Po dlouhé době na kole

Už sobota byla počasím krásná, to se odpoledne stavili naši se sestrou podívat se na Báru, a zašli jsme si společně na pívo. Teprve neděle ale měla přinést letní horko. Já na něj čekal už od šesti ráno, popíjel kávu a pracoval, až bylo někdy k půl deváté, holky vstávaly, a já si plánoval, kam vyrazím na dopolední projížďku na kole … nebyl jsem si úplně jistý, bude-li takhle brzy ráno dost teplo na vyjetí v dresíku, ale bylo to naprosto fajn. O půl desáté jsem byl na kopcích a mimo silnice si to štrádoval mezi poli obilnil, nad hlavou jen modré nebe, výhledy do daleka … Bylo krásně. Nejraději bych tam někde snad celý den jezdil dokolečka … cyklistická nirvána. Pak jsem změnil plány, neb jsem se trochu přiblížil k našim, a tak jsem přejel pár kopců, sesvištěl lesní cestou do údolí Svratky a byl ve své „rodné“ vísce. U našich jsem si odpočinul, vypil pívo, povykládal, a tak akorát vyrazil po asfaltu na jih za ivonkou na nedělní kančí řízky 🙂 To už jsem dorazil úplně vyřízený, formu opravdu nemám. Po obědě jsme se vydali za jejicho a pak společně k babičce, zpět jsme se stavili na jedno točené, a pak už jen já s ivkou a malou na večerní pívo (a Bářin předvečerní spánek) do hospody tady u nás. Byl nádherný teplý večer, Bára spala v kočárku, … a bylo nám fajn. Tohle byla neděle jak ze sna.