Po roce zase s klukama u vody

Vojta si na poslední týden srpna naplánoval dovolenou a hodlal nás vytáhnout na Písňáky opakovat tamní legendární pobyt ve stanu u bývalého pískového lomu u Mělic. Ve třech klucích je to v půlce prázdnin fajn, ale co na konci srpna? Moc šancí jsem tomu nedával, ale pak nám na pondělí až středu nahlásili vysoké teploty, tož jsme se v neděli večer sešli u krbu a rozhodli se, že v pondělí ráno vyrážíme. A ne vlakem, ale raketou (můj veteránských pežot 205)! Svoji roli v tom měla spousta vína, magistr, pivo a slivovice. Malá noční pijatika.

V pondělí ráno rychle finišovat s pár pracovními povinnostmi a hlavně – vyměnit světlo u auta, neb jsem den předtím zjistil, že mi nesvítí jedna potkávačka. Tož jsme s vojtou půl rána zjišťovali, jak tuhle součástku v tom francouzském autě vyměnit bez fatálních následků. Jeden konektor vedoucí odnikud nikam jsme tam taky našli. Opraveno, brzy kvapem sbaleno a připraveno na výjezd v 11 s tím, že se cestou někde stavíme na jídlo. A v 11 dj oznamuje, že obědvá. Debil! Ale máma by ho asi bez oběda nepustila :) Inu, hodili jsme ivonku domů, pak vyzvedli dje a jeli do city do alberta nakoupit nejnutnější proviant a na benzínce benzín. Tam jsme narazili bečku a připili si na zdar akce a již vyjeli ostrým tempem směr Žďár nad Sázavou, Chrudim, Pardubice. Objížďka objížďky nás vyvedla kolem Hlinska někam doprdele, takže po dvou hodinách jízdy jsme ještě zdaleka nebyly na místě. Raketa si taky vybírala slabší den se svojí oblíbenou poruchou typu „jako by byl bordel v karburátoru“, takže náhodně během jízdy vynechával na zlomky sekundy motor (což se projevuje cukáním auta, jak náhle ztratí tah). Jenže fígl! Projevuje se to jen v nízkých otáčkách :) Takže je jasné, jak ta jízda vypadala… a s přihlédnutím k sjetým brzdám… prostě prdel :) Dj navigoval, ale spíš s vojtou čuměl z okna po babách, takže jsem si špičku v Chrudimi užil sám a před Pardubicemi ten zmetek regulérně usnul s mapou na kolenou, ale pže jsem tama jel před dvěma týdny, tak jsem jeho rady ani nepotřeboval.

A už jsme byli v Marina kempu! Zaplatili, vjeli do borového lesíka a velice snadno našli místo pro stan i auto – stanů tam bylo tak deset. Loni jsme obsazovali jedno ze dvou posledních volných míst. Slunce svítilo, ale čas utíkal a stan jsme postavili někdy ve čtyři odpoledne. Takže rychle k vodě! Obešli jsme opět celý lom na opačný břeh, cestou dali langoš a bernarda a brzy už se vyvalovali na naší oblíbené pláži. Jenže pátá hodina se blížila, slunce ztrácelo sílu a foukalo. Kurevsky dost. Jednak se zvedal písek, druhak byla zima. Ale voda byla dobrá, teplá a čistá. Zaplavali jsme si na ostrov a zpátky, dali pivko, dvě, tři, ale třeba na velký skokánek jsme toho dne ani nešli. Nepotřeboval jsem touhu zapojovat se mezi tamní profíky skákající figury, na které jsem zíral s otevřenou hubou :) Házení se smajlem nám taky chvíli vydrželo, ale do vody jsem už moc nelezl – na břehu jsem se nedokázal zahřát, a představy o nočním mrazu byly čím dál reálnější. K večeři jsme si dali klobásu a vyrazili opačným směrem zpět do kempu. Po sprše jsem netoužil, ve vodě jsem se vymáchal až až, a tak jsme si šli sednout k bufíku nad vodu na jedno pivko a dorazit se nabalenými řízky s okurkou. V jedné ruce řízek, v druhé okurka, a pivo před sebou. Večeře jak noha :) Lepší než další langoš nebo něco podobného. Ale co pak? Byla trochu zima, ale pivo z kempového bufetu zaručeně nejlepší z celého dne. Takže jsme tam seděli a dj donesl krabici se stolními hrami, kterou prozíravě přibalil – a za kterou jsme se mu smáli jen do té doby, než jsme zapařili člověče nezlob se jako o život. Napínavé hry. Kolem se hrály karty a podobné hry, takže jsme rozhodně moc nevybočovali. Až na to, že jsme byli jediní „kluci“ v kempu. Rodinné stany, malé stany s dvojicemi, spousta (!!!) stanů se dvěma třemi holkami, ale žádní kluci bez partnerek.

A tak jsem si všiml, že nás od jednoho ze stolů pod pergolou dvě hezké holky pozorují. Pár letmých kontrol a byly mi jasné dvě věci: ten zachycený pohled jedné z nich nebyla náhoda, a také… že upřeně kouká a usmívá se na mě. Ehm… co to? Co se to děje? Co to je za situaci, ve které už pár let nejsem trénovaný, neb jsem pod dohledem ivonky? S klukama jsme dál hráli člověče, pak přešli na karty, a slečna se na mě pořád koukala a přes kelímek s kávou usmívala. Kluci neměli o ničem ponětí, hra pro ně byla vším. Holky pak odešly, ale za chvíli se vrátili v teplejším oblečením, ovšem na nic už toho večera nedošlo. Ony šli spát do některého ze stanů, my šli spát také… někdy ke čtvrt na jedenáct. Byla zima a hrát karty do tří do rána nemělo smysl.

Myslel jsem, že usnu hned. Ale ouha. Jednak vojta s djem okamžitě začali chrápat, druhak dva kiláky od kempu vede hlavní trať Praha-Brno, která je v nočních hodinách očividně hodně vytížená a je to randál jako by ten vlak projížděl fakt blízko. Ze vzdálených stanů v kempu se ozývala živá zábava, z jedněch bližších zvuky nějakého zápolení se smíchem a nadávkami (patrně tam zlechtávali nějakou holku), a ze stanu nějakých deset metrů od nás byly vyluzovány neklamné důkazy něčí neskrývané rozkoše. Tuhle stanici jsem tedy chvíli se zájmem poslouchal a pak se probíral všemi zvuky nočního kempu, až jsem někdy později také usnul.

A před osmou byl vzhůru. Vojta už čumákoval a já se těšil na ranní kávu v bufíku. Sedli jsme si s ní pod pergolu do ranního slunce a ládovali se zakoupeným pečivem. Ranní program byl jasný – zakempit na pláži u kempu (nebudou tam i ty holky?) a do oběda tam pobýt. Tak jsme to i provedli a od devíti do jedenácti jsme tam blbli. Házeli si míčkem, třásli se zimou (ale voda byla teplá), bavili se s Davídkem, malým klukem, jehož kamarádi si tam z písku stavěli hrady a on se chtěl družit s námi. Takže mi půjčil konvičku a lopatku, protože jsem mu půjčil míček, a pak jsem se mu snažil chytit rybku, což mi taky vydrželo docela dlouho :) Na závěr dopoledne jsme přeplavali na druhý břeh (s využitím jedné mělčinky uprostřed jezera), na pláži se snažili nekoukat na dvě top-less slečny a vydali se zpět. A hurá do rakety a do Přelouče najít nějakou restauraci a bankomaty. Restaurace u penny marketu nám nabídla výtečnou vepřovou roládu se zelím a bramborovými knedlíky, po krátké procházce městem jsme i ty naše bankomaty objevili a market nám zajistil večeři na večer. A hurá k vodě, bylo teplo jak sviň.

Došli jsme opět na naši pláž na opačném břehu jezera, cestou do sebe nalili pivko a lehli k vodě. Já se nahříval, dj četl a když přišla vhodná chvíle, otestovali jsme s vojtou i tamní chatrný skokánek. Když člověk stoupal jen na správná prkna, tak doběhl až na jeho konec a brutálním odrazem vylétl do výšky a dáááálky a pak zajel do vody jak vandrák do putyky a ve třech čtyřech metrech pod vodou jel rukama v nějaké trávě… úžasné zážitky. Skákali jsme dost, ale hlavně normální skoky, na salto už jsem moc starý. I tak mě hlava bolela, nos plný vody, uši zalehlé… ale paráda. Opět plavba na ostrov a vegetění v soukromí, opět pivko na břehu, noviny a sluníčko, házení míčkem. Nádherný den… utahaný jsem byl jak pes, ruce nohy mě bolely, prdel jsem měl naraženou od nepovedené bomby, křeč v chodidlu z plavání. Pivo na cestu domů a v sedm jsme byli v kempu. Teplá sprcha přišla vhod, djův sprcháč taky, celí navoňaní jsme se vydali k bufíku na další pívo a sníst si večeři → dvě plata labužnických salámů a 12 rohlíků. Dva mi bohatě stačily, hlad jsem neměl, ale pívo mi chutnalo a pár jsem jich dal, dokud se nesetmělo, nevyšly hvězdy, neproběhlo pár kol člověče nezlob se, bufík nezavřel a mi nezůstali pod pergolou sami. Holky se neobjevily. A to i přesto, že jsem oné slečně řekl ahoj, když jsme se odpoledne v kempu míjeli a od jejich stanu jsem pak byl pod neustálým dohledem. Inu, na svém příchodu ze sprchy jsem si dal také záležet, aby byl patřičně „tak se myjí borci“ style :-D Ale večer byla zábava pouze na deskových hrách. Bylo to nakonec to nejlepší, co se mohlo stát. Rozhodně jsem neměl v plánu ivonce zahnout, to ani v nejmenším, ale proč se neseznámit s někým, koho stejně už nikdy neuvidím. Budou to zážitky, nové zážitky. Něco nového

A nakonec holky došly i s nějakým kamarádem. Toho si ta druhá hleděla, ale tehdejší moje fanynka si od nás vyprosila chipsy a nakonec se přidala k člověče. Což jsem měl ostatně celý večer v plánu :) Energicky mezi nás vlétla a pěkně si s námi pohrávala, hlavně s vojtou, který své zažívání léčil rumem a přestával to dávat. Byla s nimi legrace, po vyprovození kamaráda se přioblékly a seděly tam s námi až do čtvrt na tři, kdy jsme je doprovodili ke stanu a rozloučili se. Míša, Zuzana, sedmnáctileté ztřeštěné sestry. Nevím, jestli čekaly nějaký jiný vývoj noci, … možná ano, protože druhý den ráno si nás už nevšímaly :) Ale předbíhám.

My šli spát a já doufal, že mi předchozí těžká noc pomůže rychle usnout. Opak byl pravdou. České dráhy mi společně s aktivitou v novém sousedním stanu zaměstnávaly myšlenky a představivost. Čtvrt hodiny šustění spacáků a pak jakési čvachtavé zvuky… :-D Ale také jsem nakonec usnul a vzhůru byl už o půl sedmé. Nemohl jsem spát. Do osmi jsem to ještě nějak doklepal a pak vylezl, ačkoli jsme tentokrát chtěli vstávat až v devět. Kemp byl mrtvý, což mělo ten pozitivní efekt, že nás nikdo nemohl vinit z těch večerních nepřístojností … protože proč bychom vstávali po pěti hodinách? :) Nezapadali jsme do škatulek problémové mládeže. Ranní kávu nahradil ranní čaj a pesimistický pohled na zatažené nebe. Už v noci se nad obzorem blýskalo, ale nyní bylo zataženo a chladno. Aha. Co teď? Asi se sbalit a jet domů. Posedávali jsme se snídání pod pergolou, až kempem prošly i míša se zuzkou, ale ačkoli si nás asi všimly, nepřidaly se k nám. Divné, ale co se dalo dělat. Došli jsme ke stanu právě když začalo krápat. Takže rozhodnutí sbalit se a odjet bylo rychlé. Nacpali jsme vše do tašek a sbalili stan, až se raketa pod tou vahou zase prohýbala, dojít si opláchnout ruce a … nepůjdeme se rozloučit, navrhl dj? Šli jsme. Holky ve stanu snídaly a víceméně nás rozjařeně uvítaly, tak jsme tam s nimi půl hodiny seděli a povídali si, až nás přesvědčily že jejich strejda pilot psal, že se mraky rozejdou a bude svítit. A za tu dobu se mraky rozešly a začalo svítit. Pod pergolou jsme dali kafe a pak se rozhodli naposledy vykoupat, protože oskar to začal pěkně rozjíždět.

Ačkoli nás k tomu holky pořád přemlouvaly, ať ještě nejedeme, tak byly asi celkem zaskočené, když jsme se k nim přidali v cestě k jejich oblíbené pláži. Patrně proto, že se tam celé dny opalovaly top-less :) Nic jsme si s sebou nebrali, jen míček. Chvíli jsme s ním blbli v podezřele studené vodě, zatímco slečny zůstaly jen na pláži a opalovaly se. O nějaké vodní hrátky s námi nejevily nejmenší zájem… prý se musejí nejdříve pořádně nahřát na slunku. No, tak jsme se naposledy opláchli od písku, rozloučili se s nimi a odešli se do umývárek převléct. To byla také vtipná akce, … kdekdo by byl asi překvapený z vlezení mezi tři nahé kluky :) S raketou jsem se vypletl z bludiště borovic, kluci nasedli a na cestě z kempu jsme ještě pozdravili zuzku jdoucí po cestě a pak již směr jih přes Heřmanův Městec a po okreskách, abychom se vyhnuli Chrudimi, přes kterou se mi podruhé ve špičce jet nechtělo. Projížděli jsme neznámými cestami a hláškovali co to šlo, o zábavu nebyla nouze. V Hlinsku jsme zabloudili, pak zase courání po skoro lesních cestách při objížďce (a zběsilé couvání před tahačem dřeva), až jsme si v Maršovicích sedli za stůl a dali si cibulačku a svíčkovou :) Doma jsme byli za chvilku a bylo po výletě.

Letošní hlášky:

  • Jeden: Holba! Ostatní (unisono): Pivo z hor!
  • Přirážej!
  • (gorilí) Hu hu hu!
  • „Nemám mobil, mám opruzenou prdel!“
  • „Chlapi… radost!“ (líbezně)
  • „Děckááá…“ (z reklamy na vychytanou pikslu)
  • „Pivo nebo rum?“ „Ano!“

před osmi roky | Akce Cesty Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | -hgn- | před osmi roky

Vybornej report, zejmena kdyz jsem se dostal k odstavci s topless slecnami ;-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.