Polonahej ve vlaku, a žádné vzrůšo?

[ Ve vlaku jsem psal, a tady u pc jsem polonahej. Aby bylo jasno ;) ]

Konečně na cestě domů. Respektive k ivonce. Těžko rozlišitelná výše užitku :) Ale o to nejde. Blognutím si ukrátím poslední půlhodinu cesty, která je dnes opravdu dlouhá, protože dobrých 40 minut jsme stáli před kolínem a čekali, až si chlapící na nádraží poradí s výpadkem elektřiny a počítačové sítě. Lepší čekat, než se čelně setkat s nákladním vlakem.

Včerejšek byl úžasný. Od devíti jsem se učil statistiku, pročítal teorii. Příjemný dojem, že to nebude asi tak těžký. Pak zjištění, že se testy vypisují centrálně, tudíž náhodně. Statistika je totiž zkouška, kdy musím jít k profesorovi, kterého jsem měl na přednášky, nemohu si vybírat. A ti občas i tvoří varianty testů – a co si budeme povídat, někteří mají oblíbené příklady a pak se písemka píše jedna radost, když tak trochu víš, co tě čeká. Jenže tak to tentokrát nebude a test dostanu asi od nějakého doktoranda, a pouze na ústní se setkám se svou profesorkou, která sice nebohé studenty dusí klidně hodinu, ale za to vyhazuje jen naprosté blbce. Takže musím napsat test :)

Inu, jistota nových testů mě lehce rozladila. Chuť jsem si spravil u referentky, která mi zrušila jeden ze dvou předmětů, protože toho mám prostě moc a bohatě mi stačí chodit do školy na ten druhý. Můj rozvrh se tedy scvrknul na tři hodiny (časově) v úterý odpoledne. Že mi závidíš? Tak čti dál.

Na kvalitní naučení statistiky mám tedy dvacet dní včetně dneška. Juj. 31. října vylezu z kabinetu statistkářky a bude přede mnou devatenáct dní na brilantní naučení matematiky na druhou zkoušku. 19. listopadu vylezu z kabinetu plného matematického dusna a bude přede mnou jedenáct dní na dopsání bakalářské práce, neboť na konci listopadu ji můj vedoucí očekává k nahlédnutí. Ono ti to asi nepřijde, protože tady budu psát především o různých flákárnách jako nějaké té hospodě, výletu, koukání na film… což je prostě jasné, protože nebudu psát o tom, jak jsem se sedm hodin učil, raději napíšu o tom zajímavějším. Takže uvidíme.

No a v rámci výuky jsem si včera nainstaloval SAS, statistický program pro složitější výpočty, který jsem používal už před rokem při práci v semestru. Jenže… to jsem měl Windows XP. A na Vistách tento program nespustíš :) Jak já střídavě nadával a nemohl uvěřit… depresivní odpoledne, jen co je pravda :) Nakonec jsem na kolejní síti našel Virtual PC, instalačku XP, vytvořil si v počítači virtuální počítač, na ten nainstaloval XP, a do nich nainstaloval SAS. Absolutně úžasné, tři hodiny byly v prdeli. Bez SASu bych byl ovšem docela nahraný, takže na to tak jako tak muselo dojít.

Večer jsme se s ondrou sbalili a vylezli do posl patra za sestrou a koukli na film Blades of Glory, což byla tak nechutně trhlá komedie o dvou rivalech v krasoblusení, kteří se jednou porvali na ledě, dostali doživotní zákaz a jedinou možností pro ně byla soutěž párů :) Lochec až běda :)

Dnes od rána učení, ty tři hodinky do oběda, občas proložené zkoumáním Vista gadgetů (takové ty zbytečnosti po ploše), oběd a odjezd na vlak. Nevím proč, ale jak jsou na hlaváku ty dvě dlouhé řady pokladen přepůlené schodištěm do vrchní haly a k nástupištím, tak jedna polovina byla komplet uzavřená a v druhé byly otevřeny jen tři pokladny, kde u každé stála asi tak dvacetihlavá fronta. No děkuji teda, vlak mi jel za deset minut, ale rozhodně bych ten čas nemusel strávit čekáním na lístek. Stál jsem tam asi minutu a všiml si malé cedulky, že vnitrostátní jízdenky lze koupit i v bývalém info koutku + šipka. Sledoval jsem šipky. A došel do rohu haly do prázdné místnosti, kde čekaly tři přepážky. Na dotaz, zda tam prodávají jízdenky mi paní odpověděla, jestli to vypadá na buřty, potvora jedna :) Tak jsem si koupil lístek a šel zpátky kolem těch tří dlouhých front. Na konci jedné stála sličná svlečna, poklepal jsem jí na rameno, zeptal se, zda chce znát tajný tip, a ukázal jí ony přepážky na konci haly :) Nadšeně poděkovala a vydala se tam, zatímco já vyrazil k vlaku.

Díky tomu stání před kolínem jsem měl o hodinu navíc na statistiku, takže jsem si tu listoval učebnicí a škrábal výpočty do bloku, podpořen jedním redbulem… dnes jsem toho udělal docela dost. Ale pořád málo. Ale kdybych neblogl teď, tak bůhví kdy bych měl znovu čas. Takže tak, za chvilku už budu u ivonky. Jízdenku mám dokonce o pár zastávek dál, to mě totiž ta paní s buřtama tak vyjančila, že jsem ani nevěděl, kam vůbec jedu :)

před desíti roky | Jarov VŠE Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | lucka | před desíti roky

tak přeju hodně síly a pevný odhodlání…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.