Pár slov ze záhrobí

Přemýšlel jsem o něm od desíti hodin večer, kdy jsem slupl tuhle hnusnou pilulku (hnusnou, opravdu) a začal se pokoušet o spánek… jenže…

Poučen z předchozího roku, čekal jsem noc plnou hrůzy. Nedostavila se, žádné extrémní halůze, ty byly nahrazeny trochu ujetými sny… popravdě, spíše jsem blouznil na hranici mezi sněním a realitou. Slyším pořád sprchu, ale přitom jsem někde jinde. Proberu se a ležím v posteli… super, skoro jsem usnul a takhle se proberu! A kdyby jen jednou… trvalo to asi dvě hodiny, v šest mě probouzí máma, abych si vzal prášky… pyžamo mám přilepené na tělo, propocené, mokré, stejně jako polštář, pokrývku… Je to drsný, jojo.

Jenže když pak k jedenácté vstanu, je mi fajn. Přežiju sprchu, ohřeji čaj, po třetím restartu spustím kompl a k příjemné pohodě film Jádro.

Stavy ze včerejška, kdy – jak jsem napsal ivce – kdybych neležel na gauči u televize, ležel bych na zemi kdekoli jinde, se neopakovaly. Ono včerejších 38.9 je stejně tuším můj osobní rekord. To už jsem přistoupil i na drastickou sprchu studenou vodou… nevěřil bych, že to někdy dobrovolně udělám, ale zážitek to byl. Chtělo se mi brečet, věř mi.

Teď tu sedím u klávesnice, polykám střepy po hrstech a už jich mám plnou hlavu… aneb jak také říci opisem to, že mě šíleně bolí v krku a třeští hlava Je mi také drsné horko, teplotu mám určitě… stejně jen přemýšlím, jaký film si teď po Monty Python – Time Bandits pustím… kouknu do svého seznamu. (po 10 minutach) No, moc jsem si nepomohl… Šílená – krásný, Štvanec, Trapped, Pán velryb…

No ale měl bych se rozhodnout rychle, začíná se mi motat hlava