Panenská jízda

Nová sekačka se poprvé zakousla do trávníku. Při prvním startu se trochu zakuckala, až jsem znejistěl, co jsem to za těch patnáct tyček pořídil, ale to bylo přehlédnutou páčkou plynu nastavenou na minimum. Voroštoval jsem ji na max, a tráva lítala. Je těžší, hůře manévruje, ale má silu a vzrostlá tráva jí vůbec nevadí, pojezd jezdí, i když by mohl být rychlejší … jsem pošuk, co po rovině pojezd raději vypne a tlačí sekačku sám dvakrát rychleji, aby měl dříve posekáno, než aby se za ní zvolna procházel. Pouklízel jsem i všelijaký bordel, co jsem kde nanosil, abych pod ním mohl posekat trávu, takže je tu i docela uklizeno. Produktivní odpoledne. To jsem pak ještě uklízel v dílně a odnosil z ní plasty, abych je pak někdy hromadně odvezl na sběrné místo. A na závěr celého dne jsem vydrhl hrnec na zelí. Zaskočilo mě, že bych s pokusným kysáním zelí měl počkat až na podzim, „až bude vhodné zelí na krouhání“. To mi nějak nedošlo, že je to sezónní surovina.

Včera jsme nechali Báru poprvé očkovat, hexavakcínou a pneumokokovou třináctkou. Můj osvícenecký názor na očkování je jasný, a biomatky, co nechtějí své děti nechat očkovat, „protože autismus, voe!“, bych zliskal gumovou hadicí přes nohy. Ale jaksi jsem nebyl psychicky připravený na Bářin bolestivý řev a jekot, na to, když jí někdo způsobuje bolest. Doktor se sestřičkou se k ní skláněli, ivonka ji utěšovala, a já stál v zákrytu za nimi a kurva to musel rozdejchávat, aby se mi nevedraly slzy do očí. Naprosto jsem tu situaci nedal. Tatínkova holčička.

A dnes jsem to naše štěstí dostal na starost. Večer jsme ji bedlivě sledovali, jestli se nedostaví reakce na očkování (= horečka), ale mimo mírně zvýšené teploty Báře nic nebylo. A tak že se ráno ivka vydá do Brna do práce navštívit kolegyně. A já jsem po večerní dřině (převážení hlíny ivonce na skalku) šel ještě k počítači, abych si „napracoval“, pokud by mi Bára dopoledne nedovolila nic dělat. Zabral jsem jak pes a pracoval do půl jedné. A před sedmou opět na nohou, chladným ránem jsem se prošel sklidit popelnici, a s kávou se vydal opět k práci. Dobrá situace byla, kdy mi v noci jeden klient psal mejla v 0:18, a já mu za minutu odpověděl. Pak mi ráno psal chvilku po sedmé, a já mu opět obratem odpověděl. To je servis. No a pak již ivka odjížděla, a já si vzal malou v kočárku do kanceláře. Chvilku čumákovala, a pak vzorně usnula. Ztišil jsem si hudbu, telefon, opatrně ťukal do kláves, a práce se odpracovávala. O půl desáté zneklidněla, vypustila pár prdíků, ale bylo jasné, že bude mít hlad, a tak jsem s ní sešel dolů a připravil dávku Nutrilonu, a během sledování Youtube failů na televizi ji nakrmil. Odříhli jsme si jak starej chlap, přebalil jsem ji a šli jsme zase k práci. To už se ale v kočárku vztekala, a tak mi nakonec skončila na klíně, zakrytá dekou, zachumlaná, aby se nevrtěla, a spokojeně dudající a sledující uspávající cvrkot na monitorech. A pak usnula, a já potichu ťukal do kláves, lokty ji usměrňoval, aby se nikam nesvezla, potichu vyřizoval telefony … a byl ten nejšťastnější táta na světě. 

bara-nahled

A dnes je zase za pět minut půlnoc, rozdělanou práci jsem dodělal, je čas jít spát, abych tu zase o sedmi mohl bušit na hypotéku. Nebo spíš doplatek plynu. To už bude bratru taky k patnácti tisícům. Čtyři měsíce platím zálohu litr, a čtyři měsíce protopím čtyři.

před jedním rokem | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | frettie | před jedním rokem

Konečně někdo rozumnej s tím očkováním. Máš recht.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.