Panenko Maria Podsrpenská, doufám, žes to neviděla!
Pokud včerejší akce byla oslavou úspěšné vedlejšky, pak opravdu
nevím, co čekat od oslav případného inženýrského titulu! Patrně se to
neobejde bez zásahové jednotky a odborníků kontrolujících statiku budovy,
ve které to proběhne
Včera to byla velká jízda a jízdu aktuální z Prahy na Vysočinu mi
zpestřuje třeštění hlavy a divná pachuť v hrdle … možná z takového
zeleného pití. A ne, nebyla to zelená za patnáct, ty vidláku!
Celý den jsem strávil na pokoji, dopoledne jsem se nechal ostříhat a potom již jen seděl u pc a přepínal se ze studijního režimu k pracovním povinnostem. Něco málo jsem udělal, ale večer se blížil a sliboval poslední tah po pražských hospodách v tomto semestru (on to byl patrně i můj první letošní, shame on me!). Měl jsem chuť na nějakou tu plzeň, až mi z toho krev houstla. Ale rozhodně jsem neměl v plánu někde ponocovat, dvě tři piva (tradiční české na jedno) a na kolej, ráno mě čekalo spakování celého pokoje, všech věcí a organizačně trošku náročnější „odubytování“ z koleje. No a pak hlavně cesta za Bc. ivonkou! Špunty na šampaňském jsou již pár dní pěkně nervózní!
Na devátou jsem s ondrou a sestrou dojel k Národnímu divadlu, kde si
nás vyzvedl Dan a odvedl nás
křivolakými uličkami k jakémusi blízkému kubánskému havana klubu. To
už se k nám ovšem připojil jeho kamarád ze Stockholmu Cherardo a jeho
kamarádka z hostelu María. On je Mexičan, ona Brazilka, takže se z toho
vyklubalo pěkné internešnl posezení nad všemožnými míchanými drinky.
Já osobně jel ovšem v pivu, na které jsem se celý večer těšil – tož
jsem vzal zavděk Staropramenem, neb tam jiné české neměli Do konverzace jsem se
nikterak moc nezapojoval, anglický technický manuál přelouskám bez
problémů, ale dát pak dokupy obyčejnou větu je trochu problém. Potřeboval
bych si angličtinu nějak cvičit. Ale poslouchal jsem ty všemožné
blázniviny a přemýšlel, co asi tak Dan plánuje dál
Ten chtěl Cherarda a Maríu vzít do nějakého klubu, buď do Karlovek,
nebo do – wait for it – Zlatého stromu. Ten je po rekonstrukci, já tam
už roky nebyl, tedy nebránil bych se. V baru se k nám ještě připojil
Viktor, další Danův kamarád ze Stockholmu, ale ten nás s Ondrou kolem
jedenácté opustil, noční Prahou jsme tak po nábřeží mezi divadlem a
Karlovým mostem kráčeli v pěti. Venku bylo příjemně, ve Vltavě se
odrážela světla města, Hrad zářil a pražská ajfelovka taktéž… Až
jsme byli před Zlatým stromem, místem mnoha dávných hříchů Ostraha nás projela
detektorem kovů a pak už jsme se začali ztrácet v té šílené sklepní
změti chodbiček, katakomb a temných zákoutí. Mám dojem, že se to tam
nezměnilo vůbec (takže co to bylo za rekonstrukci?), ale na svoji pamět se
v tomhle moc spolehnout nemohu, vzpomínky na tamější návštěvy jsou
postiženy tzv. efektem šmouhy
Do slintárny jsme jen nakoukli od jednoho z mnoha
barů a vydali jsme se k baru u danzplacu, abychom ten večer rozstřelili
nějakým šutrem. Shooterem. Pět panáků poctivého absintu (jak se to vůbec
píše? nejsem online, nemůžu si to vygooglit
) na baru … jak se to pije, přemýšlel jsem. Kolik
to má vůbec procent? Jestlipak je to pravda o těch halucinogenních
účincích? Nadechl jsem se a kopl to do sebe, zaslzel si a kochal se tím
pocitem totální dezinfekce hrdla. Pak se našel volný koutek v jednom
větším sklepení – shodou náhod stejný koutek, ve kterém jsme seděli
před lety – a objednali pětilitrové Cuba libre. Všichni jsme se s ním
samozřejmě museli vyfotit
Až se to dopilo, objednalo se pětilitrové Mojito
María se mezitím
rozpovídala o tom, jak jsme jí absolutně změnili názor na Čechy, protože
za těch pár dní, co se potloukala po Praze, potkávala jen samou neochotu,
nikdo se s ní nechtěl bavit anglicky, nikdo na ni nebyl příjemný. A pak
taková zábava s námi. Nad parketem se rozduněl Tiesto a Dana s Cherardem
u stolečku už nikdo neudržel
I s kýblem mojita a stařeckými kyčli jsme vtrhli na
parket mezi bujarou mládež a nafotili spoustu všelijakých fotek, a upíjeli
a upíjeli. Představa o rozumném návratu na kolej byl zastrčena někde
v koutě mysli.
Po dopití mojita se došlo zase na bar a objevila se nová rodinka absintů,
a velmi záhy další, protože si pamatuji čtyři rundy (poslední jsme si pak
dali už jen s Danem) … ale co si pomatuji nemusí být vůbec směrodatné
No ale když jsem si
teď někde mezi Čáslaví a Golčákem odkašlal, tak mě tak divně
zaškrábalo v krku … vtipné
Rozjařená María se s námi pustila do křížku o tom, že
absint máme sice dobrej (wtf???), ale pivo teda rozhodně žádný zázrak.
Člověk koukal, co to ta holčina vymýšlela. Že se to s jejich Koronou či
čím nedá srovnávat. A nenechala si to vysvětlit a nenechala, i jakéhosi
cizího páru se vyrazila zeptat, ale s tím asi nepochodila a pak se jim
omlouvala a omlouvala, už toho chuděra vypila moc. Což se především
projevilo v tom, že si stoupla vedle mě, začala se na mě dlouze dívat,
zeptala se, jestli se mi líbí a vrhla se na mě. A kurva, a
kurva!!! dunělo mi v hlavě, když jsem se ji snažil taktně
zpacifikovat. Ale bylo mi to houby co platné, v tom randálu tam jsem jí
jasně vysvětlil, že mám přítelkyni, ale to pro nic nebyl žádný argument
ani překážka. Snažila se mě líbat a já překotně řešil, jak ji
účinně odmítnout a neurazit, respektive nevyhnat její temperament
do histerických výšin. Těžko předpokládat, co očekávat od zhrzené
opilé energické Brazilky ve Zlatém stromu. No a zbytek party –
především svině Dan – začal obdivně hýkat a okamžitě zmizeli, aby
nám nechali soukromí. No to tedy byli společníci! Ale María ničeho
nedosáhla. Nechápala, proč ji odmítám, chtěla mě, pak si tuším dovedla
i Dana, aby mi to vysvětlil, a ten sviňák z toho měl náramnou srandu a
div mě nepobízel. María pak kamsi zmizela se zklamaným „I hate you!“ a
já zůstal s Danem na židličkách nad parketem. Tam došlo na poslední
absinty a pokukování po blonďatém zjevení u baru (no já ne, já měl
ženských plnou hlavu). A pak si mě María opět našla, ale to už byla
hodně opilá a my ji uložili na jednu sedačku v rohu a začali se chystat
k odchodu. Jenže María přišla v bundě a tu na sobě neměla – pokud si
ji dala do šatny, tak měla někdě lísteček. Někde. Prohledal jsem jí
kabelku, peněženku a snažil se nevzbudit moc rozruchu, protože je mi
naprosto jasný, nakolik musí být kluk zkoumající pěněženku spící holky
podezřelý. A že k tomu byl důvod, stovky dolarů i eur. Ale lísteček
nikde. Nakonec nám sekuriťák důrazně doporučil odchod, takže jsme Maríu
probrali a ona si najednou bundu vytáhla z baťůžku
Vyšli jsme ze sklepení na
vzduch a po nábřeží k nějaké zastávce šalin, co je mezi Karlovým
mostem a Rudolfinem. María se probrala, pobíhala po chodníku, ale hlavně se
nevzdávala možnosti, že změním názor, což se ovšem nestalo. Tramvaj
ovšem k jejich hostelu nejela, tak Dan mávl na první taxík a do toho jsme
je naložili a řidiče instruovali, kam jet. Peníze jsme dali do kupy tak tak,
dvě stovky musela dát nevědomky María, neboť jsem věděl, že je má
v zadní kapse kalhot (hledal jsem přece ten lísteček do šatny), sestra
přihodila drobný, cherardo jí z okna pochávlil (česky) její modré oči a
María už se na mě ani nepodívala, když zjistila, že do taxíku
nenastoupím.
A bylo to … čtvrtá hodina ranní nad Prahou. Od Vltavy jsme došli na
Václavák, tam jsem si za posledních 20 Kč koupil vodu a hned jsme chytli
padesátosmičku ke koleji. Nechal jsem za sebou zklamanou Brazilku, většinu
noci a dobře patnáct stovek… a to noc ještě nekončila. Na kolej jsme
došli hladoví, sestra se tedy rozhodla, že nám uvaří těstoviny, neb má
jednolůžák a není to problém. Takže nám v pět vařila těstoviny, my
popíjeli Danem přivezený mošt ze Švédska a užívali si chill-out… Ve
vedlejším pokoji měla nastěhované američanky, tak jsme jim názorně
ukázali, jak se v Čechách paří a kdy se chodí z akcí domů (za
světla!), a když už, tak s kolika kluky. S Danem jsme si tam i trochu
sexuálně zahýkali, aby to mělo ty správný grády Na svůj pokoj jsme došli
o půl šesté ráno, za okny už byl nový den, ve stojáncích aktuální
novinová vydání.
Poslední den semestru. Legendary!
K poslechu a tanci, především ovšem psaní tohoto textu hráli:
The Killers – The world we live in
3 Doors Down – Kryptonite
Mylene Farmer – Je t'aime melancolie
Sto zvířat – Nikdy nic nebylo
The Killers – Read my mind
Kate Perry – Hot ‚n‘ cold
The Killers – Somebody told me
Amy Macdonald – This is the life
The Saturdays – Up
Dj tiesto – Obsession
The Beach Boys – God only knows
The Killers – Human
před dvanácti roky |
Akce Praha Ze života |
3 komentáře