Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Pařba jak zamlada…

Tož když mi před lety bylo 25 let, pozval jsem na narozeninovou chlastačku Hágena a Ondru z koleje a bylo to docela divoký. Teď, po letech, když na tenhle kmetský věk dosáhl i hágen, pozval na svoji párty i on mě. Jenže s tím je spojeno několik problémů.

Předně se mi blíží státnice. Ztratil bych tři dny. Pak si to také naplánoval v podkrkonoší, což je kurva daleko! No a – a to bylo asi nejvážnější – ivonka mě nechtěla pustit 🙂 Prej když jsem se s ním minule ožral, tak mi dohodil nějakou Brazilku a ještě mě pobízel, ať se s ní vyspím. Nevyspal jsem se s ní, ale pro ivonku to očividně není žádná polehčující okolnost. Takže řekla kategoricky ne, nikam nejedeš a já o tom raději měsíc nemluvil, abych ji nedráždil. Díky tomu na to zapomněla, ale výhra to nebyla – na termín oslavy se u nich doma totiž naplánovalo malování dvou pokojů a pokládání plovoučky v jednom z nich. Táta si vzal dovolenou, ivonka si uspořádala zkoušky a učení, a do toho já přišel, že přece … ale … to nejde … hágen má ten víkend narozky. A co teď s tím. Nechat ivonku, ať si náš pokoj vymaluje sama? Nebo ještě líp – ať nám ho vymaluje její táta? Nebo ať u její sestry sám položí plovoučku? Naposrání. Alespoň už ivonku přešel onen nezlomný zákaz, ovšem i tak jsem si párkrát vyslechl, že mi prostě nevěří a že si za to můžu sám. Potěší.

Nakonec se s malováním začalo o dva dny dříve, jeli jsme jak fretky vždy od rána do večera, až byly ve čtvrtek večer oba pokoje vymalovaný a plovoučka z 80% položená. S ivonicí jsme se na závěr večer opět pohádali (prostě ti nevěřím a můžeš si za to sám) a já ráno odjel s cestovkou přes záda vstříc … kdoví čemu. Po třech hodinách jsem byl v Kolíně, kde mě hágen s mildou nabrali na své cestě do Perníkova. Po třech hodinách chrápání byla jízda s nimi naplněná fórky a srandou, a šermováním s běžkama na pardubickém hlavním nádraží 🙂 Před ním jsme se nalodili do autobusu, hágen si mě s mildou nabouchal na jakousi mhd kartu a vyrazili jsme k němu domů. Jeho boj s elektronickou načítačkou jízdenek pak zkontrolovala revizorka, a pohrozila pokutou za to, že si tam nenacvakal i ony lyže, co jsme s sebou táhli. Ale milda to ukecal na domluvu a jelo se dál 🙂 Na bytě jsme pak probudili hágenova tátu, co vypadal (a byl) po jakémsi divokém tahu, tramp jeden 🙂 Hágen si sbalil sakypaky a už jsme frčeli směr… baumax, baumarkt a tak, protože dar od nich dvou pro třetího oslavence měl být smrček v koflíku. Ty tam nikde neměli, ale v jednom jsme koupili rýč, ve druhém koflík a smrček se ukradl kdesi v lesi u Trutnova 😀

Cesta z Perníkova do Rtyně v Podkrkonoší pak docela utekla, muzika nahlas, bloudění mechovem, hledání zkratek na Úpici a známá místa, kudy jsem v září s ivonkou putoval do Adršpachů. A byly jsme na Růžové chalupě. Tam majitelka s rodinou finišovala úpravy, sekl se trávník, opravář opravoval, a kluci spěchali ještě na nákupy do Trutnova. Tak jsem chalupu přebral já, nechal si vysvětlit ovládání sauny a úskalí koupání v krytém bazénu (ledová voda + střepy z rozbitých podvodních světel), a osiřel. Po nebi se honily mraky, ale chvílemi nádherně hřálo sluníčko… a tak jsem si vzal jednu z plastových židlí a usadil se doprostřed trávníku. Co jiného tam dělat, ani kafe nebylo. Ale paprsky mě nabíjely takovou pozitivní energií, že jsem se rozhodl zavolat ivonce. Jen jsem jí stihl říct, jak sedím na trávníku a krásně svítí sluníčko a už jsem dostal zjeba, že jí nemusím hned oznamovat jak fajn a úžasně se mám! No doprdele teda! Jen s největším sebezapřením jsem jí to rovnou nepoložil. Ale pak se mi smskou omluvila 🙂 Nestihl jsem jí ani odpovědět a před vrátky zaparkovalo auto a vystoupil nějaký týpek, jestli je tam prý babička. Asi majitelka. Pokrčil jsem rameny, že už jsem ji dlouho neviděl a týpek zase odjel. Neuběhlo ani pár minut a jiné auto a jiný týpek. Ten ale pro změnu mířil na narozeninovou oslavu, hágenův kamarád jarda, se kterým jsme se před vánoci potkali na koleji a dobře zablbli na n2n.

Celkem mě překvapil, netušil jsem, že někdo přijede takhle sólo (dojezd ostatních se čekal až kolem deváté večer vlakem). Ale během chvilky už byla chalupa zamčená a my mířili do hospody Na mýtě na jednoho Krakonoše. Po třech hodinách, čtyřech Krakonoších a jednom nakládaném hermelínu se kluci konečně vrátili a my zjistili, že v hospodě už dobu sedí i další dva hosté, co našli chalupu zamčenou a nezbylo jim než někde zakempit 🙂

A večer se začal rozjíždět … přes rameno jsem hodil tašku s foťákem, do jedné ruky vzal lahváče a do druhé lopatku na dřevěné uhlí a jal se rozfofrovat gril, aby mohli ti hladoví krci, co přijdou od vlaku až za tmy, rovnou zasednout ke grilovanému masíčku. Což se nakonec docela i povedlo 🙂 Navzdory mému očekávání dojelo i dost holek, ale ty hned zavalily gril jakýmsi nakrájeným lilkem, potvory.

No a pak už byl ten večer takový všelijaký … hovno si pomatuju a fotky mi moc nepomáhají 🙂 Jedlo se, popíjelo, furt od někuď někam chodilo, s někým o něčem mluvilo, sedělo u hágena v autě nebo podepisovalo na koflík se smrčkem.

Až bylo před půlnocí, všichni se nahnali do obýváku a hágen s mildou měli nějakou narozeninovou řeč, ale vůbec si nepomatuju, co říkali 😀 A tak se gratulovalo, líbalo a připíjelo. Došlo i na striptýz šou, ale tu museli oslavenci zařídit svými silami, neboť dostali epesní striptýzový trenýrky (a vycpali si je ponožkama!). Když koukám na ty fotky, jak tam tančili na stole a roztírali po sobě šlehačku … no přítomní gayové museli mít pěkně sucho v hubě 😉

Noc utíkala, muzika duněla, posedávání po gaučích a křeslech, nějaký ten tanec na stole po čtvrté hodině ranní a rozednívání před pátou. To už jsme tam zůstali snad v pěti lidech, polonazí kolem reprá(č)ků jako na nějaké technopárty, sem tam panák slivovice a nonstop litry vody (v mém případě), občasné chillouty venku pod modrající oblohou a řevem ptactva. Ranní Rtyně. Byl jsem unavený a ospalý, ale říkal jsem si kurva, hágen má pětadvacet, nebudu sračka a budu s ním pařit, dokud nepadne! A tak tam ten holomek sázel jeden song za druhým a profesionálně mixoval, zatímco se blížila šestá hodina ranní.

Ta byla celkem významná tím, že někdy před ní hágen s danem vyběhli z chalupy na mokrý trávník a po něm se po břiše fotbalově zklouzli, blázni 🙂 No přidal jsem se, co si budem povídat 😀 Třičtvrťáky zasraný, kozy vodřený, břicho upatlaný od hliny a trávy. Tu jsem ještě v sobotu vysypával z kapes a včera z telefonu 😀

Druhý epesní nápad byl test bazénu, někdy po šesté hodině. Ten byl opravdu strašně ledový, ale na hágenův popud jsem tam bouchnul jaksi rozvrkočený salto a šipku a svištěl do teplé sprchy. Ale co si budeme povídat, lízt o půl sedmé ráno po propařené noci do ledového bazénu, to nemůže říct každej 🙂

Po něm už se to tak nějak uklidnilo. Osprchli jsme se, posnídali a usadili se v obýváku k relaxu. A pak už mám na foťáku jen fotku sebe sama spícího v 6:51 na gauči 🙂

Jóóó, bylo to velký a mělo to pokračovat, ale já měl v plánu odjet v sobotu dopoledne vlakem domů. Ne že bych nutně musel kvůli ivonce, ale tak nějak jsem to bral, že když jsem jí to slíbil, tak bych to mohl splnit. A prací jsem byl zavalený taky dobře, takže kempit tam ještě dva dny nebylo moc reálný.

Ale já byl mimo. Ani nevím, jestli jsem si na vlak v 11:05 nastavil budík. Něco mě ale kupodivu probralo. Po třech hodinách spánku zírám na mobil a vidím smsku a zmeškaný hovor. Ivonka. Prý jestli chci pro mámu pokojovou kytku nebo řezanou kytku. Tak nějak mi v tom deliriu došlo, že bude den matek, a tak jsem inteligentně odepsal „Kytku.“ a zase usnul. No ivonka si myslela, že si z ní dělám prdel, tak mi zase zavolala … hovor to byl asi jako s mentálně retardovaným (co mi pak říkala) a já se ani nedivím, byl jsem vyřízený a úplně mimo. Ale tak nějak jsem si uvědomil, že bych tedy měl jít na vlak. Zvrávoral jsem se tedy ze svého lože/gauče a vratkými kroky vyrazil balit. V patře jsem vtrhl do pokoje se samými vstávajícími holčinami pro svůj bágl a vytáhnout ze ségry aspoň 500,– na vlak, protože 90% mých financí spotřebovala jistina na chalupu a já u sebe v danou chvíli neměl ani korunu. Doslova. No holky už vstávaly, nikde se na mě nešpulila žádná prdýlka v černých gaťkách jako o čtyři hodiny dříve při hledání plavek a osušky. Škoda.

Sestra nějaké $$$ našla, já si popakoval věci a vysvětlil jí, jak se ovládá sauna (byl jsem jediný, kdo to věděl) a vyrazil do dopolední Rtyně k 1.5km vzdálenému nádraží. Žádné loučení, šmahem pryč, abych stihl vlak. Tak nějak jsem si to v tom psychózním stavu vzal za cíl a držel se ho. A tak jsem se vláčel s cestovkou a nekončící škytavkou kamsi do neznáma a musel vypadat jak carskej důstojník po flámu 🙂

Na tom nástupišti kdesi mezi loukou a lesem jsem si regulérně sedl na zem, udělal si píšťalku ze stébla pampelišky a děsil dvě spolucestující čekající na vlak v bezpečné vzdálenosti. Mimo.

Rychlík Úpa dojel na čas, nalodil jsem se a svezl se na první sedačku, vytáhl z kapsy A4 s těmi pěti spoji, které na mě čekaly při cestě domů a študoval, na kdy si nastavit budík, abych náhodou nejel až někam do Pr… ahy. Potěšil mě sympatický průvodčí, který se snažil vykoumat, jak to mám udělat, abych na své trase platil co nejméně peněz. Mezi Prahou a Brnem totiž mám studentskou slevu, ale ze Rtyně fakt ne. A tak to po pěti minutách vyzkoumal, prodal mi jen lístek do Perníkova a tam jsem si měl koupit už zlevněnou jízdenku. Skvěle. Pokochal jsem se sněžnými vršky vzdálených Krkonoš a usnul. Budík mě probudil před Mechovem / Hradcem Králové. Přesedl jsem na osobák do Perníkova / Pardubic. A usnul. V Perníkově jsem se otočil pro další lístek a nasedl do ÉCéčka na Brno. A usnul. Panečku, to jelo tichounce a bez drncání. Před Brnem jsem se probral, pomohl spolucestující vystoupit z vlaku a nalodil se do osobáku na Ticho a tam přesedl do couráku, který mě konečně po pěti hodinách a pěti vlacích vysadil u ivonky.

Pařba jak zamlada. Sbíral jsem se z ní dva dny 🙂

A tak to má být, hágen!

| Akce Ze života | 2 komentáře

Komentáře (2)

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.