Pár dní za všechny prachy

V pátek měl dj decentní narozeninovou akci. Mělo se jí obnovit naše letní kempení na kopci u ohně, s donesenými petkami vody na hašení, hledáním dřeva po lese, a jinými oblíbenými kratochvílemi. Jenže chcalo jak prase. Už od rána. Předpokládalo se to, a tak přišel záložní plán – posezení pod pergolou u našeho krbu. V osmi lidech tak akorát.

Sranda byla, buřty dobrý, víno taky, sestra míchala mojita a cuba libre, psaly se hromadné smsky tomovi, který se jen otočil popřát oslavenci a zase zmizel – za holkou, kterou přebral vojtovi, dalšímu účastníkovi oslavy,… inu, bylo čím se bavit. Ale ve tři jsem to rozpustil a šlo se spát.

abychom v sedm s ivonkou vstávali. Probudil jsem se se dvěma pocity: vůbec jsem si neodpočinul a rozhodně jsem nevystřízlivěl. A tak jsem se tak nějak vymotal z postele a na půl osmou pro nás přijel táta a odvezl nás k rybníku, kde banda jeho majitelů pořádala rybářské závody. A já s ivonkou a dalšími museli dělat rozhodčí, neb jich bylo málo. Propiska, podložka na psaní, tlouk (topůrko od kladiva), metr, hadra a kbelík s vodou, a pět rybářů na starost. S ivonkou jsme tedy hlídali deset míst, ale v prvním kole to byli jen čtyři rybáři. Zato v druhém (střídání míst) jich přišlo sedm, z toho jeden profík, co minule zvítězil a druhý pohodář, co zvítězil letos. Ve výsledku to znamenalo, že jsem průměrně zabíjel co minutu nějakou rybu (pstruzi se nesměli pouštět, neb by to nepřežili tak jako tak). No byla to lítačka a do dvanácti na nohou. Pak už jsme si mohli zachytat my, opájeli se pivečkem, konzumovali uzenou klobásu, kuřecí špíz, opodál se pro pořadatele rožnila krůta… z nalovených ryb jsme si šest vzali pro naše a dědu, ale dalších pět ještě sami nachytali :)

A aniž by si člověk nějak moc odpočinul, zastavili jsme se na kafe doma a vyrazili k babičce, kde příbuzní, s nimiž jsme byli u moře, nachystali vzpomínkový večer, kde se grilovaly špízy sedlácké (uzené, cibule, paprika) i mořské (nehodlám ty nechutnosti na špejli popisovat), na stole stála spousta dipů (rajčatovojakási omáčka, česnekovosmetanová, sýrovocosijakási,…), pilo PéEs (pozdní sběr) a poslouchaly chorvatské lidovky z magneťáku. K deváté večer začalo drobně mžít, ale nic, co by nás donutilo vstát od stolu. Bylo to fajn. Jen na mě, ivonce a sestře se předchozí divoký večer docela podepisoval.

A to ten den stále nekončil. Zatímco zbytek rodiny jel domů, my se tam s ivonkou jen otočili, trošku nahastrošili a jeli směrem k ní domů (táta potřeboval ráno auto), abychom se ještě v polovině cesty zastavili za kamarádkou míšou na diskotéku, kde dělala na baru. Inu, věkový průměr ihned o nějaký ten rok vzrostl, co jsme vkročili dovnitř, ale až do sálu jsme nešli. Co tam taky ve dvou lidech dělat. Nějakou čtvrthodinku jsme se tedy bavili u baru a pak se konečně vydali domů.

A dnes jsem si spal až do sytosti. Úžasný pocit.

před jedenácti roky | Akce Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | lukyn.v | před jedenácti roky

Prožranej, prochlastanej a prochcanej víkend, koukám. :-D

reagovat

2 | juneau | před jedenácti roky

Návštěva u jiné babičky dnes odpoledne a zase nějaké to deci červeného, no a co mě čeká za hodinku dvě? Tátovy narozeniny :)

reagovat

3 | Kurt | před jedenácti roky

Nepřestávej – Show must go on! :-)

reagovat

4 | juneau | před jedenácti roky

Litr vína pod kůží a jdeme koukat na perseidy.

Když reality-show, tak reality-show :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.