Poznávám nové dimenze únavy

Zatímco poslední týden plním tento blog jen technickými blbůstkami (btw: týdenní výročí domény), tak nyní začíná éra ježdění na kole. A víš v co doufám? Že skončí nejdříve v říjnu. Moje zapálení pro toto hobby je neskutečné. Moje vysílení tímto hobby je taktéž neskutečné.

Nechci si tu hrát na člověka, co objel za den republiku případně z tebe tahat soucit nad znaveným tělem. Nebo chci a touto větou se to jen snažím negovat :) Vyber si.

Pravdou je, že jsem strhaný jak pes.

Ranní projížďka do dvanácti kilometrů, z toho úvodní čtyři jen do kopce. Nešetřil jsem se, zdánlivě plný sil. Jel jsem ovšem s foťákem a hodlal tím naplnit web vesnice jako tip pro cyklovýlet. Každého půl kiláku tedy zastavuji a fotím. Tímhle stylem bych snad ujel sto kiláků bez známky únavy… jo, naivní, já vím. Ale bylo ráno, bylo krásně, bylo teplo, měl jsem s sebou vodu a jednu mysli fitnes, pro kterou jsem stejně v té hodině a čtvrt jízdy nenašel vhodnou chvilku. Dotrajdal jsem domů, uvařil si oběd… samozřejmě ohřál to, co mi máma nachystala. U špaget můj kuchařský um končí. Zatím mi to bohatě stačí.

Po jídle vytvořím ten cyklotip, trochu se ponořím do zdrojáků a upravuji zastaralé konstrukce, jenže kvalitní výsledek mého snažení mě natolik potěšil, že se okamžitě rozhoduji k jiné cyklotrase: kolem přehrady. Tipuji ji na 35 kiláků: 2 rovinka, 1 kopec, 4 rovinka, 5 kopec, 1 klesostoupání, 6 žůžo klesání, 2 rovinka, 2 rovinka (to jsem se vracel, jel jsem se kouknout až k vodě), 4 rovinka, 1 stoupání, 1 sjezd, 1 stoupání, 1 sjezd, 1 rovinka, 1 sjezd (1 kopec ze začátku, ovšem tentokrát v opačném směru), 2 rovinka… čísla nesedí, ani to nepočítám, ale přibližně tak vypadala trasa. Opět bez jakéhokoli oddechu vyjma zastávek pro jednu dvě fotky. Úvodní hodinu jedu buď po rovině nebo do kopce. To nejtěžší na začátek, proč ne… celkem pohodovou stezkou kolem vody se hodlám vracet, až budu ke konci unavený. Celkem logický postup.

A samozřejmě také počítám s tím, že v 5:07 odp. budu ve stejných místech, kde jsem byl stejnou dobou včera ;) Proto se jedu kouknout opuštěnou cestou až k hladině přehrady v místě, kde řeka přechází v jezero. Dva kiláky k vodě, tam si požitkářsky vychutnám ten kousíček mysli fitnes… ale pozor: 1500 kilodžaulů! To si nechám líbit, energie se hodí. Vzpomínám, že jednou tato cesta končila pod vodou už 100 metrů od začátku. Stačí, aby se hladina zvedla o pět metrů k přepadům…

V pět nula sedm dojíždím k místu, kde jsem milé slečny včera podruhé míjel. Jen jedna věc: snad si nemyslíš, že z toho jsem nějak „on větev“. Tyhle serepetičky mi jen zpříjemňovaly celkem stereotypní cestu a na onom místě jsem díky tomu předem plánoval delší odpočinek před konečným návratem domů, kam mi zbývalo takových 8 kilometrů (k domu) kolem vody. Nikdo tam pochopitelně nebyl, odložím kolo a usměju se nad kouskem plastu na zemi vedle něj. Vypadalo to jako capl na boku řidítek, aby tam nebyly ostré hrany či otvor do trubky/řidítek. Někdo ho asi bude brzy postrádat, vypadal čerstvě. Myšlenka, že by mohl být z kol holek mě snad ani nenapadla. Dvacet minut se tam poflakuji, fotím zajímavou vyhlídku pět metrů nad vodou, odpočívám na dřevěném zábradlí, dokonce si i zouvám boty a dopřávám nohám maximální pohodlí. Opovaž se mi napsat do komentářů, že moje osamění tam bylo způsobeno právě sundanými botami! ;)

Seberu se, usadím na sedátko, chvíli přivykal pitomé bolesti prdelky, která není po dvou dnech ježdění zvyklá na tvrdé a úzké sedlo a už vůbec ne na zničené cesty. Vracím se domů, vyjíždím a sjíždím dva nemalé kopce, na vyhlídce na tom druhém potkávám bandu čtyř lidí, z nichž jeden se válí na zemi s flaškou a ostatní tři se o kousek dál plácají smíchy do kolen. Opatrně ho objedu a pokračuji dál z kopce dolů… přehrada, hráz, mohl bych jet přímo domů, ale ještě si zajedu do poloviny hráze pro fotku hladiny. A tam si všimnu jedné věci. Ose řidítek chybí krytka. Takový malý, černý, umělohmotný ťupl. Přesně tenhle…

Náhled fotky v galerii

Co teď… do kola mám díru jak vrata a součást, která by ji zašpuntovala, leží šest kilometrů zpátky po trase. Ani nevíš, jak mi bylo… hladový, strhaný, celý bolavý… vracet se. Znovu vyjíždět ty dva kopce. A pak znovu při cestě zpátky… ale jinak to nešlo. Je to součást mého kola, ať už je její funkce jakákoli, třeba i to špuntování díry ve vidlici. Dvě hrdličky na mě koukaly, neb jsem z branky před chvílí vyjel a nyní jí se zase vracím. Stejně paf z toho byla i ta partija čtyř hejsků (3k+ 1h) hlouběji v lese.

V zubech drtím žvýkačku, jež je mi pouhou psychologickou náhražkou nějakého jídla (ještě k tomu byla bez cukru), už i na rovinkách mi dochází dech a ty kopce… neslezl jsem, ani jednou nepolevil. To je ta moje ujetost. Ta ze mě ždímala poslední zbytky sil, ta mě vůbec popostrčila k rozhodnutí se pro ten ťupl vrátit. Co by udělal normální unavený člověk, který ví, že tuhle potvůrku koupí v každém cykloobchodě? Jel domů. Já ne! Co by udělal normální člověk, co chcípá už pod kopcem, který má vyjet? Tlačil kolo. Já ne! Nejsem totiž až tak normální… nehonim si tu jen triko, tyhle otázky jsem si opravdu pokládal. A svými rozhodnutími i odpovídal.

Ťupl tam ležel, vyfotil jsem si jej a ve zlosti jej nehodil až na druhý břeh, ale pěkně spokojeně s ním zašpuntoval zející díru v rámu. Vzal si novou žvýkačku (už jen pro tu iluzi cukru :) a vyrazil zpátky. Musím ta muka znovu popisovat? Potřetí míjím ty tři vedoucí čtvrtého ožralého, všichni tak kolem dvacíti let, jen ten namol slavil jedenáctiny, jak mi vysvětlili. Popřál jsem mu se smíchem všechno nejlepší a pokračoval. Jedenáctku měl na triku, snad proto.

Domů dorážím jak ve snech… co s člověkem neudělá 40 kiláků… ani obr večeře nezabránila tomu, že mám nyní opět hlad. Děsnej. A chci spát. Paráda :)

Jo, teď večer se na stránkách VŠE objevily bodové hranice pro přijetí. A v osobním účtu samozřejmě i rozhodnutí o přijetí nepřijetí. Přijat na první obor uvedený v přihlášce ke studiu.

Těšilo mě, dobrou noc.

před 14 roky | Ze života | 11 komentářů

Komentáře

1 | lucinka | před 14 roky

gratulace :)

ty tak provokuješ nás všechny školou povinné, jak si jezdíš na výlety a máš se dobře… :)

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

dekuju.

No samozrejme, uz premyslim, kam pojedu zitra ;)

reagovat

3 | Hughhh | před 14 roky

gratuluju :)

reagovat

4 | Skrnda | před 14 roky

Juneau, proč mi přijde že jsi teď takovej spokojenej se životem?;)

Jsem ráda…

reagovat

5 | juneau | před 14 roky

Protoze tyhle dny maji alespon nejakou napln…

reagovat

6 | Skrnda | před 14 roky

Abych pravdu rekla…pekne jsi me nahlodal!:)

Mam chut skoncit v praci ted hned a ne az na konci cervna…pujcit si lepsi kolo a vyrazit nekam ven…nekam daleko…chjo

reagovat

7 | ailyn | před 14 roky | ailyn.wz.cz

gratuluju (moc moc moc, jak jinak)

já jdu na úřad podepsat nějaké papíry kvůli motorce. v červenci dělám zkoušky :))

reagovat

8 | Anezska | před 14 roky

který obor přijat a který nepřijat?

Ale gratulace samozřejmě taky…

reagovat

9 | Daya | před 14 roky

Že by přece do ošklivého Brna? Gratuluji. Mám ode dneška taky prázdniny, asi půjdu dát dohromady kolo.

reagovat

10 | Daya | před 14 roky

Aha VŠE, jsem mimo, tak to gratuluji ještě víc.

reagovat

11 | juneau | před 14 roky

anezska> prijat na prvni (Informatika), vic jsem si jich nedaval.

daya> kdybych se dostal jen do brna, byl bych asi hodne nestastnej

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.