Po pěti týdnech

Další blognutí „Ach božínku, ten čas tak letí?“ Asi ne … jsem unavený a nechce se mi tu moc vysedávat, nemám co extra psát a pět týdnů nevrátím, abych si vzpomněl na to, co se dělo. Jediné světlejší výkřiky jsou chvíle, kdy jsem někde blbnul na kole, jinak 80–90% času trávím u pc. A stále bez peněz … pravda, nekupovat auto, tak jsem na tom jinak, ale … ale.

Před pár týdny mě dobře zbořil burčák. Asi. V pátek ho máma dovezla, dal jsem si tři vínovky a šel spát … druhý den práce kolem domu, řezání dřeva, a stolice velmi znepokojující konzistence. Jako kdybych se vychcal prdelí, byla moje oblíbená hláška. Tak stane se, burčáček, no. V neděli jsem pomohl tátovi se šalovačkama – to jsou 120×60cm velké dřevěné desky, ze kterých se sestaví „forma“ pro vylití betonem. Potřeboval je dostat na půdu strejdovy stodoly, tak jsem mu je od země strkal po šikmé fošně až nad hlavu, kde už na ně dosáhl z půdy a vytáhl si je. Každá (z asi 20) vážila nějakých 15–20 kil, a nebyla to žádná sranda ji od země dostat co nejvýše, stát na špičkách a konečky prstů ji tlačit po fošně nahoru … strhaný jsem byl jak kočka, a to doslova – tři dny jsem pak proležel v teplotohorečkách ještě s tím dědictvím burčáku, ačkoli to už mohlo být ze strhaného břicha při zvedání šalovaček. No týden jak víno, ještě že po mně nikdo nic nechtěl.

A víš co? No ano – to bylo to krásné babí léto roku 2011. Pár dní před víkendem, kdy jsem seděl od rána do večera u pc a ani nevyjel na kole, pak víkend, kdy jsem byl zapřažený u domu, pak tři dny v posteli a zbytek týdne u pc, a víkend, poslední hezké dny. Takže jsem i po tom všem hned v sobotu sedl na kolo a s janysem vyrazil do lesů. A pak už bylo hnusně. Tak jsem se na babí léto těšil, a tak krásné letos bylo.

S ivonkou jsme si také – poté, co jsem se dal dokupy – vyjeli na badminton do city, a při té příležitosti vyzkoušeli novou restauraci/picérku, která nás úplně nadchla. Na zdejší poměry pěkný podnik. A tak jsme tam tento víkend spáchalo sčuch, který jsem zorganizoval a kdy jsme tam nakonec zabrali 12 míst a díky bohu za rezervaci, v sedm večer tam nebyl JEDINÝ VOLNÝ stůl a ač poloprázdno, vše bylo rezervované. Po deváté už nebylo slyšet vlastního slova. Tom se bude za týden ženit, tak se tam vymýšlelo co a jak (nakonec jedu o víkendu do Brna loučit se s jeho svobodou do nějaké stripbaru, či co). Nemluvě o tom, že mám v pátek narozeniny. No uvidíme.

Hágen mi také připomněl, že v prosinci přijede do Brna Geťák, tak jsem si už také koupil lístek (a na tom sčuchu zjistil, že asi půjde i míra). To zase bude noc … hágen mě také namočil do zajímavé práce … [censored] … Každopádně – nuda to nebyla a nebude :)

Koupil jsem si na kolo novou pneumatiku, pěkně 2.1" širokou Schwalbe RocketRon … obul jsem ji dozadu a i když je na asfaltu pěkně líná, tak v lese je to držák jak pes. Takže plán je jasný – koupím si další, minimálně 2.25" (možná fakt až 2.5"), a tuhle dám dopředu … přede mnou jsou jen měsíce vyjížděk do lesů a luk, na jaře si na asfalt můžu koupit zase něco normálního. Dnes jsem si v odpoledním brejku vyjel do lesa a šlapu si to tak po lesňačce vzhůru, až najedu předním na kámen… „To zase bude drcanec,“ říkám si a s hrůzou zpozoruji, jak přední plášť ten šutřík spíš pohlitil, než aby na něm kolo poskočilo. „Já někde píchl a uchází mi přední kolo!“ Seskočil jsem a pomačkal ho a fakt, měkký jak prase, ale podle všeho „jen měkký“, ne píchlý. Ona už je pravda zima, mohlo být kolem 9 stupňů … takže by se vzduch v už tak měkké v pneumatice „trošku srazil“? No příjemně mi z toho nebylo. Tlačit kolo domů se mi nechtělo, a vracet se zpátky sjezdem a přední kolo v trysku žvejknout také ne. Zajel jsem do lesa prozkoumat jakési archeo vykopávky a pěkně se vyřádil … prodírání listím, kličkování mezi stromy, spadané větve … a v jednu chvíli jsem se šprajcl v kopečku, tak akorát na sesednutí a vytlačení kola. Tak si říkám „Sakra, vzadu mám obutí do nejtěžšího terénu, to bych mohl rozjet…“ A ono jo! Zabral jsem, vzorek se zakousl a já vyšlapal pár metrový kopeček hlubokým listím přes větvě a kamení … ani se mi tomu nechtělo věřit, na takovou trakci nejsem zvyklý.

Dost již o kolu, jdu se zabít k Capitánovi z Ameriky.

před šesti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.