Plodný týden plný zápisků nekončí!

:music: Matchbox Twenty – These Hard Times. Pravda pravda, tento týden co den to zápisek. Hned se pozná, že mám volnější režim, ne-li přímo volno. Na kvalitně myšlenek zde prezentovaných se to určo odráží, ale to trápí čtenáře, ne autora :) Ten právě dopil dvojku bílého a je mu to putna :)

Což mě přivádí k druhé věci, a to že dobře od čtvrtka (je středa) jsem snad každý večer popíjel. Červené, růžové, bílé. :music: Breaking Benjamin – Until The End. A včera dvě řezané dvanáctky. V sobotu vlastně taky. No… co se v mládí naučíš…

To mě přivádí k zajímavé otázce: kdy jsem vůbec začal pít? Třeba pivo, bez kterého si táta nedělní oběd nepředstaví, jsem nikdy rád neměl. Popravdě – jakékoli lahvové. Po dvou locích mi nechutná. V hospůdce je to o něčem jiném :) Vtipné opakování historie – dokud se táta neseznámil s mámou, tak pivo prakticky nepil. Ale když k nim začal jezdit na oběd a bylo před něj vždy nesmlouvavě postaveno… tak začal :) Dokud jsem já nepotkal ivonku, taky jsem po hospodách moc necoural, respektive ne tolik jako pak. To je těžké, když má kamarádku šenkýřku a posedět si u ní na baru byla náplň většiny pátečních nocí :) :music: Coheed & Cambria – Feathers. Nakonec, abych to shrnul, od mládí jsem pil pravidelněji víno s našima. Obdobně s érou zdejších diskoték, kde se pila po litrech houba (červené s kofolou, poměr 3:2, 0.5l). Poslední rok gymnázia a několikrát do týdne šipky u bohouše s jedním až dvěma kousky (jednou jsem odešel ze školy ve dvě a domů přijel o půl deváté), tedy pivo jsem přece jen pil docela dost. Seznámení s ivonkou a počátek vinaření ve velkém. Jak řekla jedna postava v Bobulích: „Kdo nevypil dvacet tisíc litrů vína, není u mě žádnej vinař!“ Tak se snažím :)

A protože jsem dnes neskutečně unavený a na práci to už opravdu nevypadá, tak… si dojdu nalít další dvojku :) :music: Flo Rida – Low.

Jinak moc nepiju… v praze někam vyrazím tam jednou dvakrát za semestr a nijak mi to nevadí.

Takže tak. O čem jsem chtěl dnes psát?

Dopoledne jsem strávil v city, táta byl na poliklinice na převaze obvazu a já tak strávil dobře 2.5 hodiny v autě. Přečetl jsem celou mladou frontu. Produktivní ráno. Odpoledne v největším horku nastartoval křoviňák a dvě hodiny čistil divočinu kolem domu a na zahrádce. :music: KT Tuntsall – Saving My Face. Kvalitní únava se dostavila záhy. Průběžně se i do klávesnice něco nabušilo. Třešničkou na dortu měla být projížďka na kole, večerních deset kiláčků, ale na to již nebyly síly a znatelně se ochladilo, takže ani nálada. Po pár kilometrech návrat domů, večeře, vínečko… do postele padnu jako do temného oceánu.

Vzpomínám si na léto před třemi roky, co měl můj blog právě stop stav – objevila jej ivonka (po 10 měsících našeho vztahu) a byla to krizovka jak tehdá u Kuby. Když jsem chtěl něco napsat, psal jsem to na blog redakčního systému… a toto je ta zmiňovaná vzpomínka. S ivonkou jsme se tehdy starali o dům, naši byli u moře, sestra v norsku… dny plné práce a okamžitého usínání v půl deváté večer. Jako dnes. :music: Rise Against – The Good Left Undone.

To je asi tak vše.

před desíti roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | juneau | před desíti roky

Prej padnu do postele… ach jo.

reagovat

2 | glumet | před desíti roky

První polovina článku byla docela krizovka… :) po včerejší maturitní oslavě mi je tak, že jsem si odepřel i tu pitomou snídani a místo hlavy mi přes noc narostl velký bílý hrozen a… a on se tu začne rozepisovat o vínech a o tom, co kdy kde a jak vypil :-P

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.