Páteční podvečer... musím něco dodávat?

Přišla sestra… „Podívej, co jsem našla, když jsem uklízela.“ Nevzrušeně se podívam na (rozlepenou) obálku, na níž je (mými) velkými písmeny napsáno ZÁVĚŤ. Žádná známka zájmu… „Nechceš si to přečíst?“ Nevzpomínám si, že bych kdy něco takového psal. Musí to být strašně dávno… „Ne.“ Znovu se zahledím na chladný monitor a mezi tóny nevnímané hudby se vmísí zvuk trhaného papíru z pod rukou sestry.

Provzpomínám-li se dnešním dnem, pak nechápu, z čeho je mi tak mizerně. Začnu-li ovšem skládat střípky k sobě, svoji logiku si to najde. Asi to jinak dopadnout nemohlo.

Mizerný spánek, hrůza z ranního zápočťáku z angliny… měl jsem vůli se to naučit, ale nějak… nevím. Šel jsem mrazem (natuty) ke škole a přemýšlel, jak moc mi nezápočet z angliny zkomplikuje život. Opírám se zády o stěnu před učebnou a smiřuji se s tím…

Minutu po rozdání zadání mi bylo jasné, že to nenapíšu. Máš-li 40b. max a 30b. min a v prvních dvou cvičeních ze čtyř máš sedm vynechávek, tak… jsi zoufalá. Byl jsem zoufalý. Whole-sale trade mi holky poradily, zbytek vynechávek jsem jakž takž doplnil postupným vzpomínáním. Zda dobře, to nevím… a naše milá profesorka nakonec obešla každého (z ~12) píšícího a podívala se na ta nejtěžší cvičení, jak je vyplnil. A poradila mu, pokud v nich měl něco špatně… překvapení na mé straně, chybku jsem měl v jednom čase (zbrklé přehlédnutí) a v tvorbě jednoho slova (konkurent = competitor). Tedy success.

Návrat na kolej, souběžně s jakubem jsem si sbalil cestovku (pro jednou i s noťasem) a vyrazil pomalým krokem na mhd. Tak těžký bágl taky otráví…

Se zuzkou metrem, dozvídání drbů, se zuzkou a čarodějkou vlakem… měl jsem v plánu číst si skripta sociologie, ale to bylo odkládáno až… až na to nakonec nedošlo. Zuzka byla po tahu a v klubíčku se snažila na sedačce pospávat,… až se divím, jak rychle mi cesta pro jednou utekla.

Vlak uháněl k bigcity a zuzka si položila hlavu na moje rameno. Tím mi celou cestu vyhrožovala… impulzivně, nezeptala se. Stejně jsem zašeptal „Můžeš.“ a dál si pročítal jednu (jedinou) stránku sociologie… Hluboké povzdychnutí…

S bigcity půl hodinky čekání na naše, se kterými jsem pak vyrazil na nákup dárků a žádný nekoupil. Překvapila mě také zima… vysočina je totiž zajinovatkovatělá. Nadhodil jsem to před holkama, že bychom mohli opět přijet na vysočinu a ona byla zasněžená (v praze 30°C ve stínu)… takřka se mi to splnilo. V dáli u obzoru mě překvapí ojíněné špičky bílých stromů. Tajemně a křehce krásné… za chvilku sem tam celý strom bílý. Vjíždíme do lesa… a vyjedeme do pohádkově ledového království, vše je pokryté krystalkami ledu, vše je bílé… a přitom nikde žádný sníh. S otevřenými ústy koukám z okna…

Po bigcity tedy chvilku chodím v růžových rukavicích sestry, což je krásná recese jen do té doby, dokud s nimi nezačnu mávat na kolemjdoucí lidi. Pak mě sestra s mámou donutí vzít si máminy, které jsou stereotypně černé. S těmi růžovými bylo větší vzrůšo.

Hyperaktivita… dotírám na sestru, škádlím ji, všelijak se pohybuji. A vím, že odměnou mi bude jenom hyperúnava… za svoje úlety mě sestra odmění koňarem do stehna a já poslední hodinu jen kulhám. Cesta domů, teplo a mručení motoru, doma chlad… a únava. Strašná.

Páteční podvečer… jsem naprosto vyřízený, nechce se mi nic než sedět. Vystoupám do svého pokoje pod střechou. Ten najdu úplně zavalený nábytkem a harampádím z protějšího pokoje, který sloužil jako odkladiště všeho možného a do kterého se chtějí nyní rodiče přestěhovat a udělat si z něj ložnici, aby je neustále nerušil hluk vody, když se my mladí vracíme z diskoték a podobně. Jejich současná ložnice je totiž vedle koupelny a jejich spánek je velmi nekvalitní.

A já stojím na prahu pokoje, do kterého si chci přivést ivku a nejsem schopný si ani položit na pracovní stůl nakoupené dárky… protože se k němu přes převrácenou postel a čtyři křesla prostě nedostanu. Zoufalství, apatie, letargie… s tím jsem začínal tento text.

Asi mi tohle psaní trochu pomohlo, přestal jsem na současnost pohlížet tak černě. Ani faktura za převod domény z jednoho registrátora na jiného – tvářící se celou dobu jako bezplatná operace – na půl tisíce mě už tak nerozčiluje. Vždyť v ceně je i prodloužení expirace až na jaro 2006.

Ivka do hodiny přijede… jdu se dát trochu do pucu a pokusit se můj pokoj nějak vyřešit.

Ale za týden už domů na víkend nepojedu.

před 14 roky | Ze života | 8 komentářů

Komentáře

1 | Jiří | před 14 roky

Prosimtě, odkud taháš obrázky.Ď.

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

jaky obrazky?

reagovat

3 | Jïta | před 14 roky

Nemyslí něco jako pozadí nahoře?

reagovat

4 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

Provzpomínám-li se dnešním dnem, pak nechápu, z čeho je mi tak mizerně.

tak teď mám genau gleich pocit. hmm, páteční podvečer. možná taky výhled na pracovní víkend, bez filmáku, bez kontaktu s lidma.. ee.. už teďka mám za sebou 20 her freecellu ;)

ale sestřiny růžové rukavice mě dostaly. akorát máš solidní sestru, do růžových rukavic mé sestry ruku nenacpu (ale tak mě napadá, že tohle asi nebyly kožené rukavice, were they?)..

reagovat

5 | juneau | před 14 roky

jita> mozna… odpoved je pak: http://deviantart.com

endlife> nepracuj tolik, utika ti mladi :) A byly to obycejne rukavice, ktere jsem ovsem po dvou minutach noseni spolehlive roztahl na dvojnasobek velikosti :)

reagovat

6 | jakub | před 14 roky | danielka.net

chlape ja verim zes tu anglinu dal… a nejak to doma prezivej, ja tu mam chvilema docela dusno…az to neni hezky…kua…

reagovat

7 | Lukyn.cz | před 14 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

Tak koupil's dárky nebo ne? ;) Ke konci píšeš, že ty nedárky nejsi schopnej ani položit na pracovní stůl… Leda že bych to chápal tak, že nejsi schopnej, protože vlastně žádný dárky nemáš.… Tím pro dnešek s detailismem končim. :) Zdar. P.S. V Praze je to čím dál lepší, co? I o víkendu… ;)

reagovat

8 | juneau | před 14 roky

jakub> sobota vecer, konecne se muzu pustit do svych ukolu…

lukyn.cz> vedel jsem, ze se nad tim kde kdo zamysli. Darky jsem v bigcity nekoupil zadne, ale z prahy jsem si dovezl ty, ktere jsem koupil v pondeli misto sociologie :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.