Poslední víkend jara...

Za staženými roletami (žaluziemi) mi přechází slunce a škvírou mezi okny mi sem na pokoj duní šaliny z ulice. Praha je rozpálená a každým dnem to bude jen horší. Nějak jsem to neodhadl a nepřivezl si dost letního oblečení… ani nevím, jestli nějaké mám. Minimálně po jedné skvělé letní košili se mi bude celý týden stýskat. Nebo ve středu podniknu útok na NewYorker.

Vrátím se k nadpisu (a od RHCPThe Killers)… semestr se přehoupl do 11. týdne, za tři týdny skončí a začne zkouškové. Zítra píšu ze systémové analýzy. Za týden z němčiny (strach? ano), za dva týdny bakalářka z matiky (strach? ANO), a pak, po těchto prvních vlaštovkách, týden co týden test či zkouška jak na běžícím pásu. V nejkrásnějším období roku jsou studenti donuceni zalézt do temných pokojů se staženými roletami, aby je ruch a šum před okny nerušil. Víkendy jsou holt na učení více než vhodné – nekonají se během nich zkoušky :)

A protože tento týden byl asi opravdu poslední volný, blognu si o něm, ačkoli mám minimálně 3 jiné věci na práci.

Pátek

Vstávám v sedm, venku ještě pomalu pod nulou a mě děsí představa dvoukilometrové cesty za starostou na kole. Do osmi hodin se ale docela oteplí, svěže modré nebe, dlouhé ranní stíny po loukách, spousta odstínů světle zelené barvy všude kolem… do báglu beru foťák a vyrážím na válečnou webdesignerskou poradu. Co naplat, web vesnice je moje dítko a srdeční záležitost.

Poté se na kole courám vesnicí, abych nabral hezké záběry do virtuální prohlídky a s drzou sebedůvěrou vyjíždím jednu strmou louku, z jejíhož horního konce bude určitě krásný výhled / záběr… a když už jedu skoro krokem a zabírám takovou silou, až bych skoro řidítka utrhl, tak náhle se zachrastěním řetězu prošlápnu naprázdno a div nespadnu z kola :) Dodřel jsem si pěkně ruku, ale hezké fotky udělal a mířím dopolední vesnicí domů.

A uvědomuji si, že ono zachrastění nebylo jen přeskočení řetězu, ale nějakým defektem v ose šlapátek. Začnu-li totiž zabírat, půlka prvního záběru je naprázdno a teprve pak začnou šlapátka táhnout. No skvěle, říkám si, to jsem zase něco posral… zabíral jsem takovou silou, až mému x let starému kolu konečně bouchly saze. Všechny dosavadní poškození byly různé drobnosti, co se daly nějak vykutit a s jistou ohleduplností i tolerovat, ale tohle vypadalo na výměnu středu šlapátek, resp přední přehazky. On si možná člověk řekne šlápnout naprázdno, a co jako?, ale pokud to nečekáš, můžeš klidně padnout na držku nebo minimálně ztratit rovnováhu. A s každým rozjezdem s tím počítat, to je taky opruz.

Ale jet se v pohodě dalo, dojel jsem domů a chvíli seděl u pc, abych po obědě vyrazil za ivonkou. Bylo krásně, sedl jsem tedy na kolo místo abych jel smluveným autobusem. Opět fotím krásné jaro ve vesnici, frčím s větrem v zádech a pak po takových sedmi kilometrech se mi střed zadní přehazky (jak jsem postupně zjistil) kompletně rozesere a já pět kilometrů před cílem své cesty sedím na chcípajícím oři. Naprosto jsem nepředpokládal, že by se v průběhu cesty tohlo poškození vyvinulo z docela neškodného v naprosto směšné – tedy že zůstanu stát u krajnice s nepojízdným kolem (resp pojízdným pouze z kopce). A tak jsem tak u té krajnice stál a už už vytahoval mobil, abych zavolal ivonce, zda má doma auto, do kterého bych kolo narval a zbytek cesty se nechal vézt, když mě na kolej dojel bratranec vojta mířící za svou slečnou do vesnice po cestě.

Stále jsem byl ještě pojízdný, z takových 10 šlápnutí jich polovina i zabrala, ovšem naprostá nevypočitatelnost, kdy i to nejlehounčejší našlápnutí vyjde naprázdno a kdy opravdu posune kolo o metr vpřed, dělala z následujícího kilometru, kdy jel vedle mě, jednu dlouhou vysmátou bezmocnou křížovou cestu. Zatímco po cestě (kolem řeky, tedy neustále po rovince či mírně z kopce) jsem jednu nerovnost s chrastícím řetězem překonal, příští už jen tak tak, tak další asi 30 metrové mírné stoupání skončilo potupným tlačením, jako bych byl naprosto chromý. Alespoň jsem se tomu měl s kým zasmát, nakonec mi ani nic jiného nezbývalo :) Setrvačností projíždět vesnicí a snažit se dělat, že schválně jedu tak pomalu… to byla sranda :)

Ivonce jsem zavolal, auto neměla, k ní to byly tak tři čtyři kilometry, nasedl jsem tedy na tu svoji herku a statečně pokračoval v cestě. Pomalinku, polehounku… protože pomalu to docela šlo a sem tam se (nelogicky) chytl i nějaký ten zvláštní převod (1–8,3–4,…), až jsem v následující vesnici došel ke zjištění, že na převod 1–3 (a rychlost tak 5km/h) lze ještě jakž takž pokračovat. Při téhle rychlosti (či otáčkách zadního středu?) jsem byl schopen vždy tak těch pěti až deseti lehounkých záběrů dosáhnout a hned to bylo lepší :) Nakonec, v cestě mi stál už jen velký kopec, takže bych jako líný debil ani vypadat nemusel, kdo by se v tom horku do kopce hnal, že? :)

Pomalu jsem jej vyjel, až mi tak deset metrů před vrcholkem šlapátka opět ujely a já musel sesednout, nebo by si mě gravitace podala sama, a zbytek vytlačil… nasednu, odšpíchnu se nohou a setrvačností se rozjíždím z kopce, kde mi dává přednost auto na vedlejší silnici… a já kolem něj v těch 3–5km/h projíždím a nešlapu, protože vím, že to nemá cenu a snažím se mu dát nějak najevo, že nejedu tak pomalu, abych ho brzdil, ale protože to prostě jinak nejde :) Z kopce to pak vytáhnu na hezkou rychlost a na jeho úpatí brzdím před domem ivonky. Vždy jsem dojel zpocený z té půl hodinové cesty o průměrné rychlosti kolem 30km/h, tentokrát jsem neměl kde se během té hodiny a půl zapotit :)

Tak tohle bylo velmi, ale velmi vtipné páteční odpoledne. Večer byl k pláči, neboť posezení v hospodě se zvrhlo ve strašnou pitku (njn, když se kamarád taky za týden žení), až i taková výdrž jako já klečela v noci nad kbelíkem a snažila se všemi možnými způsoby dostat ten alkoholický koncentrát ze žaludku pryč, aby se o to tělo později nepokusilo samo. No nepovedlo se, tělu se do toho v průběhu noci taky nechtělo, a ráno jsem se probral svěží jak kdejaká moderní intimka. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem z alkoholu zvracel a ani po téhle šílené noci se na tom nic nemění :)

Sobota

Odpoledne jsme se zajeli pokochat panoramatem místní hradní dominanty z jedné hezké vyhlídky, kde jsme dobrou půl hodinu jen seděli nad skálou. Ostatně, jako kdysi na podzim (ale jak koukám, tehdy jsem o tom nepsal).

obrazek

Později návrat domů, kde jsme důkladně naplánovali nadcházející víkend v praze, což bude určitě skvělá akce. Při cestování po pamětihodnostech a zajímavostech využijeme i jeden z přívozů přes labe :)

Večer koukání na Terminál…

Neděle

Ráno jsem konečně sedl k matematice a procházel si spočítané příklady. Přípravu mám kvalitní, tak ji stačí jen využít. Bude to jízda :) Dnes už se k tomu asi nedostanu, ale zítra ano.

Odpoledne se na návštěvu stavila tetička se strejdou, jen tak na pokec, tak jsme se sesedli na sluníčku zahrádce a nechali si spálit tváře jak nějací čuníci :) Takový opravdu odpočinkový den (ještě kdybych tak měl po čem odpočívat :) ), k večeru jsme si s ivonkou zapálili ohníček v krbu a opekli si k večeři kabanos, k tomu jakýsi lokální celozrný chléb, spousta zeleniny, bílého vína… kdyby jen člověk pořád nemyslel na to, jak musí další den do prahy (já) / na brigádu (ivík).

Večer Horší už to nebude, u kterého mi ivonka ovšem navzdory všem kvalitám usnula :)

A dnes?

Vstávání dříve než obvykle, přesto jsem nemohl dospat (kvalitně a dlouho jsem spal celý víkend) – poprvé jsem se probral v 3:46 :) Cestou na vlak jsem hodil zadní kolo do koloopravny, jistá šance na bezbolestnou opravu tam je, tak snad to klapne. V couráku jsem nedělal vůbec nic. Absolutně se mi nic nechtělo. Jen jsem koukal z okna. V rychlíku… jsem si chvíli četl jednu z mnoha knih, co jsem dostal k svátku, usínal, pozoroval korejce usínajícího vedle mě (poloha klátící se budha 1000× za sebou), koukal do krajiny… produktivní cesta.

Praha. Škola. Kolej. Úža.

před jedenácti roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | frettie | před jedenácti roky

zajimavy, btw: slusi vam to :)

reagovat

2 | ailyn | před jedenácti roky

myslim, že historicky první zveřejněná společná fotka… či se pletu? ale máš vkus, june ;-)

reagovat

3 | juneau | před jedenácti roky

První není :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.