Pracovní pondělí - za staženými žaluziemi sluníčko

První pracovní den týdne, sestra odjela do prahy, máma do práce, táta do práce, ivonka na brigádu v zelenině a já v 6:45 usedl k počítači, pustil hudbu a pracoval až do půl jedné. Oběd byl – vzhledem k nutnosti uvařit brambory – na delší lokte, ale zhostil jsem se toho srdnatě a otrava solaninem mi tedy asi nehrozí. Uvidíme večer. Teď, po navrácení kuchyně do původního stavu a umytí nádobí, si jen lehce blognu a půjdu vyvenčit tu naši bestii. Venku je krásně.

V pátek večer, po té pozoruhodné cestě vlakem, jsem málem umřel na bolest zad. A aby toho nebylo málo, od sobotního rána mě bolelo břicho a nebylo nikterak dobře. Přesto jsem odpoledne vyrazil s tátou a sestrou do lesa přivézt vlečku dřeva. Pohyb a čerstvý vzduch nebyl tak úplně špatný. A večer opět k ivonce na oslavu narozenin jedné kamarádky. Nad stellou artoou a dobrými krměmi se pohodlně sedělo až do desíti či do kdy, ačkoli pravda, zase tak moc jsem vzhledem ke svému stavu nejedl.

A na to bych zapomněl… ivonka šla ráno do práce (zaskakuje v zelenině) a já chrápal dál, abych jel před obědem domů. Ale to mě před osmou probudila, jestli bych jí nepřijel pomoct, že to sama nestíhá. Tak jsem se k ní nechal hodit a do jedenácti jí tam pomáhal. Doplňoval docházející zboží ze skladu, občas markoval nákupy, stáčel víno do petek… všechno by šlo, ale to markování, to mě ničilo. S mojí láskou k nízké matematice, tedy počty do sta. Kolikrát taky člověk v současnosti něco počítá? Jistě, v minimální míře ano, ale vracet za 112,50 korun do tisícovky, z toho by mi hráblo. Pokladna mi taky moc nepomáhala, sice je možné, že jsem do ní dvě ceny naťukal špatně, ale aby dva banány a jedna paprika stály 93 korun… ani mi to nepřišlo divné :) Prostě byl to zážitek a moc dobře jsem si vzpomněl, proč jsem na informatické škole a mým ideálem je práce z domova přes internet – abych nemusel pracovat s lidmi.

Ani v neděli jsem nebyl stopro fit, ale odpolední fotbálek v hale jsem nemohl odříct. Ještě aby, to by totiž kluci hráli dva na jednoho :) Minule nás bylo osm, ale ve čtyřech je to taky fešná sranda. A té zdravé námahy… vyzvedl jsem ivonku (cestou rozmasil jakéhosi ptáka, co se snažil proletět maskou auta) a vrátili jsme se k nám. Procházka po večerní vesnici, večeře, koukání na televizi a v posteli pak na první půlku Klubu rváčů.

A pak to dnešní pracovní ráno.

před desíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.