Pohled do statistik

Kvůli čemusi jsem vlezl do statistik návštěvnosti a napadlo mě nechat si vyjet přehled pro tenhle blog. Protože … už to není, co to bývalo. A na návštěvnosti/čtenosti se to samozřejmě projevilo. Od poloviny minulého roku (od léta) neustálý pomalý pokles. Před lety průměrný počet návštěvníků kolem 150 denně, nyní kolem 50, a to jen ve světlých chvilkách autorovy střízlivosti.

Souvisí to se změnou životního stylu. Zatímco posledních pět let života jsem trávil porůznu v praze, ve škole, ve vlaku a v patřičných ročních obdobích i blbnutím po venku, pak na jaře 2009 došlo ke změně. Skončil jsem poslední regulérní semestr, přišlo léto. A dohánění pracovních restů. A práce na dalších věcech. Práce. A práce. Nakonec, nic zvláštního, rodiče mě nemůžou živit do třiceti, že :) Ale celé dny jsem trávil u pc a přestal jsem mít chuť blogovat. A ubylo námětů. Jednotvárný život, z postele k hrnku s kávou, monitor, oběd, monitor, večeře, monitor, den v prdeli. Září a začátek práce na implementaci e-shopu do další firmy, neuvěřitelná spousta práce se synchronizací dat a všeho ostatního, ale hlavně … skončila škola. Už jsem do ní nechodil, neměl jsem žádné předměty. Život se stal ještě méně zajímavý, sezení doma nebo na koleji, monitor, monitor, monitor. Ta spousta práce mě ubíjela, na podzim 2009 fakt vzpomínám nerad, zvláštní šedá doba. Pětadvacáté narozeniny spojeny se subjektivním pocitem životního předělu a hovno, nyní stejné mezičasí jako tehdy. Dokonce je to ještě horší, protože dokud jsem jezdil do prahy, tak jsem trávil hafo času mimo domov. Zatímco poslední měsíce, někdy od prosince, sedím prakticky pořád jen doma … u rodičů. U monitoru. Den žije s jeho modrou diodou.

Depresivnost tématu umocněna hlasitou hudbou.

S obavami jsem v pondělí posílal vedoucímu současný stav diplomky. Nebál jsem se ani tak o její kvalitu, ale o odpověď Tak fajn, ve středu přijďte a podíváme se na to. Na vlak → 4h → Praha → 30 minut s vedoucím → na vlak → 4h → doma. Mám tisíc lepších způsobů, jak strávit středeční odpoledne. Ano, samozřejmě, v 985 vystupuje monitor.

Ivonka onemocněla. V úterý večer jsem k ní vyrazil a tak trochu se o ni staral, minimálně jako psychická podpora. To mi jde :) A zatímco ona celou středu zpracovávala prezentaci na čtvrtek, přes kterou (a s ní spojené školní povinnosti) nejel vlak, já se zabydlel v houpacím křesle u malého stolečku a v pozici chromého orangutana taktéž pracoval. Přibližně v čase konzultačních hodin mého vedoucího došel jeho e-mail … jak jsem zahlédl notifikaci, nadskočil jsem nervozitou a strachoval se, co v něm bude. Holt jsem s té sorty lidí, co čeká vše špatné a tak můžu být jen příjemně překvapen. A já byl příjemně překvapen. Vedoucí je s textem poloviny diplomky spokojen (padlo i slovo perfektní, heč!) a navrhuje několik dalších možných postupů a pod. Tak teď už jen … postoupit dál. Stránka s číslem 46 si už svlíká podprsenku, nestyda jedna.

Windows 7 mě neustále překvapují, v pozitivním směru. Na mém 24 palcovém monitoru mám často otevřeno hafo oken, takže už jsem se musel naučit všechny ty skvělé klávesové zkratky typu Win+D a pod, ale funkce Aero Shake mě fakt dostala → stačí na takto přecpané ploše chytnou okno aktivního programu myší za ten horní pruh a „zatřást“ s ním, respektive cukat s ním ze strany na stranu. Vede to k tomu, že se všechna ostatní okna minimalizují a jen to, s nímž třesu, zůstane na ploše. Skvělý :)

Před rokem jsem tvořil web pro jednu obec v okolí. Doménu s jejím jménem měl koupenu nějaký spekulantík a měl u ní uvedenu částku 999 Kč. Tak jsem mu napsal, že mám o doménu zájem, ale cena je přemrštěná. Odepsal, že tato částka již neplatí, že v současnosti si jí cení na 2500 Kč. Co mi zbylo, že… hodil jsem pětku a šestku a napsal mu, že nabízím 500 Kč :) Čímž naše komunikace skončila. Pro obec se koupila doména ve tvaru „obec+název.cz“ za 250 Kč a víc se to neřešilo. Rok se s rokem sešel a ta původní doména je volná. Spekulantovi to holt nevyšlo. Kdyby mě poslechl, mohl mít 500 Kč a užívat si někde v Karibiku.

No, káva dopita … jdu se pustit do praktické části diplomky. Za 45 dní bych to zvládnout mohl. Jiná věc ale je, jak se pak za měsíc naučím ke státnicím. Pokud jsem na bakaláři ještě něco uměl, tak na magistrovi jsem už sral na všechno.

před osmi roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.