Pod palbou slunečních paprsků

Na zahrádku jsem si natáhl prodlužku a síťák a zatímco si tady ivka na dece kompletuje jakýsi herbář (pro sestru), já si zvolna bloguju. Hřející noťas na kolenou, bosé nohy v trávě, brýle na očích a pot na čele. Teda žádný kůlovní zážitek. A to jsem si ještě sestrojil stínítko (z motyčky a trika), aby mi nesvítilo přímo na noťas a ten se mi neroztekl před očima… obyčejně se přehřívá už jen z principu, a teď bych ho vystavil srpnovému sluníčku. Na modré obloze není vyjma několika světlých šmouh ani mráček. Jen ta rozpálená žlutá koule.

Ráno jsme se vydali na houby. A když ráno, tak v sedm ráno. Já, ivonka a máma. A ten košík zdravých praváků jsme donesli. Přišlo mi ale k smíchu, že do místních hvozdů, kde se za války skrývali partyzáni, lezeme chvilku po východu slunce, kdy je v lese ještě šero. A to už tam hodinu pocházel jeden soused a soukromě si to tam vysbíral. Lidí jsme potkali ale osm. Po deváté jsme byli doma, uchození a spokojení.

Jenže co teď? Je hic k zalknutí, už jsem tu regulérně zpocený jen z toho, že sedím na slunku a na stehnech mám noťas. Stejně se asi půjdeme někam projít. Večer slaví dj dvacetiny, bude se pít a hodovat. Díky vstávání před sedmou to bude asi trošku zážitek, ale to se teprve uvidí. Vyspím se a k obědu se sbalím a jdu na pracovní oběd. Teda… mám raději střízlivě uvažující zákazníky, než takové, kteří jako by mezi řečí rozhazovali bankovky. A už vidím, jak se s někým nad jídlem domlouvám o webu. S plnou hubou hranolek… aargh! To zase bude zážitek.

Potí se mi pupek. A všechno ostatní.