Pověděla mi příběh

Potřeboval jsem vstát brzy a vydat se do Národní knihovny pro knihy nutné k jednomu referátu. Skutečnost, že je do neděle všechny tři stejně nepřečtu, je zcela irelevantní. Po dlouhé době jsem se svezl metrem a místo na Staroměstské se vynořil na denní světlo uprostřed Václaváku. WTF? Fail! Zaregistroval jsem se, dostal kartičku, na fotce vypadám jak deviant, objednal jsem si knížky a jel zpátky na kolej. Tři hodiny bych tam musel čekat na jejich vydání. Staré město … uličky, kterými jsem nikdy nešel. Zima a paprsky slunce. Návrat na kolej, káva a hektická práce, příprava na seminář z dějin.

Když už se mi ráno podařilo blbě vystoupit z metra, tak mi odpoledne pro změnu začne hořet šalina. Na nákladovém nádraží jsem zvedl oči od knihy a z boku vagónu se valí bílý kouř. Brzy bylo štiplavo i uvnitř, na zastávce jsem vyskočil a ani se moc neohlížel. Řidič z toho moc vzrušený nebyl, mlátil nějakou tyčkou do podvozku a navzdory očekávání to pomohlo.

I seminář celkem utekl, jenže místo návratu na kolej na mě čekala cesta do knihovny pro objednané knížky. Před východem z budovy jsem stihl zaregistrovat poutače na přednášku nějakých odborníků z Googlu v Likešově aule, ale to se už přede mnou objevila drobná dívka, oslovila mě jménem, do ruky mi vtiskla psaníčko a zmizela. Pronásledovat jsem ji nechtěl, dál jsem mířil k šalině a marně se snažil vylovit z paměti, jestli ji znám a pokud ne, tak zjistit, jak mohla znát moje jméno a podobu. Ve vlhkém chladnu sychravého večera jsem rozložil lístek, na kterém byla webová adresa a devět číslic. Katty. Web z dávné minulosti, webring kolem crazy webu. Očividně dávná kamarádka studující stejnou školu. Ale po šesti sedmi letech jsem si již nepamatoval nic. Jen nedávnou návštěvu jejího již roky opuštěného a prázdného webu. Ale jak dobře jsme se znali nebo jak moc si byli blízcí … nic. Večerní Praha, mrholení na Mariánském náměstí, knihy v batohu a cesta na kolej.

povim ti pribeh

story of my life

kdyz mi bylo asi patnact, tak jsem na internetu narazila na jeden web. byly to osobni stranky nejakeho kluka…

A minulost se rozplétala jako dlouhé havraní vlasy. Šest let jsem o ní nevěděl, ale ona mě z paměti tak úplně nevymazala. Nastoupila na VŠE. Časem narazila na můj blog a mé psaní jí bylo povědomé. Také si všimla, že na její zavřený web zavítal kdosi ze školní sítě VŠE. Bohužel, přeložená IP ve statistice vydala i můj xname, vyhledala si mě v ISu a shoda jmen dodala jejímu přesvědčení váhu. Opravdu by mohla s dávným kamarádem studovat na stejné škole? Adresa, kam si nechávám přeposílat poštu a která obsahuje moji starou přezdívku, jí vše potvrdila. Měla moji 10 let starou fotografii, vyhledala si můj rozvrh a před týdnem si na mě zkušebně počkala. Ale až po týdnu přistoupila k překvapivé akci, kterou jsem popsal výše. A tak jsem držel v ruce lísteček s ICQ číslem a požádal jej o přátelství.

povim ti pribeh

Démonický začátek dlouhého rozhovoru. Ponoření do let, které jsou nenávratně ztracené. Staré weby, stará přátelství. Mezi psaním jsem procházel archive.org kvůli jejímu webu a můj vlastní starý web, stále funkční a od roku 2003 netknutý, pouze zamčený pod třemi hesly. Návrat, volver, return. To nejsou ta hesla.

Bude půl třetí v noci. Půjdu spát.