Práce

V šest vstávat, od půl sedmé u PC. O půl druhé jdu ven a z přeložím pět koleček polínek z přistaveného vozíku a odvezu je k okénku do sklepa, kam je Ivonka nahází. Prázdný vozík zapojím za auto a dojedu pár set metrů od domu nakoupit kopaný písek do malty. Vezu si i kolečko, naházím si pět koleček, vyvozím na vozík, zaplatím 100 Kč, a jedu domů. Podaří se mi po trávníku zacouvat k terase, a těch pět koleček písku zase sházím na dlažbu. Vozík vyčistím, poklidím. Fajn. Vytáhnu sekačku a hodinu v tahu seču trávník. Hotovo, čistím sekačku. Pak ještě s nožem obejdu celý pozemek, kde čouhá jaká tráva, co se ji nepodařilo posíct. Zaleju dvě přesazené jedličky zbytkem špinavé vody z plastového sudu, a rozhodnu se jej vyčistit. Ideální hodit do něj pár hrstí štěrku a vrtět s ním, a nemusím do něj lézt s rejžákem. A tak zaleju ještě borůvky a škumpu. Vytáhnu 25m zahradní hadici, tuším 3/4 coulku, je zamotaná a přetočená, roztáhnu ji přes celý trávník a poté ji namotám na ten prázdný sud jako na cívku. Hadice krásně rovně smotaná, bez překrucování. Končím venkovní práci, beru z dílny wédéčko, dláto, šmirgl a kliky. Chci u dveří do ložnice vyměnit kliky. Horko těžko sundám tu starou volnou, abych zjistil, že ty hezčí z dílny tam nepasují. Vrátím tam původní, a protože jsem ji při sundávání trochu ohnul, tak nyní drží mnohem lépe. Fajn. Dveře ještě při zavírání na posledních 20cm drhnou o plovoučku, tak je vysadím a dlátem a gumovou paličkou se je snažím v inkriminovaném místě trochu ubrat, ale moc tomu nevěřím. Pak to zahladím šmirglem, a horkotěžko nasadím zpět (váží snad osm set kilo). A světe div se, nedrhnou vůbec. A klika drží jak helvétská víra! Wédéčkem chci promazat vrzající pant na jedněch kuchyňských dvířkách, ale zjišťuji, že nevrže pant, ale dvířka se při plném otevření otírají o skříňku. Povolím pant a trochu jej posunu, a je po vrzání.  

A je to. Osm hodin večer, a konečně se můžu zastavit. Jeden den z mnoha.

S lesem už končíme, všechno dřevo na štípání už je  svožené domů a jen se štípe. Včera jsem dorazil, a jal se štípat nějvětší polena ručně – přece jen má štípačka svoje limity, a nutit ji poprat se s megapoleny by znamenalo, že se za pár let rozsype a investice bude v prdeli. Takže ty hnusný kusy se štípou ručně. Dvě a půl hodiny jsem třískal palicí do klínů… nejdříve jsem rychle a s hrůzou cítil, jak mi docházejí síly – a pak, když došly, jsem prostě pracoval dál stálým tempem. Až jsem nakonec kalač zlomil :-D Epesní drop mic na závěr.

Nedávno známá, co mě dlouho neviděla, vyjekla na ivonku, ať mi dá proboha najíst, že jsem strašně hubenej. Cywe fakt? Vzpomněl jsem si na to o pár dní později a zvážil se a zjistil, že jsem opravdu shodil z ale 78 na 72 kilo. No teda teda. A stavujeme se k ivončiné babi a ona na mě „Junečku, ty jsi nějakej pohublej, takhle v tváři, nejsi nemocnej?“ „Nejsem, babičko, ale tak dřu v lese a kolem domu, že jsem už zhubnul šest kilo! Je to strašná rasovina …“  … no a babi to samozřejmě bere vážně a dělá si z toho nervy :-D 

Na druhou stranu, něco na tom být musí …

před jedním rokem | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.