Panenko Maria Podsrpenská, doufám, žes to neviděla!

Pokud včerejší akce byla oslavou úspěšné vedlejšky, pak opravdu nevím, co čekat od oslav případného inženýrského titulu! Patrně se to neobejde bez zásahové jednotky a odborníků kontrolujících statiku budovy, ve které to proběhne :) Včera to byla velká jízda a jízdu aktuální z Prahy na Vysočinu mi zpestřuje třeštění hlavy a divná pachuť v hrdle … možná z takového zeleného pití. A ne, nebyla to zelená za patnáct, ty vidláku!

Celý den jsem strávil na pokoji, dopoledne jsem se nechal ostříhat a potom již jen seděl u pc a přepínal se ze studijního režimu k pracovním povinnostem. Něco málo jsem udělal, ale večer se blížil a sliboval poslední tah po pražských hospodách v tomto semestru (on to byl patrně i můj první letošní, shame on me!). Měl jsem chuť na nějakou tu plzeň, až mi z toho krev houstla. Ale rozhodně jsem neměl v plánu někde ponocovat, dvě tři piva (tradiční české na jedno) a na kolej, ráno mě čekalo spakování celého pokoje, všech věcí a organizačně trošku náročnější „odubytování“ z koleje. No a pak hlavně cesta za Bc. ivonkou! Špunty na šampaňském jsou již pár dní pěkně nervózní!

Na devátou jsem s ondrou a sestrou dojel k Národnímu divadlu, kde si nás vyzvedl Dan a odvedl nás křivolakými uličkami k jakémusi blízkému kubánskému havana klubu. To už se k nám ovšem připojil jeho kamarád ze Stockholmu Cherardo a jeho kamarádka z hostelu María. On je Mexičan, ona Brazilka, takže se z toho vyklubalo pěkné internešnl posezení nad všemožnými míchanými drinky. Já osobně jel ovšem v pivu, na které jsem se celý večer těšil – tož jsem vzal zavděk Staropramenem, neb tam jiné české neměli :) Do konverzace jsem se nikterak moc nezapojoval, anglický technický manuál přelouskám bez problémů, ale dát pak dokupy obyčejnou větu je trochu problém. Potřeboval bych si angličtinu nějak cvičit. Ale poslouchal jsem ty všemožné blázniviny a přemýšlel, co asi tak Dan plánuje dál :)

Ten chtěl Cherarda a Maríu vzít do nějakého klubu, buď do Karlovek, nebo do – wait for it – Zlatého stromu. Ten je po rekonstrukci, já tam už roky nebyl, tedy nebránil bych se. V baru se k nám ještě připojil Viktor, další Danův kamarád ze Stockholmu, ale ten nás s Ondrou kolem jedenácté opustil, noční Prahou jsme tak po nábřeží mezi divadlem a Karlovým mostem kráčeli v pěti. Venku bylo příjemně, ve Vltavě se odrážela světla města, Hrad zářil a pražská ajfelovka taktéž… Až jsme byli před Zlatým stromem, místem mnoha dávných hříchů :) Ostraha nás projela detektorem kovů a pak už jsme se začali ztrácet v té šílené sklepní změti chodbiček, katakomb a temných zákoutí. Mám dojem, že se to tam nezměnilo vůbec (takže co to bylo za rekonstrukci?), ale na svoji pamět se v tomhle moc spolehnout nemohu, vzpomínky na tamější návštěvy jsou postiženy tzv. efektem šmouhy :) Do slintárny jsme jen nakoukli od jednoho z mnoha barů a vydali jsme se k baru u danzplacu, abychom ten večer rozstřelili nějakým šutrem. Shooterem. Pět panáků poctivého absintu (jak se to vůbec píše? nejsem online, nemůžu si to vygooglit :) ) na baru … jak se to pije, přemýšlel jsem. Kolik to má vůbec procent? Jestlipak je to pravda o těch halucinogenních účincích? Nadechl jsem se a kopl to do sebe, zaslzel si a kochal se tím pocitem totální dezinfekce hrdla. Pak se našel volný koutek v jednom větším sklepení – shodou náhod stejný koutek, ve kterém jsme seděli před lety – a objednali pětilitrové Cuba libre. Všichni jsme se s ním samozřejmě museli vyfotit :) Až se to dopilo, objednalo se pětilitrové Mojito :-D María se mezitím rozpovídala o tom, jak jsme jí absolutně změnili názor na Čechy, protože za těch pár dní, co se potloukala po Praze, potkávala jen samou neochotu, nikdo se s ní nechtěl bavit anglicky, nikdo na ni nebyl příjemný. A pak taková zábava s námi. Nad parketem se rozduněl Tiesto a Dana s Cherardem u stolečku už nikdo neudržel :) I s kýblem mojita a stařeckými kyčli jsme vtrhli na parket mezi bujarou mládež a nafotili spoustu všelijakých fotek, a upíjeli a upíjeli. Představa o rozumném návratu na kolej byl zastrčena někde v koutě mysli.

Po dopití mojita se došlo zase na bar a objevila se nová rodinka absintů, a velmi záhy další, protože si pamatuji čtyři rundy (poslední jsme si pak dali už jen s Danem) … ale co si pomatuji nemusí být vůbec směrodatné :) No ale když jsem si teď někde mezi Čáslaví a Golčákem odkašlal, tak mě tak divně zaškrábalo v krku … vtipné :) Rozjařená María se s námi pustila do křížku o tom, že absint máme sice dobrej (wtf???), ale pivo teda rozhodně žádný zázrak. Člověk koukal, co to ta holčina vymýšlela. Že se to s jejich Koronou či čím nedá srovnávat. A nenechala si to vysvětlit a nenechala, i jakéhosi cizího páru se vyrazila zeptat, ale s tím asi nepochodila a pak se jim omlouvala a omlouvala, už toho chuděra vypila moc. Což se především projevilo v tom, že si stoupla vedle mě, začala se na mě dlouze dívat, zeptala se, jestli se mi líbí a vrhla se na mě. A kurva, a kurva!!! dunělo mi v hlavě, když jsem se ji snažil taktně zpacifikovat. Ale bylo mi to houby co platné, v tom randálu tam jsem jí jasně vysvětlil, že mám přítelkyni, ale to pro nic nebyl žádný argument ani překážka. Snažila se mě líbat a já překotně řešil, jak ji účinně odmítnout a neurazit, respektive nevyhnat její temperament do histerických výšin. Těžko předpokládat, co očekávat od zhrzené opilé energické Brazilky ve Zlatém stromu. No a zbytek party – především svině Dan – začal obdivně hýkat a okamžitě zmizeli, aby nám nechali soukromí. No to tedy byli společníci! Ale María ničeho nedosáhla. Nechápala, proč ji odmítám, chtěla mě, pak si tuším dovedla i Dana, aby mi to vysvětlil, a ten sviňák z toho měl náramnou srandu a div mě nepobízel. María pak kamsi zmizela se zklamaným „I hate you!“ a já zůstal s Danem na židličkách nad parketem. Tam došlo na poslední absinty a pokukování po blonďatém zjevení u baru (no já ne, já měl ženských plnou hlavu). A pak si mě María opět našla, ale to už byla hodně opilá a my ji uložili na jednu sedačku v rohu a začali se chystat k odchodu. Jenže María přišla v bundě a tu na sobě neměla – pokud si ji dala do šatny, tak měla někdě lísteček. Někde. Prohledal jsem jí kabelku, peněženku a snažil se nevzbudit moc rozruchu, protože je mi naprosto jasný, nakolik musí být kluk zkoumající pěněženku spící holky podezřelý. A že k tomu byl důvod, stovky dolarů i eur. Ale lísteček nikde. Nakonec nám sekuriťák důrazně doporučil odchod, takže jsme Maríu probrali a ona si najednou bundu vytáhla z baťůžku :) Vyšli jsme ze sklepení na vzduch a po nábřeží k nějaké zastávce šalin, co je mezi Karlovým mostem a Rudolfinem. María se probrala, pobíhala po chodníku, ale hlavně se nevzdávala možnosti, že změním názor, což se ovšem nestalo. Tramvaj ovšem k jejich hostelu nejela, tak Dan mávl na první taxík a do toho jsme je naložili a řidiče instruovali, kam jet. Peníze jsme dali do kupy tak tak, dvě stovky musela dát nevědomky María, neboť jsem věděl, že je má v zadní kapse kalhot (hledal jsem přece ten lísteček do šatny), sestra přihodila drobný, cherardo jí z okna pochávlil (česky) její modré oči a María už se na mě ani nepodívala, když zjistila, že do taxíku nenastoupím.

A bylo to … čtvrtá hodina ranní nad Prahou. Od Vltavy jsme došli na Václavák, tam jsem si za posledních 20 Kč koupil vodu a hned jsme chytli padesátosmičku ke koleji. Nechal jsem za sebou zklamanou Brazilku, většinu noci a dobře patnáct stovek… a to noc ještě nekončila. Na kolej jsme došli hladoví, sestra se tedy rozhodla, že nám uvaří těstoviny, neb má jednolůžák a není to problém. Takže nám v pět vařila těstoviny, my popíjeli Danem přivezený mošt ze Švédska a užívali si chill-out… Ve vedlejším pokoji měla nastěhované američanky, tak jsme jim názorně ukázali, jak se v Čechách paří a kdy se chodí z akcí domů (za světla!), a když už, tak s kolika kluky. S Danem jsme si tam i trochu sexuálně zahýkali, aby to mělo ty správný grády :) Na svůj pokoj jsme došli o půl šesté ráno, za okny už byl nový den, ve stojáncích aktuální novinová vydání.

Poslední den semestru. Legendary!



K poslechu a tanci, především ovšem psaní tohoto textu hráli:

The Killers – The world we live in
3 Doors Down – Kryptonite
Mylene Farmer – Je t'aime melancolie
Sto zvířat – Nikdy nic nebylo
The Killers – Read my mind
Kate Perry – Hot ‚n‘ cold
The Killers – Somebody told me
Amy Macdonald – This is the life
The Saturdays – Up
Dj tiesto – Obsession
The Beach Boys – God only knows
The Killers – Human

před osmi roky | Akce Praha Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | Pepan | před osmi roky

Jen tak z kontextu:-D Nekoukáš na HIMYM? Podle toho textu to vypadá že jo :-D

reagovat

2 | juneau | před osmi roky

Více než zřejmé, ne? :)

reagovat

3 | Denisa | před osmi roky

Dárky pro rodinu i známé na spolehlivyobchod.cz

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.