bylo v možnostech amatéra. A není. Díky bohu za jeden jediný bezchybně funkční převod 3:7… ale jezdi si na něj pořád ;)

Chvilku jsem se páral s fotoblbostí, jak jsem včera avizoval, ale čekalo na mě také natírání vlečky nazeleno. Něco jsem tedy odpracoval a vrátil se k php… i po obědě. Nahodil to online s pocitem, že tak chatrnej script mi zpod rukou už dlouho nevylezl, a vyrazil jsem na kole. Kam? Na přehradu s úmyslem celou ji objet. Sestra mě taktně varovala, ať jsem do šesti doma, abych s ní mohl jít pro mléko. No fajn, hodina a půl času. Tušil jsem, že svůj záměr nebudu moci uskutečnit z nedostatku času, ale nevzdával jsem to. Kdybych nebyl fotil, měl bych času více, ale nedalo mi to :)

Vyhlídka, k níž jsme dorazili s dj, je asi v první čtvrtině cyklotrasy kolem přehrady. Štěrkový asfalt, příjemná rovinka s dvěmi stoupáními a dvěma sjezdy… parádní jízda, opravdu. Druhý sjezd je dlouhý jak týden, v druhé polovině cestu křižují kovové odtoky pro dešťovou vodu. Představ si traverzu zaasfaltovanou do cesty. Ke konci sjezdu. Je jich asi deset s dvacetimetrovými rozetupy. Vzpomínal jsem si na ně, jdou zdolat buď připosranou jízdou, kdy to moc nedrcne, nebo za plné rychlosti nadskokem… prostě zatáhneš za řidítka a zvedneš ve výskoku obě kola vzhůru. Stačí deset cenťáků a díru v cestě ani nezaregistruješ. Přesto cítím, jak mi v báglu na zádech lítá foťák… ale nezpomalím, to není moje přirozenost. Letím svahem, úseky mezi kanály stíhám za necelé dvě sekundy při 55km/h.

A co mi ve vzpomínkách nezůstalo byl deseti metrový úsek cesty, kde nesmyslně končí asfalt a začíná dlažba s obrovských kamenů. Žádné kočičí hlavy, prostě šutry jak z žulového dolu. Zahlédl jsem to. Na dobrždění ani nepomyslím, řidítka musím držet za berany, abych stíhal s kolem přeskakovat ty tři poslední odtoky… poslední je za mnou, přehmátnu na brzdy, přední naplno a zadní v pištivém smyku, účinek bohužel nulový a já vletím do kamení, jen sevřu řidítka do přímého směru a očima se přitahuju k protějšímu začátku asfaltu. Najet na nějakou blbou hranu šutru a nedržet pevně řidítka, tak se mi potvory klidně stočí do protivky, zlomím duralový ráfek i s vidlicí a jdu přímo na držku do šutrů. Nešel jsem… ale byly to tři sekundy adrenalinu.

Od úpatí svahu mě sledují dva cyklisti dědečci, zvuk smyku je upozornil na něco nezvyklého a pak je beztak pobavilo mračno šroubků z mého kola, které jsem zákonitě musel na tom tankodromu vytřepat. Nic mě nemohlo rozhodit, zabírám dál a projíždím mezi nimi, jeden mi solidárně zamává, uculím se na něj a je přede mnou poslední úsek cesty ke konci nádrže s převýšením +- 2 metry na čtyřech kilometrech. Jedeš jak drak, v pohodě zvládáš držet rychlost na 35km/h bez nějaké znatelnější únavy. Je to bomba pocit, opravdu. Dojem, že letíš a přitom se takřka nenamáháš…

V protisměru dvě postavy na kolech, holky, jen přeřazuji na 3:7, abych dělal co nejméně randálu a nebudil pohoršení, prolétávám kolem nich, holky mého věku, obě hezké a jsou pryč… pět nula sedm. Víš, kde budu zítra touto dobou, když bude ucházející počasí? ;)

Dojíždím na konec cesty, masivní závora zabraňuje vjezdu aut a motorek, lze ji objet jen na kole a s trochou umu i na té motorce. Fotím ji, otáčím se a rozjíždím to ještě rychleji než předtím. Je to jen moje úchylka? Už bych zase psal, jak bomba pocit to je. Kdyby mi v ten okamžik do zad foukal třicítkový vítr, asi bych ze sebe vydal duši. Není nic úžasnějšího než letět cestou a vzduch kolem tebe stojí… neboť se pohybuješ stejně rychle jako on. Do takových padesáti kilometrů za hodinu nemáš prakticky žádný odpor. Kouzelné… ale tohle se nestalo, držel jsem se na 35km/h, kde byl poměr investice síly a získané hybnosti celkem vyrovnaný. Bylo mi jasné, že holky daleko nedojedou, ale sám jsem nic neplánoval. Pokud mi postaví z kol bariéru, zastavím, pokud nepostaví, pojedu dál.

Jel jsem dál, cos čekala, proboha? ;) Seděly na jednom odpočívadle, všiml jsem si jich až na úrovni s nimi a stihl pouze otočit hlavu, pozorně mě sledovaly, ale to už jsem byl opět v tahu… uvidíme zítra.

Že bych u nich z vlastní vůle zastavil, to mě samozřejmě také xkrát napadlo. Jenže… probíhalo by to asi takto: zastavuji kolo a při pokusu z něj slézt padám vysílením na držku, neboť mě nohy neunesou. Po čtyřech se dosunu k nim a snažím se netahat jazyk v bordelu na zemi. Z vyprahlé huby se neozve nic jiného než smrtelné hýkání, xicht mám utopený v potu, chcípám jim u nohou. No řekni, kdo by odolal? ;) Pohybování se na kole má svoje zápory, obzvlášť v mém pojetí tohoto sportu jako prostředku k efektivnímu vybití energie.

Domů dojíždím zničený, se sestrou jdu pro mléko… nohy mě sotva nesou. Na zítřek ovšem nemám žádné úkoly, takže si musím pěkně rozmyslet, kam ráno vyrazím… kam pojedu odpoledne, to je naprosto jasné. Dvacetikilometrovou trasou kolem přehrady nepohrdnu. A mohl bych to taky konečně vzít domů po druhém břehu, jak jsem si plánoval dnes. To by bylo ještě delší. A prvních pět kiláků na zpátční trase neustálého stoupání. Už se těším… opravdu.

Z dnešního dne mám dobrý pocit, moc dobrý. Konečně jej celý neprosedím u monitoru. Hm, zív.

před 15 roky | Ze života | 14 komentářů

Komentáře

1 | Gogo | před 15 roky | gogo.wz.cz

Jen by mě zajímalo, jestli jezdíš s přilbou:))

reagovat

2 | juneau | před 15 roky

nikdy jsem ji na hlave nemel. pri drzkach jsem na hlavu nepadl nikdy a autum se s neduverou vyhybam div ne do skarpy… za helmu se nikomu nesmeju, ale sam v ni jezdit nehodlam.

reagovat

3 | ailyn | před 15 roky | ailyn.wz.cz

zastavuji kolo a při pokusu z něj slézt padám vysílením na držku, neboť mě nohy neunesou…(atd.)

už dlouho jsem se tak nezasmála :)

reagovat

4 | juneau | před 15 roky

A coz teprve dneska… v nohach mam uz dvanact kilaku a planuju si trasu kolem 35 km… kolem prehrady. Baterky si beru radeji nahradni :) Do pul hodiny vyrazim.

reagovat

5 | Skrnda | před 15 roky

Planujes trasu kolem 35-ti kilaku?

To neni moc…ani malo:)

Jezis jak ja bych si taky sjela na kolecku…vsak ja to vymyslim…a poridim nove…lepsi;)

reagovat

6 | Maja | před 15 roky | so-amazing.com

tak ten pocit znam… presne. pocit, ze konecne nesedim cely den u monitoru a delam neco pro sve zdravi… :)

reagovat

7 | Hughhh | před 15 roky

to vypada, ze bych mel svoje kolo taky probudit ze zimniho spanku :)

reagovat

8 | juneau | před 15 roky

skrnda> vsak jsem celou cestu premyslel, jak to tady pak napisu, abych te moc nerozmrzel, ze jsi o svoje kolo prisla :) (ver mi)

jinak jak vidite, vratil jsem se a jsem rad, ze chodim. jezdim, jako kdybych nabral formu. teprve ji ovsem nabiram.

reagovat

9 | lucinka | před 15 roky

po vzpomínce na své „neůžu chodit“ jsem ráda, že letos není náš týdenní školní výlet na kola, i když to bylo dobrý :)

reagovat

10 | juneau | před 15 roky

jejej, co bych dal za moznost ucastnit se djova cyklistaku…

reagovat

11 | Skrnda | před 15 roky

Ja myslim, ze nerozmrzel…uz davno jezdim na pujcenym…akorat na nem se nemuzu vydat na delsi jizdu…tak akorat po meste, do prace, z prace…

Az prijedu z Anglie (a doufam, ze neco malo privydelam) tak poridim takovy zihadlo;)…ale budu si ho brat pro sichr do postele!

reagovat

12 | juneau | před 15 roky

Ja uz se ani moc nebojim ho nechavat nekde odlozeny, protoze tohle by vazne kradl jen idiot. Ale neznamena to, ze bych se ani trosku nestrachoval.

reagovat

13 | Skrnda | před 15 roky

No, Juneau…to jsi asi nevidel moje kolo…taky jsem si rikala, ze to by preci nikdo nekrad…a ono jo…akorat tam u vas se asi tolik nekrade;)

reagovat

14 | juneau | před 15 roky

Ale krade. Ale ze bych ho nechal nekde hodinu, to ne… zamek stejne vozim jen v kapsicce a kapsicku aktualne nevozim, takze nemam na vyber. Tahat ho s sebou po skalach, to neni ono :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.