Pohádka na dobrou noc

To jsem tak šel jednou spát. V 0:02 si přitáhl pokrývku k bradě, a zavřel oči. V 0:23 jsem stále ještě koukal na obrysy nábytku v pokoji. Je-li člověk unavený a ospalý, po celkovém uvolnění mimických svalů prostě usíná. Když jsem já přestal svaly v obličeji, resp. víčka, ovládat, otevřel jsem oči a zíral před sebe. Spát se mi prostě nechtělo.

Možná za to mohlo to hrůzné smýšlení o posledních pár dnech na vypilování bakalářky, stejně jako mnohem zdrcující spočítání, že do zkoušky z matematiky mi zbývají přesně dva týdny. To by probralo i mrtvého, množství adrenalinu, co jsem měl náhle v krvi… a co pak dělat. Posadil jsem se, opřel o zeď, zapnul znovu noťas, winamp, RHCP Californication a brouzdal. Možná bych mohl lehce rozšířit info o naší obci ve wikipedii.

Ale je to na dobré cestě, po půl hodině s noťasem mi přijde, jako bych byl ospalý. K jedné hodině v noci je to docela úspěch.